Všechna práva © Interkom 1984 - 2001

Moje maminka mi k loňským vánocům darovala knihu. Už dávno ne za dobré vysvědčení, ale většinou se jí daří vybrat něco, co mě alespoň pobaví. Tentokrát ovšem trefila úplně vedle. Soudě dle mého zájmu o pohádky, legendy a mýty mi zakoupila (v předsádce hodnocen dokonce jako fascinující) mytologický román Král Tary (Der König von Tara) od Haralda Braema (přeložil František Ryčl, vydala MOBA Brno v roce 2000).

       Kniha vypráví příběh starého druida a jeho žáka, kteří se spolu vydávají na dobrodružnou cestu, během které hledají dávno ztracené zázračné artefakty, aby s jejich pomocí zachránili svět Tary. Vše bohatě promíseno s údajně (natolik keltskou mytologii neznám) původními legendami a mýty. Děj románu je dnes tak moderní směsí kouzel, krve a sexu (např. andělsky krásná a morálně čistá královna víl si za radu zcela nepokrytě vyžádá od druida týden kvalitního sexu a slib, že jeho návštěvy budou častější; každá beltainová slavnost končí kolem ohně ležícími dívkami a chlapci, kteři jsou, slovy autora, nazí a vzájemně zaklínění; světelný meč s vlastnostmi toho SW-laserového; mrtvoly ohryzávané pekelnými psy; nebezpečná cesta přes moře loďkou – s jedním pádlem po rozbouřené hladině za jednu noc tam – za krásného počasí a s plachtou týden zpátky atp. ) s naprosto nesouvislou a nelogickou osnovou. Postavy mění svou osobnost takovým způsobem a rychlostí, že by jim kdejaký polistopadový převlékač kabátů mohl jen tiše závidět. S vykreslením scén si autor též moc práce nedává, asi vyznává svobodu představivosti čtenáře. Nebýt legend, které pravděpodobně jsou původní a které autor tedy alespoň vložil do úst starému druidovi, aby je vyprávěl svému žáku, byla by to celé jen jedna velká 300-stránková nuda. Bohužel ani těchto mýtů si ale moc neužijete, protože překladatel zřejmě používá nějaký automatický translátor. Nejsem sice schopen posoudit přesnost překladu po stránce jazykové (nevlastním originál), ale to, že syntaxe vět jsou minimálně velmi otrocky sešroubované, tak to by poznalo i dítě. Ale radši vašemu dítěti tuhle knihu číst nedávejte, jinak vám z něj vyroste sexuální maniak, který bude mluvit jako Ivan Lendl. Hromadu hnusu pak završuje velmi, ale velmi odfláknutá korektura textu (chybějící písmena, chybné skloňování a další hrubky, jsem asi po stovce přestal počítat, a teď už jen trpím, jak se knihu snažím dočíst). Ano, tenhle názor jsem bohužel získal už po zhruba polovině přečteného textu.

       Tak já vám nevím, ale jestli se tímhle autor (o překladateli a vydavatelství nemluvě) dokáže uživit, nebo si alespoň přilepšit, tak vážně začínám přemýšlet o tom, že bych to zkusil taky. A možná, že by se na to dal napsat i program. Takový virtuální autor s algoritmem receptu Magdaleny Dobromily: „Vraž do toho deset keltských legend, jednoho nadrženého druida, jeho ještě nadrženějšího žáka, neméně nadržené dívky a víly, deset rytířů dobra (nemáš-li vlastní, použij ty od kulatého stolu, ale dej jim jiná jména), sto rytířů zla, půl vědra démonů a bestií, hrst kouzelných předmětů, náprstek poezie (postačí pár běžných veršíčků slisovaných do kostky bujonu), jednu mapu království celkovou, tři mapy detailnější a vše tři hodiny míchej po směru a tři hodiny proti směru hodinových ručiček. Sceď a podávej chlazené jako pochoutku k patnáctému pivu, protože jinak ti to hodí na hlavu.“