Všechna práva © Interkom 1984 - 2001

Celozemská jubilejní výstava se měla konat v roce stého výročí první průmyslové výstavy na evropském kontinentě (Praha 1791). Celozemská znamenala s účastí všech národů žijících na území českých zemí. Jako už několikrát předtím (poprvé v bouřlivém roce 1848) ovšem ke kýžené spolupráci nedošlo. Proč tentokrát? Odpor Čechů proti rozdělení Čech na dvě oblasti, německou a česko-německou, dojednanému se Staročechy v lednu 1890 tzv. punktacemi (od těch dob slovo punktovati znamená mj. dojednávat něco za zády a proti vůli většiny), totiž Němce „urazil“ a vyprovokoval k bojkotu výstavy. Ta pouhý rok před zahájením přestala být celozemská; je tedy pouze jubilejní a pouze česká. Nejeden Němec se pak poťouchle těšil na krach „toho bubenečského jarmarku“...

       V květnu 1891 tedy výstava začíná. Koná se přibližně v místě dnešního Výstaviště na východním konci Stromovky, potrvá do října, ale nejvíc se návštěvníci hrnou samozřejmě v létě, kdy se také v Praze otevřou ty největší atrakce.

       Těch návštěvníků bylo celkem 2,5 milionu (v Čechách tehdy žilo okolo 6 milionů lidí). A ty atrakce?

       Sto a sedm nových a vesměs pozoruhodných pavilonů s desetitisíci exponátů; vlastně i ty pavilony jsou de facto exponáty. Například největší z nich – Průmyslový palác, je tam dodnes, Hanavský pavilon se přestěhoval na Letnou jako restaurace.

       Od května v Praze slouží nová budova Národního muzea na horním konci Václavského náměstí, stejně tak jako slavné Bludiště na Petříně. Od druhého řetězového mostu v Praze (Františka Josefa, na místě dnešního Čechova mostu) stoupá na Letnou lanovka (bude zrušena až roku 1953 při stavbě Letenského tunelu). Od té potom od soboty 18. července vede (zhruba od dnešní Letenské restaurace) k branám Výstavy jeden z Křižíkových elektrických divů – tramvaj (vůbec první u nás, skončila v srpnu 1900). Týden po ní, tedy od 25. července, začíná fungovat lanovka na Petřín. Ta byla zbudována na popud Klubu českých turistů, inspirovaných Paříží. S délkou skoro 400 metrů je to nejdelší lanová dráha v rakousko-uherské monarchii. Funguje takříkajíc na vodu – do nádrže vozu nahoře se jí vždycky napumpuje tolik, aby na společném laně právě vytáhla vůz spodní. Zajímavé snad ještě je, že jízdenka dolů stojí třikrát míň, než nahoru... (Po čtyřiceti letech bude trať prodloužena na dnešních 510 metrů, vodu nahradí elektřina. V červnu 1965 pak zničí kolejiště sesuv půdy, provoz bude obnoven téměř přesně po dvaceti letech, už zcela v novém hávu.)

       Nu, a čeští turisté mají prsty i v asi největší premiéře onoho hektického léta – Petřínské rozhledně. Pro ilustraci, jak věci i „za Rakouska“ mohly fungovat, krátce její geneze: V červnu 1890 vzniklo Družstvo rozhledny, v říjnu dostává První českomoravská továrna na stroje ve Vysočanech technickou dokumentaci, v březnu 1891 začínají zemní práce, v květnu montáž. 20. srpna 1891 je tato pětinásobně zmenšená Eiffelovka otevřena! (Zavřena bude v září 1979, znovuotevřena pak v květnu 1991 u příležitosti neslavné 2. Jubilejní výstavy.)

       Nuže, v takovéto Praze se atrakcemi okouzlení, ale asi i trochu na svoji šikovnost pyšní Čechové v letních večerech shromažďují na Výstavišti u dalších Křižíkových technických zázraků: Perfektního elektrického osvětlení celého areálu, osmdesáticentimetrového reflektoru vrhajícího z vysokého stožáru světlo třicet kilometrů do kraje, a především u mohutné, pestrobarevně nasvícené fontány. Před ní si všichni společně zapívají „Kde domov můj“ a rozejdou se do kabaretů a hospůdek.