Všechna práva © Interkom 1984 - 2001

       Ve fantasy místnosti se slavil medovinový křest knihy Františky Vrbenské a Leonarda Medka Stín modrého býka. Leonard byl i stylově oháknutý, možná byl za Asterixe, soudě podle do copánků svázaných licousů, postavy však obelixovské. Možná i Františka byla v nějakém fantasy kroji, ale u žen se to hůře poznává, mé pozorovací schopnosti byly ještě oslabeny dozvuky virózy a snad i proto mi Krakatit opět nějak nesedl. První, zatím trochu prázdná, místnost hned nad točitými schody vyhlíží dost neútulně, je příliš vzdálená od zdrojů poživatin a nijak chráněná před hlukem z fantasy místnosti. Místnost s barem se stala průchozí a byla by dost úzká, i kdyby v ní nebyla nepraktická vyplétaná křesílka, a poslední nekuřácký sálek, kde asi budu napříště setrvávat, byl rezervován pro podpisovku jakéhosi komiksu (později jsem se dověděl, že šlo o Pixy a není to vůbec špatné, jak to na první pohled vypadá). Později dorazil ještě Tomáš Jirkovský, čekala na něho jako obvykle pěkná řada lidí a ne všem dlužil. Pak mě Viktor Šanc varoval, že pravděpodobně budu v úterý přednášet na KJV. Snad už bude lépe.

       Eva lstivě donesla tonik, na což jsem nemohl nereagovat velkým fernetem a rozcházeli jsme se dámy roztomile zpumrdlíkované a pánové veselí. Asi se děly i jiné věci, kterých jsem si původně nevšiml, celý následující den se mi nepodařilo nalézt topinkovač. Musím rychle udělat IK 13/2001, abychom si to před Vánocemi ještě stihli zopakovat.

       Okolo páté jsem se dostal k přípravě své přednášky pro KJV. Štěstí ale stálo při mně, Honza Kantůrek se mě s omluvami ptal, zda by mi nevadilo, kdyby místo mě přednášel Jan „Mustang“ Vaněk (kdysi aktivní fan, pak s TJ v Laseru a dnes vydavatelství Corona), a to o obrněných vlacích, což bude jistě více navazovat na úvodní přednášku Martina Corna o vojenské technice v díle Julese Vernea, než má sociobiologie. Chvíli jsem dělal drahoty a pak hluk, aby nebylo slyšet, jaký kámen mi spadl ze srdce. Návštěvnost byla tak akorát, všichni seděli, ale salónek byl příjemně zaplněný. Když poněkud dříve odcházel Ivan Straka, zastavil se u Richarda, že mu donese šálu, kterou si u něj zapomněl.

       Obě přednášky byly fundované a důkladné. Bohužel pro některé i trochu dlouhé, u stolu Richarda Klíčníka to šumělo, jako by tam seděl Vojta Čepelák. O další zdroj povyražení se staral Leon Křížek, kterému ve Vaňkově přednášce scházela úloha plzeňské Škodovky a československého ponorkového vojska.

       Martin Corn sestudoval relevantní většinu mistrových děl a Jan Vaněk zase poutavě vyprávěl, jak pátrá v archivu plzeňské Škodovky. Škoda, že v malém salónku kuřáci vytvořili trochu hustou atmosféru a tak jsem s Míšou po deváté odjel směr Ruzyň. Šel s námi i Richard Klíčník, ale musel se vrátit, zapomněl Pod úrovní šálu.

       Musel jsem uklidňovat Netopejra plného spravedlivého rozhořčení na Juraje Maxona, který jedním obrázkem okrášlil sborník Ježíšku, já chci plamenomet i Třetí knihu krve vydanou Laserem. Předtím jsem ale pohovořil s Pavlem „Lukem“ Dobrovským a Jojo a Honzou Vaňkem jr., toho bolela hlava, jak do noci porovnával překlad Fairylandu s originálem. S jeho prací se můžete seznámit o pár stránek dále. Na chvíli se mihla i Helena „Laser“ Šebestová a pak konečně dorazil Ivan Kmínek, se kterým jsem si tu před drahnou dobu domluvil schůzku. Nevyšel z toho lacino, popisoval jsem mu Schizo tak barvitě, že si jej na odchodu koupil. Druhý den mi mailoval, že jej sice nedá dětem, jak původně plánoval, nicméně že jej dílko silně zasáhlo a že si jej nechá.