Interkom: Deník špióna - startrekovské intermezzo aneb Setkání CZ Kontinua s dabéry ST Voyageru

Jako jeden z mála nečlenů trekistického hnutí (dřív jsem si myslel, že „trekkies“ mají něco společného s trenýrkami nebo s pěšími túrami) jsem byl pozván na setkání členů klubu CZ Kontinuum s dabéry seriálu Star Trek - Voyager. Bylo to takříkajíc výjezdní zasedání; CZ Kontinuum je celorepublikový klub s převahou Pražáků, ale v sobotu 24.11.2001 se objevil v brněnském Domě dětí a mládeže v parku Lužánky.

Mělo to začít v jednu, takže jsem přišel o půl druhé a ve dvě jsem se dočkal. Původně byly v programu o dvou bodech jako první uvedeny klubové záležitosti, tudíž předpokládám, že se projednávaly od poledne do jedné. Míša přivítala přítomné, zvlášť čestné hosty (no čestné.. prostě hosty - Danu Krejčovou, Pet Pštrossovou a Pitera) z brněnských SF klubů Badlands, Pochmurná neděle, Prvního Českého Oficiálního Star Gate Clubu, Conan Society a také především z Církve Futuristů nového začátku (Míša sice řekla „počátku“ místo „začátku“, ale protože ještě není v Církvi, Triácon jí to jistě odpustí). Bylo zde též pár dalších význačných hostů - praotec Trekkie Honza Pavlík, organizátor Draconu Pavel Mikuláštík (seznámil přítomné s programem blížícího se conu a všechny pozval) s oběma ratolestmi a výjezdní zpravodajský štáb České televize, který první část setkání natáčel. Jeho reportérka (v životě jsem ji neviděl na obrazovce) všechny přítomné požádala o spolupráci, prý Českou televizi moc zajímá skupina šílenců, kteří se scházejí jen kvůli seriálu, který ČT vysílá. No dobrá, nemluvila o šílencích. Nesmím zapomenout na uniformované kabaretní postavičky, které si říkají Alko a Holodoctor; štáb s nimi třikrát natáčel scénu „Enterprise, dva k přenosu“ čili „Beam me up, Scotty“, jak říkají vyznavači TOS. Konečně chápu, jak se ten přenos dělá.

První hodinu jen tak stáli - židli jim nikdo nenabídl, možná ji nechtěli - a odpovídali na zvídavé dotazy, které četla Míša a z publika dával jediný odvážlivec. Asi po půlhodině, zrovna když pí Talpová byla v půlce odpovědi, vpadla do místnosti podivná postava, na hlavě černou čapku a přes rameno tašku s tenisovými raketami a bez dechu pravila: „Harry Kim, jsem tady dobře?“ Byl to Jan Kolařík, který vzápětí všechny seznámil s faktem, že má modrou knížku kvůli komplikované zlomenině nohy. Hmm, a tenis hrát může, tak to se má fajn. Když se všichni dosmáli, pokračovalo se v dotazech. Nejlepší byla samozřejmě kapitán Janewayová; mluvila nejvíc a nejenom o Voyageru. Po třetí hodině odpolední byla vyhlášena přestávka, během níž si většina zapálila, dala kafe a nějaké to interwiev - myslím samozřejmě herce.

Na čtvrtou se do místnosti zvané Bijásek dostavila už jen pí Talpová, zbytek posádky měl nutné povinnosti; asi ve strojovně nebo nějaký výsadek, co já vím. Mluvila o dalších rolích - kupříkladu o svém monopolu na Barbaru de Rossi, o reklamě na droždí Noli („Droždí Noli, to ví každá ženská, vyrábí Česká drožďárenská“) o svých začátcích, o dabování toho děsivého Dallasu, který je oproti dnešním jihoamerickým romantickým telenovelám kandidátem na cenu Emmy, o přebreptech a tak dále a tak dále.

Čas příjemně plynul a najednou bylo šest večer a my jsme museli opustit Dům dětí a vyrazili navštívit Dům Dospělých - restauraci Greenwich+1, kde bylo rezervováno deset míst. Vzhledem k faktu, že je to hospoda, kde se každé úterý scházíme, jsem věděl, že v sobotu bývá poloprázdná, a tak nás nakonec v boxech a u stolů sedělo patnáct, včetně PeSa, který už byl na místě a s ním i jeho levá ruka, sto metrů fáče a nějaké ty stehy - spadnul tvrdě z pětimetrového žebříku jako Windows Millenium. Kapitánka Talpová byla stále na palubě, šipky na svém místě a kuchařka Lenka se musela tvrdě otáčet. Jeden z Pražáků si omylem vzal jídlo někoho jiného a než se to zjistilo, stačil se Holodoctor pohádat s personálem a vynutit náhradní porci. Později večer dorazil taky pravý holodoktor a spolu s uniformovaným (teď už v civilu) duem si zapěli část doktorovy italské árie s technickým textem na celou hospodu a s takovým úspěchem, že se paní Talpová zarazila uprostřed věty (to se jí stalo tento večer podruhé).

Po opulentní večeři jsme si zašli odpočinout na šipky. Všechny sportovce jsem zachraňoval já; byl jsem jediný, kdo s sebou šipky měl. Dvakrát jsem vyhrál já, jednou Pet, ale takovým excelentním způsobem, že si vysloužila upřímnou nenávist všech zúčastněných. Dodatečně se omlouvám všem přítomným dámám, které jsem ve svém vítězném tažení vynuloval, nebylo to schválně (kecám, bylo.)

Přiletěla Tai s jazykem na vestě. Když se dozvěděla, že se nakonec vybíralo jen 50 Kč a ne avizovaných 100, nebyla příliš potěšená. Sotva si sedla a vypila půl piva (já ty Krušovice nemám rád), většina místních, část Pražáků a oba herci se zvedli, takže se stihla pouze vyfotit a prohodit pár slov. Chakotay přišel o půl jedenácté, ale toho jsem potkal, když jsem byl na odchodu. Tvrdé jádro a opilci ještě zůstali, zavíračka bývá až o půlnoci. (Podle informací od Pet opouštěli sklepní prostory až po půl druhé i s Blakotayem.. promiňte Chakotayem.) Při pohledu na dlooouhý účet naší skupinky jsem s nostalgií vzpomenul na dřívější klubové úterky ještě za starých majitelů a barmanky Marcely, kdy nás chodilo dvacet a takové metrové nudle byly úplně normální. Účtu se nakonec zmocnila Tai, aby si ho doma nalepila do deníčku.