Všechna práva © Interkom 1984 - 2001

Celkem deset se nás po obědě sešlo před Měnínskou bránou, abychom společně navštívili výstavu z výmluvným názvem: Vzpomínky na samurajskou slávu. První patro výstavy bylo věnováno samurajským zbraním a zbrojím, s četnými ukázkami ozdobných prvků jako jsou záštity (cuba), hlavice (kašira) nebo svorce (fuči). Vitríny byly stylově rámovány bambusem a doplněny výstižnými popiskami. V druhém patře byly v předsálí ukázky samurajských miniatur (hraček a suvenýrů) a v samotném ochoze byly vystaveny další ozdoby a dobové kresby samurajů doprovázené legendami o nejvýznamnějších hrdinech, kteří zpravidla končili svůj život sebevraždou a například jeden generál prokázal svou vychytralost tím, že si usekl hlavu a hodil jí do močálu. Mezi prvním a druhým patrem byl natažen pruh plátna na němž byl kaligraficky v japonštině namalován název výstavy. V zápise do knihy návštěv jsem za Pochmurnou neděli vyjádřil ocenění, že si lidé svoje smrtonosné a hrůzostrašné bojové zbroje a zbraně dokázali s takovým smyslem pro harmonii a krásu ozdobit četnými motivy kytiček a zvířátek. To jistě jejich soupeři ocenili. Neplánovaným zpestřením výstavy byla jedna návštěvnice, jejíž sytě modré vlasy dobře ladily s jejím oblečením téže barvy.

       Od Měnínské brány jsme se vydali nejkratší cestou na hrad Špilberk. Zde jsme zakoupili lístky na společnou výstavu Káji Saudka, Karla Soukupa a Libora Vojkůvky, která se nacházela v druhém poschodí západního křídla. První místnost měl pro sebe vyhrazenou Vojkůvka a většinu z ní zabírala tři obří plátna v masivních stylových rámech. Tyto pak doplňovalo několik maleb s fantaskních hmyzem, kde každý exemplář měl vlastní bizarní jméno. Zvláště u velkých pláten s množstvím detailů musel návštěvník smeknout nad množstvím práce skrytým za mnoha vrstvami barev. Druhá místnost patřila Karlu Soukupovi a kromě čtyř knižních ilustrací patřil zbytek abstraktním olejomalbám. Já osobně dávám přednost poctivému ilustrátorskému řemeslu před pokusy o umění. Kája Saudek logicky obsadil poslední místnost a to několika staršími rozměrnějšími obrazy. Jeho novější obrazy ve spojovací chodbě výstavu uzavíraly. Tentokrát zde nebyl vystaven žádný komiks a společným námětem maleb byla žena v nejrůznějších podobách. A že jedna z návštěvnic měla posledních dvacet centimetrů svých dlouhých vlasů jasně červených, nás už ani nepřekvapilo.

       Protože se právě blížila otvírací hodina klubové restaurace G⁺¹, nemohl náš sestup z vrcholu skončit jinde než v jejích suterenních prostorách. Návdavkem se nám dostalo osvětové přednášky kuchaře, který potvrdil, že všichni kuchaři nenávidí objednávky palačinek a poslechli jsme si několik úryvků z loutkové hry Kašpárek a doktor Lidumil. Prostě kulturně strávené odpoledne.