Interkom: Den a půl na Raukonu

Pochopitelně jsem na sraz před pokladnou číslo šest v pekle Hlavního nádraží nepřišel včas, Jojo naštěstí trpělivě čekala a sledovala frontu lidí, kteří se postupně přesunuli do vlaku a zacpali všechna kupé, záchody a chodby. Majestátní průvodčí se prodírala skrz vagóny, dodnes netuším, jak se do té přeplněné chodbičky mohla vejít. Jojo si četla biologii, slečna po pravici Zelaznyho. S hrůzou jsem si představil, že by se masa lidí z rychlíku Bečva vydala v Kolíně skrz město a obsadila školu s Raukonem. Přeci jen jsem se vykopal z tepla domova jen kvůli proklamované komornosti conu, kde se teoreticky nevyskytují fosilie, ale mladí a perspektivní lidé a tak dále, zkrátka neofani a jiná verbež. V Kolíně čtenářka Zelaznyho vystoupila a cílevědomě se vydala po hnusné špinavé ulici k panelové zástavbě, což jsme považovali za dobré znamení a vyrazili za ní. Směr se ukázal býti špatným. Naštěstí i v tak rurálním území se objevila umolousaná šipka s nápisem Raukon. Podařilo se nám ji sledovat až k místnímu gymnáziu, za kterým se rozkládaly dělnické (Ke kůlně) a umělecké (Bezručova) ulice. Opět jsme se napojili na skupinu lidí, kteří vypadali divně a evidentně věděli, kam jdou. Ty jsou z conu, konstatovali jsme, nenápadně je budeme sledovat. A došli jsme do hospody. Naštěstí na dohled hospody stála základní škola, kde se svítilo a za skleněnými stěnami chodili velmi divní lidé (ano, divnější než kolínská hospodská komunita). Byli jsme na místě.

Prezentace proběhla rychle (nebyla fronta), za ní stálo pár lavic se zlevněnými knihami a automat na Coca Colu bez Coca Coly. V převlékárně se právě živil SFK Jetel (upřímně řečeno, neviděl jsem, že by dělali po celý con něco jiného), přesunuli jsme se proto do baru. V materiálech nebylo nic zajímavého, až na kupón pro alkohol zdarma, který jsme proměnili za úchvatně syntetickou vodkou Jelzin. Dostavil se SFK Jetel, získal vodky a začal jíst místní toasty. Jojo začínala vypadat poněkud znechuceně, takže jsem prosondoval možnosti přednáškových bloků: sci-fi, Červený trpaslík, dávné kultury, Star Wars, Video, PC a karetní herna. Nutno podotknout, že nejzajímavěji vypadaly pouze Dávné kultury, několik přednášek ze SF bloku a Star Wars, což je ostatně kult, kvůli kterému Raukon funguje. Jediové a imperiální pochodovali po škole jako po Tatooine a zcela zřejmě je nezajímalo nic jiného než právě Star Wars. Škoda. Hlavní místnost byla zaplněna Honzou Pavlíkem a juniorem, tvářili se hrozně divně a téměř nekomunikovali. Vrátil jsem se do baru. Jetel se stále přejídal. „Tak aspoň jednu přednášku, ne,“ utrousil kdosi. Odpovědělo mu chladné zabručení všech. Před sedmou jsme stihli závěr původně hodinové, ve skutečnosti víc jak dvou hodinové, přednášky Milana Pavlíčka o knihách Iana M. Bankse, kterého přerušili (a poměrně dost lidí probudili) fanoušci přicházející na slavnostní zahájení. Hlavní organizátoři se omluvili za všechny nadcházející kiksy a vysvětlili, co je kde špatně napsáno (například objednávací časy pro čínu (jídlo, ne humanitární pomoc)). Kupodivu padlo jen několik přednášek: Zdeněk Kubík chtěl příliš velký honorář (měl mít tři přednášky), budiž ostatní organizátoři varováni, a kdosi jménem Grax se ozval z liberecké hospody, že za ten týden na Raukon určitě přijede. Raukonáři se dívali na lidi, co NEPŘIJELI na Star Wars, dost překvapeně, ale nic neřekli a pro jistotu utekli do svého hangáru v posledním patře, což byla navečer jediná místnost, kde se dělo něco zajímavého (souběžně běžela Politika ve sci-fi a Lobo, které jsem bohužel prošvihl, živíc se v baru (se) zbytky Jetelu). Příjemně zaplácnut vegetariánským toastem jsem zašel do imperiálně-rebelské zóny a byl donucen k představování před masou, což kupodivu nebylo tak trapné, jako obdobné akce na dětských táborech. Nejvýraznější trojice Jediů, v civilu filmařů, se vůbec neprojevovala a těch několik imperiálních bylo takticky rozhozeno po celé místnosti, snad aby se nepaktovali. Zatím to působilo příjemným dojmem partičky kámošů, co se slezli, aby si povídali o jedné věci, ale obávám se, že trekkovitost nás nemine. Pak už nějak nevím, co se dělo. Vodka byla za dvacet peněz, Jojo se střídavě vyskytovalo všude, kolem dvanácté jsem byl pozván k VIP promítání nového traileru na fanovský Star Wars film. Předtím jsme vyštípali zbytkového imperiálního z místnosti (byl jen jeden, takže jsme se tolik nebáli). Trailer byl povedený, česká filmařina se nezapře, uvidíte jednou sami. Přitáhli jsme nahoru spacáky, pustili Coppolovu Apocalypse Now v originále bez titulků a zalehli. Nevím jak ostatní, ale neměl jsem pak hororové sny, snad díky tomu, že jsem jako jediný z hloučku Jediů Apocalypsu už viděl. Za zvuků střelby, výkřiků a nadávek z počítačové herny jsme kolem půl čtvrté usnuli.

Ráno bylo kupodivu příjemné, jen ty rozvalené trosky v bílo-hnědých kostýmech na zemi nepřipomínaly lidi, natož vznešené rytíře. Zašel jsem do baru a potkal tam členy Jetelu, kteří se... ne, nebudu to psát. Spaní v tělocvičně prý bylo slušné, jen kolem desáté hodiny tam měli naběhnout basketbalisté a raukonáři byli vydriblováni. S Janchorem jsme chvíli říkali, jak je Apocalypse Now skvělý film, načež jsme se rozešli: on ke svým, já na přednášku Vaška Pravdy o Euroconu. Nejsem si úplně jist, čím se lišila od těch minulých, ale lidí tam bylo dost a nebyli to jen Vaškovy fanynky. Od desíti povídal Pavel Koten o projektu NASA jménem Deep Space 1, což byla sonda s novými technologiemi, co postupně prozkoumala šutroid Brailley a kometu. Povídání to bylo zajímavé (například stačí procesory řádu 386/486 pro složité výpočty, inu nikdo tam nahoře nemá zapotřebí tahat do paměti ikonky) a skoro dobrodružné. Vyjevil se Pagi s foťákem a Pagíčaty, první jmenované obcházelo přednášky a fotilo, druhé se navěky zacementovalo ke hrám. Přibyl i Robert Rameš se slečnou, posilnil se několika pa... eh, sodovkami bez bublinek a celkově začal Raukon kolem dvanácté vypadat živě. Od jedenácti povídal Robert Richter o hudbě ve sci-fi, nakoukl jsem jen na chvíli a viděl posluchače v transu a Richtera jako velkého gurua. Ujasnil jsem si s ním, co je to minimalismus a v jakém poměru k němu je John Williams a už jsem běžel na Helenu Heroldovou a její Vědu a vědecké myšlení v Číně. Povídání to bylo poučné, přestože nás bylo celých osm posluchačů a paní Heroldová zněla trochu jako učebnice. Nicméně nastínila pozadí čínsko-evropských kulturních styků, čínské historie a přístupu k vědě. Přednáška měla být výchozí situací pro večerní pokračování Čínská scifi. Pak přišel kámen úrazu. Ještě před ním se dostavil Franta Fuka a se samotným zádrhelem neměl nic společného. Byla totiž vyhlášená soutěž Capture the Flag Live!, která spočívá v tom, že na asfaltovém hřišti za školou jsou rozmístěné překážky-bariéry, proti sobě stojí dva týmy s vrhacími předměty a musí si ukrást vlajku. Když se přenesete přes pocit pionýrské zábavy, tak vám zbude chladnutí na plácku a čekání, kdy na vás přijde řada. V týmu Jediů jsme jednou vyhráli, jednou prohráli, s úchvatným Janchorovým přemetem přes všechny končetiny – a stejně tu vlajku ukradl! Druhý Jedi se vyválel v trávě, ale co, prý jsou prostředky, které z té bílé barvy tu zelenou a červenou dostanou poměrně spolehlivě. SFK Jetel se ládoval opodál a nakonec nás asi porazil, už nevím, chtěli jsme do tepla. Díky této soutěži vznikla pitomá díra ve všech blocích, prakticky až do dvou hodin, kdy měla Františka Vrbenská Utajené rituály. V tu dobu byla většina lidí ještě na hřišti, kromě jedné slečny, která byla umučena imperiály až do nemocničního konce a chlubila se pak krásně zavázaným prstíkem, a několika anti sportovních jedinců. Kajman si při lovení vlajky natáhl šlachy v kotníku a stal se nemohoucím. V úplném důsledku to znamenalo, že mu jetelisti nosili jídlo. Chvíli jsme udržovali Silou impozantní flašky od sprite a fanty postavené na sebe, pak přišla taková ta divná paní v bílém, s blasterem a foťákem, co jí všichni říkali Padmé, foukla a všechno spadlo. Odpochodovali jsme do počítačové herny: obsazeno. Kupodivu ani junior neměl co na práci a obdivoval nějakou krvavou zábavu. Ve videomístnosti dávali na podměrečném monitoru novou televizní Dunu (návrhy dělal Martin Zhouf a Teodor Pištěk), která se mi příšerně líbila vizuálním zpracováním. Fani vypadávající na chodbu označovali přednášku Franty Fuky o nových filmech, na kterou navazovala Jana Šouflová s osvětlováním tajů fantasy malířství. Objevil se Adam Šnobl s Alistairem a počali generovat přednášku o Amberu a Zelaznym. Naťukli jsme téma Boha, internetu a televize, jestli jsou srovnatelné a probrali organizaci conů. Vypadá to, že příští Pragocon bude mít zajímavou strukturu.

Proběhlo několik přednášek, mimo jiné o vlkodlacích od Františka Boušky a další Františka Vrbenská, které jsem neviděl. Zašel jsem až na Čínskou sci-fi, zajímavé pojednání o historické fantastice inspirované Vernem a současné, která plní vzdělávací a osvětovou funkci. Povídání bylo poutavější než dopoledne, hlavně díky názorným příkladům, jak se anglo-evropská SF v Číně hybridizuje. V závěru se zdálo, že se starwarsisti zbláznili a propadnou každou chvíli stropem, jak jsem se později dozvěděl, bylo to jen divadlo. Na amberovskou přednášku přišlo asi devět lidí a jen třetina věděla, o co kráčí, nicméně Adam i Alistair si drželi optimistickou náladu. Robert Rameš zrovna odjížděl do Prahy, tak jsem se k němu vetřel, protože poslední den conu, ačkoliv zajímavý, by stejně byl poznamenán pomalým vylidňováním, a to je vždy nepříjemný pocit. K tomu jsem chtěl ještě stihnout koncert známých v Praze a stáhnout maily (OK, je to blbina, ale lepší výmluva mě nenapadla :)). Jojo zůstávala, potřebovala se naučit biologii a doma by prý neměla takové soustředění, periferně jsem tušil, že se spíš chce zůčastnit po půlnoční přednášky o sexu ve Star Wars. Jetel se obligátně cpal toasty a Jediům ještě svítila očka po divadle a před vlastním vystoupením o fan filmech.