Všechna práva © Interkom 1984 - 2001

       15. října 1781 se narodil největší český matematik 19. století Bernard Bolzano. Navzdory italskému jménu (otec byl v Praze se usadivší obchodník) to byl Pražák jako poleno (nejdál od Prahy byl 100 km jižně v Těchobuzi, kde osmnáct let na střídačku žil). Na pražské univerzitě studoval tu nejúžasnější možnou kombinaci oborů - matematiku, fyziku, filosofii, logiku, později pak i teologii, kterou se coby katecheta Univerzity Karlovy nějakou dobu živil. Na jeho přednášky o morálce a vlastnectví tehdy chodila celá intelektuální Praha. Od potíží s Vídní i Římem tohoto „koryfeje lžiproroků“ (jak zněl termín jednoho z udavačů) načas uchránila otevřená tuberkulóza, která mu zabránila přednášet. Nakonec byl roku 1819 stejně odvolán, poté byl ve vleklém církevním procesu nucen odvolat své myšlenky. Teprve když Dobrovský pohrozil zveřejněním Bolzanovy obrany, byl proces v roce 1825 zastaven.

       Bolzano pracoval hodně, ale po trpkých zkušenostech málo vydával. Hodně jeho děl proto vyšlo až po jeho smrti, některá dokonce dost dlouho (vizionářský spis O nejlepším státě 1932, jedna matematická práce o o teorii reálných čísel dokonce 1962!). Teprve ve 20. století se tak naplno projevil jeho matematický génius...

       Bernard Bolzano byl první český disident - humanistický intelektuál režimem stále zadupávaný, a stále vstávající z popela. Zemřel spolu s pražskou revolucí 1848.

       24. října 1601 umírá v Benátkách nad Jizerou Tycho Brahe (Dán narozený roku 1546 v dnešním jižním Švédsku), chlapík široce známý tím, že měl umělý nos a že zemřel na prasknutí močáku, když si podle bontónu nesměl z trachtace odskočit dřív než hostitel...

       Ve skutečnosti nos měl; při souboji v mládí přišel „jen“ o část u kořene. Rýhu skutečně zaplňoval zlato-stříbrnou protézou a maskoval pudrem. S jeho smrtí to bylo nejspíš tak, že to u Petra Voka bez potíží vydržel, ale doma (v Praze měl dům v areálu dnešního Keplerova gymnázia na Hradčanech) už se vymočit nesvedl. Důvodem mohl být močový kámen (při exhumaci roku 1901 se ale žádný nenašel), nebo selhání ledvin, zbytnělá prostata, či různé degenerativní změny (např. pozdně syfilitické). V roce 1991 dostali Dánové od Čechů jeden Tychonův knír. Analýza ukázala vysokou koncentraci rtuti, kterou se tehdy léčil lues. Jelikož Hg je mj. ledvinový jed, mluví to pro to selhání...

       Další fáma má Tychona za poseru, který než aby riskoval uznáním Koperníka, stvořil raději jakýsi nesmyslný hybrid... Ve skutečnosti mu byl heliocentrismus sympatický, ale jako vědecký skeptik neměl pro jeho přijetí dost důkazů. I když byl nejlepším pozorovatelem předdalekohledné doby (a moc dobře to věděl), nepozoroval na nebi žádné fáze Merkura a Venuše, které by se při sluncestředné soustavě musely jevit. Stejně tak nepozoroval žádnou roční hvězdnou paralaxu - posun hvězd při změně místa pohledu na ně (průměr dráhy Země kolem Slunce je 300 milionů km). Fáze Venuše objevil roku 1610 hned první hvězdný teleskopik Galileo, paralaxu pak 1838 ještě lepšími přístroji vybavený Friedrich Bessel (Brahe prostě netušil, že hvězdy jsou mnohem dál, tudíž paralaxa mnohem menší).

       A tak jeho největším přínosem astronomii jsou jeho pozorování a paradoxně i jeho smrt. První posloužily Keplerovi k objevu zákonů oběhu planet, druhá pak k tomu, že se k nim vůbec dostal a mohl je po svém interpretovat (vynikající pozorovatel Brahe je tajil a po vynikajícím počtáři Keplerovi chtěl jen to, aby z nich matematicky formuloval jeho kompromisní soustavu).

       Každopádně konjukcí pobytů Braha a Keplera tehdy Praha zažívala vskutku hvězdné chvíle.