Všechna práva © Interkom 1984 - 2001

       Premiéra započala. Trh na Ploše a Mord, kterého nikdo nechce. Zmatek v hlavě, a zmatek na Draconu. Je pátek. Je 22:00. Je prázdný bar. Co se to děje? Hraje se divadlo. Úplně jsme rozbourali klasické schéma conu. Lidé v sále byli možná už opilí, ale slušně seděli a dávali pozor. A smáli se. Hodně se smáli. V první řadě seděli VIPáci a v zákulisí probíhaly vzrušené debaty: On se nesměje! Profesůrek se nesměje! A teď jde pryč! To je strašný! Jemu se to nelíbí!!!! Ale líbilo se mu to. Jen si odskočil vyhodnotit jakousi kulinářskou soutěž. Zatím sál burácel smíchem. Také potleskem nešetřili. Celé ty tři hodiny jsem prožil jako ve snu. Několikrát vysadila technika, nápověda sama potřebovala radit, ale nakonec jsme se dostali až ke svatbě. Byla jedna hodina a sál byl stále našlapaný k prasknutí. Vážně nevídané. Potom už jsme jen slavili.

       A netekla voda. Ono by se to dalo přežít, ale zkuste si to, když máte hlavu nastříkanou zrzavým sprejem. Kouše to. Ale přežil jsem to, jelikož jsem měl úplně jiné starosti. Nebo radosti? Zkrátka jsem se vypravil na přednášku jednoho šílence s banjem, který nám meldoval cosi o Conanovi, a zjistil, že sál je podivně plný. Rozhlížím se a v tom. . . Ano! Tam! Jakási ručka na mě mávla a ukázala volné místo. Neznámá osůbka, leč půvabná! Kdo mne zná, ten ví, že jsem neváhal. Za chvíli už jsme se velice sblížili. Ta přednáška k tomu stačila a zde je jeden z argumentů, proč je navštěvovat! Ale co dál? Kam teď? Kam jdeš, co budeš dělat večer, budu dělat menší akcičku na svém pokoji, bude tam Profesůrek (sledování reakce, stejná jako vždy, ryba je zaseknuta, leč brání se). Já nie viem, on Adam Ivanovič by sa pital, kde že som. Ups! Ale snad sa tam dostanem! Domluvíme sa na tombole! Hurá!

       Následuje večeře s Havelokem, Amilem a Havelokovou budoucí snoubenkou. V Rybárně. Dá se říct, že tam už máme vlastní stůl. Ale to jsme zde vlastně prvně a teprve zjišťujeme, jak úžasně visí od úst sejra z cibulačky. Zvlášť někteří vypadají velice vtipně. :o)

       A zpět na tombolu. Marfin je opět ftipný a zas se může rozdat. Vzpomínám, že jsem vyhrál krabici červeného. Šlo mi tenkrát k vlasům. Coby dítě moravských vinic jsem doposud neokusil výrobek tetrapak. Proto jsem se napil. Proto jsem to vylil. Ale to je jedno, kdosi klepe na dveře a k všeobecné zábavě se přidává má tajemná kráska...

       Už ani nevím, proč se společnost rozhodla na chvíli odejít. Vím jen, že když se asi po půl hodině vracela, už byl pokoj zamčený a neofan se vznášel kdesi nad Brnem v osidlech slečny z východu. A že to byl let! Dokonce i voda začala téct a my si užili ještě sprchu.

       A další patálie. Adam neví, kde má schovanku. Ta je u mě tajně. A Adam se to nesmí dozvědět. Ale Santon je veliký, nemá naději ji najít. Ale přes to se rozhlížím, když Ona opouští můj pokoj. A dobře dělám. Přímo naproti je otevřený jiný pokoj a na něm probíhá jakási room party. A na ní, co čestný host, v křesle, jež stojí u dveří na balkon, tudíž přímo proti vchodu, sedí kdo jiný než A. Ivanovič! Já nevěřil vlastním očím. Ona nakonec odešla, ale já se bál vystrčit nos z pokoje. A Havelok se mnou taky nemluvil a Profesůrek se docela potutelně usmíval. Víc už si nepamatuju. Ale A. I. jsem se bál ještě po dvou letech. To jsem zvědavý, co mi řekne po tomto článku. No, když už byl i v Prostoru, tak tohle musí být v pohodě. Doufám.

       Teď na to tak koukám... Vždyť on má úplně stejné iniciály jako ten nový Spielbergův film! To jsou mi věci, Není ona v tom nějaká loby? Když už je to ten rebel, co má prý znetvořit budoucnost... Anebo to bylo tvořit??? Kruciš, teď si nevzpomenu. No, ono je to jedno. On by zvládl obojí, protože je opravdu šikovný a já si ho vážím. Ale aspoň nějaký pokrok, už se ho nebojím. Vážení je lepší!

        

Ji jsem pak viděl ještě jednou, a abyste měli radost, všechno na sebe prásknu. Od Evy jsem si půjčil klíče od jejich bytu v Brně a Ona přijela. Evina maminka věděla, že mám v bytě přespat po jakémsi filmu. Ale o tom, že tam budu již dopoledne nebyla řeč. A o tom, že ona tam přijde ještě s jakousi příbuznou, taky ne! Prostě když jsme právě opustili báááječné víno a jakousi pizzu, kdy oblečení z rozžhavených těl začínalo létat suchým panelákovým vzduchem, kdy odporné zdi získávaly barvy, o kterých se jim ani nezdálo, v zámku dveří se ozval šramot klíčů. Duchaplně jsem hodil svou bundu přes její bundu a otevřel. Jen jdi spát dál, Radime, jako bychom tu nebyly! Já jen v džínách, koktám ano... a máme zde starou známou situaci. Jsem s ní zavřený v pokoji a nemůžeme bez ostudy ven.

       Když jsem se asi po hodině osmělil, protože jsem seznal, že ony nikam nepůjdou a že kytičky rozhodně nezalévají, zjistil jsem, že kabáty a boty jsou vzorně poskládány. A celý byt smrdí. Lakovaly si tam nehty. Do takových těch koulí! A já umíral hanbou! Vánoce 98, řidičák v kapse, ale opět nepoužitelný, ujet nebylo kam. Tak jsem ji poslal do centra, cosi zablekotal u lakýrnic a odjel za ní. Políbil ji a už nikdy nespatřil. Měl bych jí napsat. Dobrou noc.