Všechna práva © Interkom 1984 - 2001

       Jsem přesvědčen, že technologické pojmy do (klasické) fantasy nepatří. Mluvím záměrně o pojmech, nikoliv o slovech – protože kilometr zrovna tak jako třeba milisekundu vnímám jako pojmy, jako něco, co je součástí složitějšího celku, zvaného věda a technika nebo – chcete-li použít zjednodušujícího, byť nikoliv zcela odpovídajícího slova – technologie. Autoři fantasy obvykle budují svůj svět bez technologie – a tomu by měl odpovídat i jazyk, který používají.

       V jazyce – a tady neodlišuji angličtinu od češtiny – je pojmový aparát vědy a techniky reprezentován například právě mírami a váhami, které si vynutil přechod od řemesla k technologii. Metr a jeho násobky a díly jsou novodobým výmyslem vynuceným rozvojem vědy a techniky, zato míle, lokty, stopy a palce patří k předtechnologické éře. Stejně tak si moderní výroba vynutila zkonstruování nástrojů a strojů, které řemeslná výroba neznala – mikrometru nebo třeba stopek, zato kladivo nebo přesýpací hodiny pomáhají dotvářet atmosféru fantasy.

       K lékaři – či spíše felčarovi – ve fantasy mi mnohem více pasuje naslouchátko, než stetoskop, a místo mikroskopu by se měl dívat do drobnohledu, když už autorova fantazie zabloudí tímto směrem. Dělení dne na čtyřiadvacet hodin a 1440 minut je také dost starou záležitostí. Jména dnů v týdnu a měsíců... to je docela oříšek, ale názvy jsou již tak spjaty s jednotlivými obdobími, že je vnímáme jako samozřejmost. Mám pocit, že jsem kdesi četl fantasy, v níž se objevovaly nová jména měsíců – nebylo příliš jednoduché se v tom textu orientovat.

       Zkuste se podívat na fantasy jako na český překlad příběhu, který se odehrál (a byl vyprávěn) kdesi v jiném světě. Ten svět je naší současnosti v něčem podobný, v něčem se od ní liší. Autor je tedy zároveň i překladatel, své představy jiného světa transponuje do jazyka, který má být v souladu s příběhem. Pokud se jedná o humoristickou fantasy či o fantasy posazenou do naší současnosti, má úkol hodně zjednodušený – viz například Dobrá znamení či zeměplošské příběhy. Když je příběh naroubován na naši historii (Kladivo a kříž, Merlinův kodex, Les mytág), je tu k dispozici řada reálií – pokud je ovšem autor zná.

       Příběhy, které se odehrávají ve světě daleko od toho našeho, nutně musí být naplněny reáliemi a artefakty, které nemusí být čtenáři nějak zvlášť vysvětlovány: Předměty denní potřeby, dopravní prostředky, zvířata – většina pojmů je nám známa z historické četby, naštěstí mnohdy přesně nevíme, co znamenají (v tom si obvykle můžeme s autorem podat ruku). K tomu, co známe, ale patří i věci ozvláštňující svět, do kterého nás autor zavedl. Šlechtické hodnosti, názvy zvířat, rostlin, označení ras a národů, názvy svatých či magických předmětů, jména církví – tady všude má autor neomezenou volnost. I tady ale platí všeho s mírou – zavádění nových pojmů vyžaduje jejich představení čtenářovi. Ten si o nich vytváří představu buď pomocí jejich popisu nebo odezíráním způsobu, jakým jsou používány, či jak se chovají a podobně.

       Encyklopedie může být součástí cyklu (a dokonce si umím představit jednodílnou fantasy napsanou stylem encyklopedie), ale měli bychom odlišovat jednotlivé literární styly. Famfrpál v průběhu věků a Harry Potter a ohnivý pohár jsou takovými příklady, podobně jako Pán prstenů a jeho dodatky.

       Český jazyk patří k těm výrazově bohatším – pokud je ovšem používán ve své šíři i hloubce. Každý z nás má svoji slovní zásobu, svoje kontextové sítě a svoji znalostní bázi. Bohatost použitého jazyka, schopnost zacházet s nim v jeho komplexnosti a volba vhodné polohy jazyka jsou tak nezanedbatelnou součástí základů spisovatelského (i překladatelského) řemesla. Použitý slovník tak může atmosféru příběhu podpořit – nebo ji poškodit. Slova a obraty patřící ke světu magie a řemesel se liší od těch, které používají počítačoví hackeři. To jsem se ostatně snažil naznačit i v první části tohohle povídání.

       Je dobře, když slovník příběhu je jednotný, náhlá změna pravopisu nebo celého názvu v průběhu děje nebo mezi jednotlivými díly trhá oči (Autokrat – Avtokrat, nebo klick – kilometr, příklad, který jsem si pro jeho křiklavost vypůjčil ze SF).

       Není nutno složitě vysvětlovat nebo pod čarou přepočítávat míry a váhy na ty, které známe. Někdy pomůže vhodný příklad, jindy stačí ponechat přepočet na čtenářské intuici. Kolik liber váží muž vysoký šest stop? Sto padesát, sto osmdesát, dvě stě? Záleží tady na úplné přesnosti? Popis mnohdy dá lepší představu o typu postavy, než váhový údaj. Stejně tomu je i u délkových údajů a ještě víc u údajů o rychlosti. Kolik čtenářů zná průměrnou vzdálenost, kterou za den ujede jízdní posel, skupina jezdců, kočí s bryčkou nebo forman s povozem (víme vůbec, kolik se na povoz dalo naložit?).

       Autor by měl být trochu opatrnější a tu a tam si vzít k ruce kalkulačku. Čtenáři stačí, aby míle odpovídala zhruba tak 1,6 kilometru, stopa třiceti centimetrům a palec pětadvaceti milimetrům. Libra je půlkilo (zhruba desetiprocentní chyba proti 454 gramům obvykle tolik paseky neudělá), z britských filmů odhadujeme, že pinta je srovnatelná s naším půllitrem. V textu se klidně ale může objevit třeba loket či píď. Váhy jsou problém – kromě libry už nemáme zažité ty další, vždyť uncí je víc druhů, když někomu řeknete, že vážíte dvacet kamenů, tak zakroutí hlavou, a grány zná asi jen zavilý čtenář povídek O'Henryho (ale ani on nejspíš neví přesně, kolik to je).

       Přesnost, s jakou jsou v textu určovány vzdálenosti, čas či váha, by také měla odpovídat možnostem hrdinů a zařízení, které mají k dispozici. Když hrdina pošle svého sluhu s tím, aby čekal čtyřicet vteřin... já prostě ty digitálky na jeho ruce vidím. Odhadovat váhu potěžkáním v ruce si může dovolit člověk, který na poště denně pokládá balíky na váhu a tak svůj pocit může bezprostředně zkonfrontovat s exaktním měřením.

       Snad tyhle příklady dostatečně ukazují, jak se dívám na použití jazyka ve fantasy. Každý z nás je jiný, má češtinu jinak zažitou, a tak se naše názory mohou různit. To, co jsme tu popsal, ve skutečnosti nejsou pravidla – je to můj pohled na slovník ve fantasy a rámec, podle kterého ve svých recenzích použití češtiny hodnotím. Možná se s některým ze čtenářů neshodnu vůbec, a zcela určitě se budeme těžko domlouvat v případě, že se hodnocený text bude pohybovat na (velmi rozmazané) hranici, kterou jsme ochotni akceptovat jako ještě přijatelnou.

       Když už nemůžeme ošidit gravitaci či Newtonovy zákony, tak se alespoň snažíme překračovat pravidla, která nás netrestají tak tvrdě. Mnohokrát jsem se setkal s názory, že pásy v autě jsou zbytečnost, protože tenaten přežil havárii jen proto, že pásy neměl zapnuté. I kdyby to byla pravda, je to úmyslná záměna výjimky za pravidlo. V literatuře samozřejmě můžete porušovat kterékoliv pravidlo, jaké kdy bylo vysloveno. Ale jen ti nejlepší dokáží napsat vynikající dílo, aniž využívají pravidla.