Všechna práva © Interkom 1984 - 2001

Když jsem před více než čtyřmi lety napsal, že srovnávací analýza překladů je zdlouhavá, únavná a fádní práce, vynechal jsem, jsa tehdy na samém začátku své dráhy, že je především osamocená a nevděčná. Člověk leckdy pochybuje, jaký to všechno má smysl, jestli jeho aktivita něco mění na Velikém schématu věcí nebo aspoň jestli jí vůbec někdo věnuje pozornost. A přece právě v poslední chvíli, kdy už malověrný kolísá, hotov poddat se útočícímu pocitu marnosti, dočká se i povzbuzení, ano odměny: Tu přijde do redakce dopis od čtenářky, která ho jmenovitě dává pozdravovat a chválí jeho kritiky. Tu mu přítel poví o svém příteli živícím se překlady, který po prostudování archivu Interkomu pronesl s něčím blížícím se uctivé bázni: „Tomu bych se nechtěl dostat do rukou!“ Tu... no dobrá, na třetí příklad už asi nepřipadnu, ale chápete, jak to myslím.

       Když jsem tedy narazil na originál románu, pod jehož českým vydáním je podepsán hrdina této historky, divíte se, že jsem si ho (s démonickým pochechtáváním) hned koupil? Nemá smysl zůstávat v nekonkrétní rovině: Jde o McAuleyho Fairyland a Davida Petrů. Stejně by se to dalo rozpoznat z úryvků textu, především ale dlužím svému, snad se dá říci, protihráči aspoň tolik úcty, abych jej nedegradoval do anonymity a nechal jet do boje pod vlastním praporcem – zvláště když poté, co se stejnou cestou dozvěděl zase on o mém záměru (opravdu, Viktor Janiš by se jako spiklenec neuživil, leda by dělal dvojitého agenta), sám mě kontaktoval a poskytl mi svou definitivní verzi překladu, dokončenou v den, kdy se kniha k jeho nemalému překvapení objevila v prodeji. Ušetřil mi tím opisování citátů; jelikož v rukopise je skutečně řada chyb opravena, také ale několik nově přidělaných a především naprostá většina – pro mé potřeby víc než dost – ponechána beze změny, mohu se na oplátku snadno omezit (pokud nebude výslovně uvedeno jinak) na pasáže, kde se znění poslední ruky shoduje s publikovaným hrubopisem; stránkování uvádím samozřejmě podle vydání Laseru.

       Tento rozbor se tedy zásadně liší od těch, jež jsem publikoval dříve – ne metodou či obsahem, ale tím, že nejméně jednoho pozorného čtenáře mám zaručeného předem: dalo by to označit za benefiční představení a já jen doufám, že je p. Petrů vskutku shledá prospěšným.

Jelikož většina recenzí na Fairyland obsahovala pochvalu překladu, mohu pokládat fakt, že jeho slovník včetně idiomatiky je bohatší, než je v kraji a v těchto smutných dobách zvykem, za uvedený v záznamu a přejít rovnou k problémovým bodům. První, jehož jsem si povšiml, začínaje pracovat metodou srovnávání svých vzpomínek na originál s výtiskem českého vydání v Domě knihy na Václavském náměstí (děkuji Viktorovi, který mi nedlouho poté nezištně zapůjčil svůj exemplář, velmi užitečný i po páně Petrů e-mailu – s knihou se pracuje lépe než s textem v počítači), je na s. 12. Alex, pro nějž je vlastnictví loutek něčím mezi otrokářstvím a týráním zvířat, vyjádří svůj odpor tím, že majitelce jedné řekne: Jen mě napadlo, aby se ta věc, co máte na vodítku, moc neopila tím campari. I only just figured out that the animal at the end of that leash is the one getting smashed on Campari ovšem doslova znamená „Zrovna jsem si uvědomil, že [skutečné] zvíře na konci toho vodítka je to, co se zpíjí campari“ (srov. vtipy o tom, jak policista nebo žena vede zvíře a někoho potkají). O tom, že by loutka měla k pití alkohol, není nikde ani zmínka (i když o ženě také výslovně ne, takže je nutno vycházet z kontextu a logiky). A teď babo raď: je to chyba z nepochopení, nebo snad vědomé překladatelské řešení vyhýbající se vytýkací struktuře originálu? Každopádně soustavnou komparací jsem našel první nepopiratelnou chybu už na s. 9, ve třetím odstavci románu (a to první má čtyři slova a nechávám stranou spornou a ne zásadní otázku, jestli he arrived twenty minutes early ve druhém opravdu znamená dorazil už před dvaceti minutami nebo spíš „o dvacet minut dřív“ [před dohodnutým termínem schůzky, tj. zřejmě čtvrtou hodinou]). To, že z věty se mu ten kostkovaný zelený tvíd dokonale hodí k vlasům vypadla barva vlasů (red – *rezaté), p. Petrů opravil – pozdě, ale přece – sám. Ponechal však Alex má dojem, že v něm vypadá trochu jako Oscar Wilde. Ostatně, kdo by se cítil přirozeně uprostřed těchto nádherně restaurovaných dekorací (...) Z originálního Who wouldn't be out of place in... je zřejmé, že zájmeno není tázací, ale vztažné a odkazuje na předchozí větu, byť ukončenou tečkou: „Který by [tu] nevypadal nemístně.“

       Podle věty dopije poslední sklenku křídově bílého Chardonnay (84) soudím, že p. Petrů je pivař. Možná by ho Viktor mohl někdy pozvat na ušlechtilejší nápoj a předvést mu, že i tzv. bílá vína jsou ve skutečnosti nažloutlá (vpravdě ne nepodobná tekutému chlebu, když okorá, ačli nesmí být tmavý a i tak je jeho odstín intenzivnější) a hlavně průhledná; přívlastek chalky (křídovitý) se týče chuti. Když už jsem u gastronomie, asijské restaurace u nás pohříchu nejsou zdaleka tak rozšířené a cenově dostupné jako ve světě, takže nemohu po p. Petrů požadovat, aby utratil značnou část honoráře terénním výzkumem tam, byť za to, že čínské kavárny [a Chinese café – singulár], v nichž Nina s kolegyněmi z nemocnice utrácí [v definitivní verzi dokonce rozhazuje] o nedělích horentní sumy (174) má správně být „kam chodí na švédský stůl z čínských jednohubek“ (have dim-sum), zjevně může právě absence osobní zkušenosti a mechanické přenášení českých podmínek do zahraničí.

        Samostatnou pasáž zaslouží zkáza Atlanty při občanské válce v USA. Reportáž, kterou tam Todd pořídil, mu získala pověst žurnalisty schopného odvést špičkovou práci i s malým dítětem na rameni a láhví v ruce (289). Kdyby překlad doplnil „láhví sunaru“, byla by to aspoň konzistentní, byť bizarní interpretace: k obrazu cynika, vyvstávajícímu z textu, se mnohem spíš hodí alkohol a překlad babe on his arm jako „děvče v náručí“ (ostatně jeho přízvisko Wild Man také nechápu ani tak Neohrožený muž jako Divoch), neboť jde pouze o metaforu – doopravdy nikoho zachránil, ani nemohl, jak vyplývá z podrobnějšího popisu na s. 413: omylem v navigaci se ocitl blíž nulovému výbuchu (jehož následky jsou ovšem nenulové přímo apokalypticky: centre of the groundburst – nejspíš místo odpálení atomové bomby na povrchu země), než sám chtěl, ale když už tam byl, chopil se příležitosti, vyrazil vpřed a do kamery nepřetržitě komentoval okolní dění, aniž by přitom věděl, zda jsou do éteru přenášeni nebo ne. Zastavili až na mostu před budovami Interstatu (on a flyover of the Interstate – na nadjezdu mezistátní dálnice) a otočil jen proto, že dál už pokračovat nešlo. Byli okamžitě zatčeni a umístěni do nemocnice na dekontaminační kúru; Todd právě podstupoval druhou krevní transfúzi [change of blood – výměnu veškeré krve v těle (ozářené a umírající) za čerstvou, ne jen přidání trochy navíc] během čtyřiadvaceti hodin, když jeho šéfredaktor konečně pustil reportáž do světa. Pane Petrů, prosím pěkně: dovedete si představit novináře, který má k dispozici takový exkluzivní materiál a den na něm sedí? Jestliže ano, snad byste (jakkoli mi to zlomí srdce) radši měl zůstat u špatně placené fantastiky a nezkoušet si přilepšit výnosnější prací např. pro média; obávám se, že byste tam tvrdě narazil. His editor finally got a message through znamená, že dokázal k Toddovi dostat zprávu, co se děje mimo jeho izolaci: následující věta Toddovo zpravodajství o agónii Atlanty okamžitě obsadilo první místo na všech kabelových sítích [had spanned the networks], odsunulo z obrazovek všechny plánované programy je anglicky v předminulém čase, popisujíc události oněch 24 hodin staré. Toddova nejistota prve se týkala toho, funguje-li spojení; cenzury se věru bát nemusel.

I když se to ztrácí pod pyrotechnickými efekty, Fairyland je poctivá hard SF; věda, o niž se její spekulativnost opírá, je (z valné části) biologie a za její tvrdost ručí, že se jí McAuley věnoval postgraduálně a profesionálně. Zato p. Petrů, říká mi něco, z ní nemohl ani maturovat. (Což o to, já také ne, jenže já jsem jednak neuzavřel smlouvu na překlad takové knihy, jednak jsem aspoň trochu při hodinách dával pozor).

       Hned výrok Chovní jedinci [loutek], ze kterých dnes získávají potřebné gamety, jsou v podstatě vykastrovanými prvotními modely (86) by přece i běžnému čtenáři neporovnávajícímu s originálem měl být podezřelý jen pro svůj obsah – ačkoli při experimentu na snad reprezentativním vzorku fandomu jsem dosáhl očekávané odezvy jen u Honzy Macháčka, a ten je spíše příkladem tzv. odlehlého bodu. Tak tedy pro ty ostatní: Gamety jsou pohlavní buňky, u živočichů vajíčko a spermie; kastrace je odnětí pohlavních žláz, čili orgánů tyto buňky produkujících. Dobrá, nějaký scifistický postup, jak pohlavně rozmnožovat kastráty, by se nejspíš vymyslet dal, ale nebylo by to drbání levou nohou pod pravou lopatkou? Věc se má tak, že originální The breeding stock from which they harvest gametes are simply the base models říká v zásadě totéž, nenajdeme tu však (vedle podkladu pro dnes, ale o tom později) klíčové slovo „kastrovaný“: jako by se to p. Petrů popletlo s jinde (např. 3. kapitola) uvedeným vysvětlením, že výrobce loutek se brání proti „nelegánímu kopírování“ tak, že těm prodávaným na trhu je další rozmnožování znemožněno, zatímco plnohodnotné si nechává „na chov“.

       Ještě školáčtější nesmysl je v popisu, jak některé víly problém řeší: využívají svoje kouzlo na [lépe „k“] obluzování lidí, aby od nich získaly sperma na oplodnění umělejch vaječníků, který si vytvořily z vlastních buněk, a mohly tak dát život dalším jedincům svýho druhu (205). Jak jsem se snažil vysvětlit, vaječníky jsou jen orgány produkující vajíčka, oplodňují se teprve ta, a anglické ova také znamená právě je, jen se podívejte do slovníku (vaječníky budou vedle pod ovaries). Femboty vznikají bez lidského zásahu a vědomí, protože je vyrábějí assemblery, který jsou schopný pohlavní reprodukce (239): Je to v podstatě stejný jako rozmnožování jednoduchejch organismů, kde rodiče slouží jako dodavatelé gamet. Ještě jednou: rodiče slouží jako dodavatelé gamet jaksi z definice u všech organismů. The parents act as their own gametes (rodiče hrají i úlohu svých gamet) se týká toho, že ve vylíčeném rozmnožování assemblerů není žádná obdoba meiózy: Ty dva nový assemblery jsou pak jakousi chimérou [jelikož to je terminus technicus pro organismus vzniklý kombinací buněk s různým genetickým kódem, není třeba se od něj distancovat předsazováním příslovce a neurčitého zájmena] souhrnu zkombinovanejch genetickejch informací obou rodičů.

       Na s. 119 Milena vysvětluje, díky čemu může ovládat své nepřátele stroboskopickými záblesky (překlad měří jejich frekvenci v doslovných impulzech za sekundu místo hertzů): Všem jsem vám nasadila stejný kmen fembotů. Upraví oční nervy, aby reagovaly na světelné podněty – stejně jako kontrolní [lépe řídící, ovládací] čipy loutek. Oční nervy přece reagují na světelné podněty i bez upravování, jinak bychom byli slepí. It infects the visual cortex and responds to light cues znamená „Infikuje zrakové centrum v mozkové kůře a reaguje na světelné signály“.

       A pod nezvládání biologických termínů by se asi dala zařadit i pasáž o nápoji svébytné pomerančo-skořicové chuti, který se neudržel na trhu: lasted about a week in the frenzied sharkpool of niche marketing. Otrocky: v běsnící nádrži se žraloky, jíž jest nikový marketing podoben, vydržel asi týden. Podle p. Petrů: Vydržel tam [v tržnici] v jednom šíleně neuspořádaném stánku úplně v koutku jen asi týden. (18) Pokud někdo nezná význam termínů nika nebo marketing, odkazuji ho na Akademický slovník cizích slov; co se asi míní kombinací obou (prý dokonce nejde o autorovu smyšlenku, jak jsem se zprvu domníval), ponechávám čtenářům k vlastnímu uvážení, případně jako soutěž s rozluštěním v příštích číslech.

       Nejde pouze o biologii. V Ramaxu 3/2001 napsal Václav Slavík „k překladu a jazykové redakci mám jedinou výtku: překladatel očividně není příliš zběhlý v informatické terminologii a dal tak vzniknut několika půvabným zpotvořeninám jako anti-aliasace nebo paralelně distributivní architektury trojčlennýho řešení.“ Druhý citát pochází ze s. 286 knihy (začíná navíc typ masový paralelně...); těžko soudit, mířil-li recenzent pouze na to, že spojení se (v kontextu reálné informatiky) vskutku nezdá být ničím víc než náhodnou snůškou slov bez hlubšího obsahu, nebo mu šlo o konkrétní významový deficit, který se vyjeví při srovnání s originálem. Z nedostatku místa i kvalifikace odkazuji zájemce na Honzu Macháčka, který jim jistě rád poskytne výklad o problému tří těles a jeho významu pro (výpočtovou) matematiku, (srov. též D. Langford: Sluneční kopí, Ikarie 1/98) tipuji, že i s vlastním dodatkem, proč je McAuley úplně vedle, domnívá-li se, že by se k jeho řešení dala nějak použít počítačová masivně paralelní distribuovaná architektura (massive parallel distributive architecture of that three body solution hack).

       Z prostorových důvodů budu muset vynechat delší pojednání o fembotech s důrazem na rozdíly v McAuleyho a Petrů koncepci; nakonec pro příběh samotný je vcelku jedno, na jakém principu fungují. Ale nedokážu odolat citování z pasáže, kde Alex vykládá o jevech, známých našinci spíš jako fosfeny: Entoptický fenomény jsou odvozený ze základních spojů v našich mozcích, z nejniternější a nejprimitivnější vrstvy limbickýho systému. Jeden z možných překladů následující věty You might say that the grammar of the way we perceive the world is hardwired je „Dalo by se říci, že gramatiku toho, jak vnímáme svět, máme pevně vestavěnou“; to nepříjemné anglické slůvko, které zjevně nelze překládat „natvrdo zadrátované“, by šlo i obejít někudy přes „hardware“. P. Petrů to napřed odbyl Možná byste namítla, že podstata našeho vnímání světa je přece složitější (206), ale svědomí mu nedalo spát, a tak si to prosím ve svých výtiscích opravte na „Možná byste namítla, že podstata našeho dnešního vnímání světa je silně ovlivněná femboty, nanotechnologií a technikou vůbec.“ Vybavuje se mi, jak se s týmž problémem vypořádala Markéta Cukrová v románu Iana McEwana Amsterdam, málem (nebýt formálního přehlédnutí) nominovaném na anticenu Obce překladatelů: „Naše hudební slyšení bylo vyztuženo pevnou drátěnou harmonickou konstrukcí“ (s. 22). Viktor Janiš před pěti lety napsal (IK 13/96), že překladatel by měl vědět například, co je Batesův motel, útok Lehké brigády, nebo čím byl vlastně zabit Trocký; myslím, že v novém tisíciletí bude nezbytné přidat k povinnému minimu i hardwired (obzvlášť ve SF).

Napadlo mě neurčitě kdysi nad Zeměplochou a nyní ta myšlenka vykrystalizovala: kdyby se hodnocení překladu mělo nějak kvantifikovat a objektivizovat, nahradit dlouhá pojednání skupinou čísel, jako jedno z nejjednodušších měřítek se nabízí obrácení smyslu naopak: absolutně (počet případů na sto stránek) či spíš relativně (jeho podíl mezi ostatními druhy chyb, neboť aspoň někde se vyskytne prakticky v každém špatném překladu). Zdá se mi, že u Fairylandu je tato poměrná hodnota vyšší, než je běžné (i když nemaje konkrétní údaje z minulosti, mohu se mýlit):

       Věta Bezmála všichni účastníci večírku obrazovky napjatě sledují (107) zní v originále Hardly anyone in the party is watching the screens, což – pokud bych neměl jít vrátit vysvědčení – znamená „Skoro nikdo na večírku obrazovky nesleduje“; napjatě, povoleně ani jinak. Na žádost o pohlídání auta, doprovozenou Alexovou „téměř poslední hotovostí“, přijde odpověď „My si tady na svý věci dáváme pozor každej sám.“ (117) McAuley ovšem vykresluje společenskou strukturu skládky v lepším světle: „Round `ere we look out for each other,“ doslova jeden druhému neboli navzájem. O Darlajane B. se dozvíme, že S jistou ztrátou pochopení pro Zeitgeist konce dvacátého století emigrovala krátce po rozpadu Československa do Prahy. (135) Jenže ať zírám na with finely tuned empathy for the Zeitgeist jak zírám, pořád vidím jen, slovo od slova, „s jemně vyladěným citem pro“ – proto také v následující větě založí první mincovou samoobslužnou prádelnu ve městě se zisky zjevně dostatečnými na to, aby o ně mohla přijít v jiném podniku.

       Todd Hart byl ubytován v pokoji nad Skanderbegovým náměstím – bezpochyby v nejlepší místnosti, jakou si jen mohl přát, protože je z ní přímý výhled na nedaleké pohoří. Právě tam se totiž ukrývají prořečtí povstalci, kteří v současné době vítězí v aktuální albánské občanské válce. (287) Vážně je to tak skvělé místo, když, jak stojí o stránku dál, odstřelovači mají nepříjemný zvyk do osvětlených hotelových oken pálit? By no means as good as it seems, because the room is in clear view of the mountains: to vůbec není tak dobré, jak se zdá, protože na pokoj je vidět z hor. Válečné zpravodajství je zjevně další věc, kterou by p. Petrů měl pro své vlastní dobro z veškerých úvah o volbě kariéry vypustit, tedy pokud bude plánovat něco dlouhodobého rázu. Na druhou stranu taková naivita bývá jen rubovou stránkou chvályhodného mladistvého idealismu a odhodlání nedopouštět křivdy, které může najít velmi dobré uplatnění při sběru charitativních příspěvků, pokud se nebude vybíjet v překladech např. pasáže o rozhovoru s činitelem, který zastupuje na místě nasazené jednotky OSN (což ovšem z překladu vypadlo, takže se zdá přináležet k americkému konzulovi uvedenému bezprostředně předtím) a kterého nestálo nijak zvlášť velkou námahu předstírat překvapení, když Todd vyslovil své podezření, že Spojené národy mají jistě v úmyslu i něco jiného, než celou občanskou válku jen z povzdálí sledovat (288), ačkoli originální didn't try very hard to give the impression that the UN was actually doing something other than watching the civil war from the sidelines znamená reálpolitičtěji smutnější „který se zvlášť nenamáhal předstírat, že OSN dělá něco jiného, než jen občanskou válku z odstupu sleduje“.

       Problém výše nastíněného schématu a důvod, proč pro předvídatelnou budoucnost zůstanu u starého přístupu, tkví samozřejmě v obtížnosti klasifikace, co je opačný význam a co jen jiný smysl, potažmo nesmysl. Vezměme si třeba větu Možná zůstane Alexovi tento rozhovor v paměti tak dlouho díky tehdejšímu nepatrnému vlivu hašiše (140). Jak, nepatrnému, když všichni účastníci jsou tak zfetovaní, že jim k smíchu přijde už úplně všechno (136)? Á, tu to máme: because of the microscopic intensity of the hash. Mikroskopickou intenzitou se myslí (aspoň pokud vím z četby, mj. SF – v tomto případě nemám na koho p. Petrů odkázat k osobnímu seznámení s problematikou, a i kdybych měl, porušil bych takovým doporučením § 188a), že psychoaktivní látky na cannabinoidním základu navozují stav tzv. změněného vnímání, obnášející třeba i jakousi – snad se nemusím opakovat. Jenže dá se za pravý opak ještě pokládat, co jen vyplývá ze stylizace, nebo je překlad už natolik vzdálený originálu, že ho musíme počítat do jiné kategorie?

       Nebo s. 415: Ukazovat svět z druhé stránky, zapomenutou, přehlíženou smrt. Smrt rozsévanou lidmi, kteří na nic jiného než na smrt nemyslí. The men who think nothing of death jsou doslova lidé, kteří si o smrti nic (zvláštního) nemyslí, idiomaticky pro které smrt nic neznamená, kterým na smrti (ovšemže cizí – srov. citát z Hemingwaye oblíbený Škvoreckým) nezáleží, snad by i opravdu šlo říci kteří na smrt pranic nemyslí. Na s. 168 jsou hrdinové po výslechu na policii propuštěni, napřed však musí oba podepsat bezvýhradný slib, že o celé záležitosti nepodají žádné informace tisku; ale there is an implicit agreement znamená naopak nevyslovenou nebo přinejmenším nepsanou dohodu.

Dalším poněkud příbuzným druhem by byly – v protikladu k chybám, které vznikají nepochopením složitější vazby – dezinterpretace jediného slova či idiomu, často až šokující ve své elementárnosti. Tak na s. 178 je mezi aktivitami, jimž se Pařížané právě věnují, uvedeno eating (jedí) dinner. Že to znamená večeři, najdete v každé učebnici pro začátečníky; explicitních konstatování, že v dané chvíli je opravdu večer, román obsahuje také celou řadu – ale v překladu stejně je snídají... STOL je jakýkoli letoun s krátkým vzletem a přistáním; jestliže míří od terminálu městského letiště (93) k jihu, do Evropy (95), zdálo by se jasné, že je dopravní, ovšem do češtiny je konkretizován stíhačka. S. 153: Jules, utahaný Alžířan – raffish ovšem znamená rošťácký, hejskovský; zvláštní trestný bod za to, že hned na následující stránce stojí Jeho snad nikdy nic neunaví. Death Star by se nemělo překládat Mrtvá hvězda (160), ani kdyby ten termín neměl propachtovaný jakýsi cyklus filmových space oper, prý docela populárních, jak se jenom... v tom vám teď neporadím, pane Petrů, mě na tyhle mediální trháky neužije o nic víc než vás.

       Hned dvakrát nalezneme záhadnou promluvu: „Tam, tam,“ zašeptá Armand beznadějně. „Tam, tam.“ (162) a Přistoupí k němu Alex Sharkey a s jistými rozpaky řekne: „Tam, tam. Tam, tam.“ (231) No, já bych se také cítil rozpačitě, ne-li beznadějně, kdybych musel někoho utěšovat takto otrockým překladem there, there místo srozumitelnějších slůvek na způsob „Ale no tak...“ S menší důsledností je flips, respektive gives her the finger přeloženo jak jí luskne prsty před očima (178, špatně), tak „ukáže zdvižený prostředníček“ (243, správně). Zato když je řeč o puškách, střílejících memorywire needles (jehly doslova z „paměťového drátu“, tj. nitinolu nebo jiného kovu s paměťovým efektem využitým ke změně tvaru po zásahu, aby napáchaly co největší škodu), spojení myslí naváděné jehlice (313) zjevně prokázalo takový potenciál, že i o tři čtvrtě sta stránek dál je z wire-guided (po drátě řízená) minimissile *myšlenkově naváděná miniraketa (jak by to fungovalo a ladilo s ostatními reáliemi románu, to se neptejte mě, já se tím akorát musím prokousávat).

       Milena popisuje svůj kmen fembotů: „Můžeš se díky němu dívat na svět očima Madonny [dvě n sic] – matky Krista, ne té populární zpěvačky.“ (85) A jaký je v tom rozdíl proti bulvám dědičných hříšníků? Dá rozum, že v gives you a vision, doslova „dá ti vidění“, jde o konkrétní smysl „soubor [zdánlivých] optických vjemů“, ne abstraktní „proces zpracování elektromagnetických vln o délce 400-780 nm“ (mimoto mám pocit, že kdyby i šlo o atribut specifické osoby, musel by tam – leda by jich dotyčná měla víc rovnocenných, což ale o zraku tvrdit nejde – být určitý člen místo neurčitého, ale toho si nevšímejte, já na to nemám školy). O tři řádky níž také stojí, že modifikované verze „ti odhalí Elvise Presleyho nebo princeznu Dianu, jiné samotného Boha [na feministický vtípek God Herself překlad rezignuje, ostatně stejně jako s. 223: Kdo jen na tuhle požehnanou kombinaci přišel? Měli by mu postavit pomník, orig. (v myšlenkách ženy) They should make her a saint, měli by ji svatořečit. Šovinismus, hanba!] v oblačných výšinách nebo [Malé zelené mužíky]“, ale kdo by si všímal nějaké disproporce nebo se snad dokonce vracel a opravoval – jede se dále močálem černým okolo bílých skal, držte si klobouky a citlivější osoby parfémovaný ubrousek u nosu. Když se k tomu Alex po letech vrací, jeho „Úplně první děsivý přeludy“ (207) je pouze věcně hodnotící „primitivní obrazy“ (crude images).

       Popis krás pařížského Levého břehu hned za rohem, kousek ode dveří Maratova tiskařství, stojí zrestaurovaná gilotina (223) má být „byla zdokonalena gilotina“ (the Guillotine was perfected..., viz každou dobrou historii francouzské revoluce nebo Lomova Dr. Guillotina). Příslušnice bezpečnostní agentury před výpravou na nepřátelské území: „Jsem ve službě“, dodá ještě [v upravené verzi: „Vyrazíme,“ rozhodne] a nařídí řidiči, ať na to šlápne. (263) I'm in charge now znamená „Odteď velím já.“

       Slavnost pořádaná gangstery vypadá takto: Mezi celebritami šmejdí [move] šikmoocí Číňané ve vypůjčených večerních oblecích, pěšáci rodiny Billyho Rocka. (107) Originální hard-eyed Chinese men, doslova „tvrdoocí“, komentuje, co je vidět okny do jejich duše, nikoli (pleonasticky) rasový původ. A ve větě Milena vypálí ještě třikrát, každý výstřel přesně pět centimetrů od předchozího (115) se nějak pomíchaly jednotky měření: mělo to být five seconds neboli pět vteřin.

       To už bezmála hraničí s kategorií chyb pramenících zjevně z nepozorného čtení (nekorigovaného logikou) a záměny slov lišících se třeba o jediné písmeno. „Nevíme jistě, jestli je v tom cyklus.“ – „Vždycky je v tom cyklus,“ odvětí empaticky žena. (196; v rukopise je v přímé řeči zbytečně upraveno „nějaký systém“, ale na tom nezáleží). Jak se dá odporovat se vcítěním? Inu, v originále je to emphatically – důrazně. S. 141: ...snadno propadají hlučnému smíchu, snadno propadají zlobě, avšak zapomínají stejně pomalu jako postupující ledovec. Quick to laugh, quick to anger, as slow to forgive as glaciers: rychle se rozesmějí, rychle se rozhněvají, odpouštějí pomalu jako ledovce. Forgive nebo forget, kdo by to nepoplet? Vojenský kyborgizační čip je zasazený do tenké stříbrné [=silver] svorky implantované do pravého očního důlku (240), anglicky sliver-thin terminal (jako tříska tenká patice). Snad sem a ne do předchozího odstavce spadá i káva s nugátovou příchutí (247): nutmeg je muškátová, nugátová by bylo nougat (shoda ve čtyřech písmenech z šesti).

Ale stejně tak tu samozřejmě jsou, jak jsem říkal, i chyby nikoli lexikální, ale skladebné, svazující do kozelce celé věty. Když Darlajane vyčítá Alexovi „Such a child of your times, you are“ neznamená to – srov. zbytek odstavce! – „Jsi ve svém věku v podstatě pořád ještě dítě“ (138), nýbrž „Jsi takové dítě svého věku“ (viz Musset, Alfred de). Protentokrát unikla. Příště už by se jí to podařit nemuselo, ale rozhodně chce vědět, před kým se vlastně má mít na pozoru (219) má být „Jednou utekla, je odhodlaná už příště neutéct, ale napřed chce vědět, proti komu stojí“ (She ran once, she's determined not to run again, but first she wants to know who she's up against).

       Jak před časem pěkně ukázala Valinova vakuová čistička, chyby tohoto druhu mají mnohdy u kořene nikoli čirou bezmyšlenkovitost, ale naopak přílišné – nejvhodnější termín je asi kaplanovské „myšlenkování“, na nesprávném místě a vedené nesprávným směrem: překladatel si vytvoří interpretaci (třeba i podvědomou, nevyslovenou), do níž se zamiluje natolik, že přehlíží všechna fakta, jež jsou s ní v rozporu, a aplikuje ji konzistentně až do hořkých, leč (zvráceně) logických důsledků. Ve Fairylandu je zástupce na s. 153-4: Otřískané rádio, položené na zmuchlaném spacím pytli na posteli, vyhrává jakýsi rai dub. Stařec si podupává – dokonale se dokáže trefit do pětiosminového taktu a aby byla nějaká změna, čas od času vybubnuje nějaký složitý rytmus na starou lepenkovou krabici vedle fotografie vstupu do metra na Les Halles. Poté, co p. Petrů opomněl, že change nemusí být jen změna, ale též produkt rozměňování a jmenovitě to hustle a little change znamená „aby vyžebral trochu drobných“, pochopitelně musel stanici metra, kde stařec své produkce pořádá, vykázat z chýše, v níž bydlí a kde se hrdinové toho času nacházejí, aspoň na fotografii, ač k ní originál nezavdává nejmenší záminku. O trochu níž change přeložil správně, když muž mluví o tom, jak ho okradli o hodinovou tržbu (takings) a jak se příště bude bránit, ale ani to, že překlad postrádá kontext, jakém aktivitě se to muž vlastně věnuje, už jej neupozornilo.

       Naprosto překroucená je scéna, v níž se Dr. Science snaží uklidit Morag z exponované pozice. Jeho „Zasloužíte si pauzu, a když vám ji nabízím, dělám pro vás to nejlepší, co je v mé moci“ (172) vzniklo popletením and given your dedication, this is the best I can do (a s ohledem na vaši oddanost [věci] je tohle to nejlepší, co [pro vás] mohu udělat); další argument je na čase, aby se jí dostalo nějakého uznání za to, co pro tým vykonala má být „aby získala úplnější představu o [všech] činnostech týmu“ (it is time she has a fuller appreciation of the Team's activities). Zkrátka, ne že Tlačí na její podvědomou touhu ulehčit si práci, je si toho vědoma (172): naopak apeluje na její svědomí, aby si ulehčil práci (he is leaning on her conscience to make his job easier).

       Stresovaná Morag, která dříve nechala cigaret, s nimi znova začne: What the hell. It isn't as if they give you cancer any more. I laik jen se slovníčkem bez znalosti idiomatiky (it isn't as if – ne že by...) by nejspíš doslovné „Co, u čerta. Není to již více, jako kdyby působily rakovinu“ interpretoval, že moderní věda tuto nepříjemnost pokořila (srov. popis fembotického vyléčení rakoviny ze s. 138); p. Petrů však vychází z opačného náhledu: Sakra práce, co na tom teď záleží, jestli dostane rakovinu. (220) Podobně Toddovi ve stejné situaci Spike ochotně nabídne: It's not as if they give you cancer versus „Vůbec nejde o to, že z kouření můžeš chytnout rakovinu.“ (337)

       Alex tuší, co se za těmi přivřenými dveřmi skrývá. Chtěl by se přesvědčit, zda je jeho tušení správné, ale zatím nemůže. (87) He wants to see it, yet he doesn't může působit divně, ale přece jen by se to mělo překládat „Chce to vidět a zároveň nechce.“ Agent hodnotí svého informátora: „Nebyl sice nijak zvlášť spolehlivý, ale i tak jsme z něj vždycky dostali, co jsme potřebovali.“ (126) Správně we were taking what we could at that point, „tou dobou už jsme brali, co se dalo“.

       „Pieter je dobrej zvěd,“ dodá Alex. „Je tady už od samotnýho začátku.“ – „Ani o den míň,“ přitaká Bloch (256) končí replikou „Not for much longer“, „A o moc déle už ne[budu]“: jak je rozvedeno vzápětí, „dřív nebo pozdějc (...) to bude jejich konec.“ Zkomolena je scéna Moražina nebo podle překladu Moragina výbuchu frustrace: Žena se zapotácí a Morag ji ještě několikrát udeří do ramene (...) „Ty jsi vážně srandovní, děvenko.“ Morag si promne ruku. Trochu ji bolí zápěstí. „Zato vy máte v hlavě snad úplně vygumováno,“ zavrčí. (231) Ve skutečnosti Morag tluče Katrinu around her head (různě po hlavě), ale je měkkoručka, a tak si logicky stěžuje „You have a rock for skull“ (vy máte lebku z kamene).

Rád bych uvěřil, že jsem obsedantní neurotik a pravdu mají recenzenti, že se děly chyby, ale základní myšlenka je zdravá a dobrá, že nezáleží tolik na nepodstatných detailech toho, co překlad uvádí, jako na tom, že je psán takříkajíc lahodnou češtinou. Ale i tato útěcha, jíž bych se ochotně chopil, je mi odepřena: čím déle jsem český text četl, tím více mě jeho celkový tenor dráždil.

       Menší potíž je s občasným zobecňováním, vypouštěním jemných nuancí buď významových, nebo stylových. Čeští čtenáři už jsou snad dost proškoleni reklamou, aby věděli, že když si hosté luxusního baru připíjejí navzájem rundami whisky (10), přívlastek malt čili neřezaná sladová tomu obrazu dodává další odstín. Na vlhkém, mravenci zamořeném pronajatém bytě (10) je podstatné, že je pronajatý od radnice (council flat), což v britském prostředí znamená sociální. Podlouhlý [long] šíp lodi, která visí nad začazeným povrchem Phobosu (153) je orientován at a tangent – tečně. Značkovací metody statistických [správně relief, humanitárních] týmů EU, jimiž se odhadují počty uprchlíků, jsou tag and recapture (označkování a opětného odchytu), poskytující (aspoň tomuto) čtenáři obeznámenému s úlohou, jak se počítají ryby bez vypuštění rybníka, výmluvně konkrétní obraz užití, jakého by jednou mohla dojít trojčlenka. Ray je v překladu jen feťák (95), i když originální E-head, tj. uživatel MDMA, je zásadní pro to, že obyčejně se chová jako kliďas, (...) jemuž se synapse zatavily do lahodného stavu permanentního míru, lásky a porozumění. (Na s. 22 je to aspoň feťák extáze, ale pro změnu je zase jeho charakteristika mellow, v předchozí pasáži rozpuštěná v „lahodném stavu“, přeložena jako podnapilý – uživatel MDMA? padesátiletý?? v otevírací době klubu, který – dobře – vede?!?)

       Nebe, k němuž stoupá dým z bombardovaného města v televizi na s. 34, je modré achingly (bolestně), překlad hovoří o konvenčnější (a věcně spornější) oslepivé [rukopis: oslepující] modři. Na s. 153 zase neonově oranžové nebe claw (drásají) věže pohádkového hradu Království magie, v překladu se jen tyčí. Světlo stroboskopů je popsáno stuttering (koktavé), v překladu mihotavé (153; mimochodem to, co dělá s děcky, která se k nim ženou, není omračuje – že by reziduum popisu Mileniných fembotů? – nýbrž freeze-flashes, doslova zmrazuje záblesky: jak se pohyb osvětlený přerušovaně s dostatečně nízkou frekvencí jeví rozložený do diskrétních stavů, by mělo jít studovat na každé staromilštější diskotéce).

       Ale hlavní problém Fairylandu se podobá tomu, který postihl většinu českých překladů (post)kyberpunku – docela jako by nad žánrem viselo jakési prokletí. McAuleyho vypravěčství je rázné, věcné, až filmové (historický prézens), staví obrazy vedle sebe a odmítá výslovně uvádět vztahy obsažené v jejich uspořádání; konstatuje, nekomentuje. Páně Petrů překladatelský přístup text nastavuje spojkami, všemožnými vyjádřeními modality nebo i přívlastky.

       Některé příklady může pozorný čtenář nalézt už výše. Asi typická je pasáž o vztahu Alexe a Katriny. They are both wounded in different ways, Morag thinks. They understand each other. Doslova: Oba jsou různými způsoby ranění, pomyslí si Morag. Rozumějí si navzájem. P. Petrů: Oba dva jsou to vnitřně poranění lidé, i když každý jiným způsobem, pomyslí si Morag. Možná proto si navzájem tak dokonale rozumějí. (213) Nebo popis víly Paprska: He is neither animal nor human, but a synthesis that transcends both (Není ani zvíře, ani člověk, ale syntéza, která překonává obojí). Překlad: Není ani zvíře, ani člověk, je jen jakousi syntézou obojího, která však zároveň oboje svým způsobem převyšuje. (211) A patrně nejhorší případ, na který jsem narazil, tvoří Toddův výrok na obtížně získané audienci u Antoinette o příslušnici Křížové výpravy „vypadala, s prominutím, doslova jako svraštělá sloní prdel“ (316), i když originálnímu she looked like an elephant's asshole odpovídá jen první, páté a poslední dvě slova. Zapřísahám vás, mladý muži, dejte na mé varování: tím směrem leží valinovština!

       Takový přístup v kombinaci s ostatními rysy překladu znamená, že mnohé zužující interpretace, jež tak p. Petrů na text uvaluje, jsou neplatné od samého počátku. Např. scéna, v níž se Alex z Albánie připojuje do virtuální reality: A. tu leží na pohovce; ve skutečném světě je však na sluncem zalitém zeleném trávníku na úbočí kopce, a z rozdílnosti polohy jeho těla v realitě a virtualitě se mu dělá trochu nevolno. (316) Od předlohy (A. is lying on a couch: in real life he's lying on sunwarmed turf on a hillside, and orientation in a vironment at odds with reality makes him nauseous) se liší tím, že druhé opakování slovesa is lying nahrazuje „je však“, uvádějícím věty do vztahu odporovacího. A já bláhový myslel, že ležet a ležet je stejná poloha, takže třetí věta platí obecně (možná raději „dělává“ – srov. kontrast prostého a průběhového přítomného času v anglickém textu – a pryč s „trochu“) a spolu s druhou rozvádí a vysvětluje tu první; ale zřejmě čtu příliš rychle a nepozorně.

       Podobně se bez všaku, třeby a jenu obejde originál pasáže o pachem naváděných mikroraketách: Všichni zahraniční novináři berou tabletky, které každý den mění složení feromonů v jejich potu; sršně však mohou nalákat [can be primed] třeba i jen staré ponožky [an old sock] nebo noviny, které jste chvíli drželi v ruce a pak je někde bezstarostně pohodili [a newspaper handled and carelessly set down]. (308-9) Jsou-li obě věty v prostém slučovacím poměru, mám svobodu si myslet, že druhá poskytuje důvody pro první („každý den“ versus „staré“, chápete?).

       Do třetice v pasáži Uvnitř [chatrče], v koutě obloženém [lepenkou] spí dívčin otec. Je oblečený, dokonce i boty má obuté; nachlazení nohou není v Bidonvillu nijak řídkou chorobou (153) žádná spojka nepřebývá, ale implikovaný příčinný vztah přesto otáčí naruby chybný překlad termínu. Trench foot, doslova „zákopová noha,“ je, praví anglicko-český slovník alibisticky, „onemocnění dolních končetin z dlouhého stání ve vodě“, obnášející ve svém konečném stádiu, jak shledáme jinde, ohnívání: podle originálu je tak nošení bot, které není kde si odložit, příčinou choroby – podle překladu a zjevně i výkladu p. Petrů prevencí.

       Jako doklad toho, že školská poučka, podle níž se uvozovací „he said“ za žádnou cenu nesmí překládat tak triviálně jako „řekl“, může ve špatných rukou napáchat značnou škodu, slouží scéna konfrontace obou stran na s. 267. Kdyby p. Petrů nenabral setrvačnost rozvedením They point as one at Armand and say as one jako Ukáží [Dvojčata] na Armanda a sborově ho obviní, snad by býval měl větší šanci nahlédnout, že už kvůli slovesnému času by bylo lepší překládat „Mister Mike will do you slow and nasty“ jako „Pan Mike [Armandova druhá osobnost odstraněná, aniž to Dvojčata vědí] vás [lidi, kteří ho s sebou vedou] pomalu a ošklivě oddělá“ než „Pan Mike z tebe udělal natvrdlého a podlého hlupáka.“

Obávám se, že už mám dávno na čase skončit a další vyexcerpovaný materiál, byť se také dožaduje svých patnácti vteřin pochybné slávy, budu muset oslyšet – Co to? Jako by mě někdo volal, odkud se to může... Á, to jste vy, děti! Prosím? Co mi chcete říct? Že už vás ukrutně bolí očička, ale nepůjdete domů, dokud vám neukážu ježdění po těch prasátkoníčkách, co jsem vám slíbil? I já hlupák starý, hlava dubová; dobře, že jste mi to připomněly. Tak ještě ty, ale pak už honem do postýlky, bylo toho na vás dneska až až.

       Nuže, zde je máte – a pokud smím opustit půdu prostých faktů ve prospěch dutější rétoriky, dalo by se říci, že rekviem za překlad Fairylandu nemůže mít případnější codu, neboť rekapituluje a spojuje valnou část z jeho složek: překrývá se tu biologická tematika, překladová chyba krystalické čistoty, mnohomluvnost, absence zdravého rozumu (nebo ohýbání faktů podle divoké nedopečené hypotézy) a trapná dyslexie. Jsme na Pomezí, uvnitř největšího nekontrolovaného bioreaktoru na světě, tohoto Černobylu či Sellafieldu jednadvacátého století (anglicky navíc in the making – řekněme potenciálního či snad „budoucího zaručeného“, zatím se nic vážného nestalo), a teď se dívejte tamtím směrem, pozor, jinou šanci mít nebudete, už! Jedna z ulic je ucpaná stádem prasokoní, lapeným mezi páskami se symbolem biohazardu, a uvnitř polokulovité bubliny vztyčené nad jedním montovaným domkem pracuje skupina mužů v dekontaminačních oblecích, v nichž vypadají jako marsovští kosmonauté. (251) To je naposledy i poprvé, kdy se v knize prasokoně nebo vůbec nové živočišné druhy objeví. Kdo se chce přesvědčit, že ho nešálil zrak, a vydá se své pozorování ověřit, nalezne v originálu sawhorses strung with (ověšené) biohazard tape. Horse je kůň, o tom žádná. Ale prasnice by byla sow, saw znamená pilu a dohromady dají konstrukci ze zkřížených profilů sloužící k přidržování řezaného polena v pohodlné výšce, popřípadě jako univerzální stojan. Čeština pro to taky má zvířecí jméno: koza...

I kdybych se však nemusel omezovat z ohledu na nešťastné normální čtenáře (a ostatní přispěvatele) IK, nepokračoval bych. Jednak nemám nejmenší chuť dělat práci za p. Petrů, odpovědného redaktora Tomáše Jirkovského nebo jazykového redaktora Helenu Šebestovou, neboť román prý se možná dočká druhého vydání, a navíc bych tím jen utvrzoval dojem, že v takovém případě stačí opravit určitý, byťsi třeba větší, než se dá takovouto formou uvést, počet jednotlivých chyb a všechno bude v pořádku. Ne: jsem pevně přesvědčen, že Fairylandu by mohlo doopravdy pomoci jenom nelítostné zredigování někým se znalostmi současné (pop-)vědy, komparativní stylistiky angličtiny, toho, čemu PhDr. Šteffl říká zpracování písemné informace, a s fungující střednědobou pamětí. (Náklady na to by se aspoň zčásti zaplatily z úspor vzniklých zkrácením textu, odhaduji minimálně o 10 %.)

       Ale nechci končit příliš pesimisticky. David Petrů je ještě mladý, a jak ukazuje úvodní příběh, nechybí mu pokora, nezbytná, ač bohužel ne postačující podmínka k tomu být dobrým překladatelem. Snad si ty ostatní časem doplní.

       

V úvodu článku se pan Vaněk zmiňuje o příteli svého přítele, který na jeho adresu poznamenal: „Tomu bych se nechtěl dostat do rukou!“ Jde možná o shodu okolností, ale přesně totéž jsem „po prostudování archivu Interkomu“ pověděl já sám Viktoru Janišovi, přestože musím přiznat, že jsem v té chvíli nebyl stejně konkrétní ve slovech jako v myšlenkách, neboť v duchu jsem si říkal: „Doufám, že se mu do rukou nedostane Fairyland!“ Tušil jsem totiž, že by to dopadlo právě tak, jak jste měli možnost přečíst si výše, i když skutečný rozměr toho, co jsem napáchal, mě přece jen (nemile) překvapil.

       Jako chabou omluvu neomluvitelného mohu uvést pouze tolik: Fairyland byl první těžkou knihou, kterou jsem (ve svých dvaceti letech v podstatě bez zkušeností) překládal, a byl jsem natolik nadšený, že na ní mohu pracovat, že jsem vůbec nepomýšlel na to, jestli na ni stačím – patrně jsem se tím nadšením nechal unést až příliš, protože mám pocit, že většina z uváděných chyb (zpropadeně hloupých chyb) musela vzniknout především z nepozornosti a jisté neobratnosti. Na některé věci jsem v průběhu toho tři čtvrtě roku, kdy rukopis zahálel v redakci, přišel sám (týkaly se většinou nesprávně interpretovaných reálií) a měl jsem snahu je opravit – dostal jsem k tomu dokonce i příležitost, ač poněkud pochybnou, protože zatímco jsem v chvatu opravoval rukopis, román samotný neskonalou péčí vskutku příkladného odpovědného redaktora Tomáše Jirkovského (spolupráce s ním je zkušenost doslova k nezaplacení) vyšel. Není snad divu, že po takovém příkladu férového jednání ze mě vyprchala veškerá chuť se Fairylandem nadále zabývat, a tak i v té „finální verzi“, již jsem posílal panu Vaňkovi e-mailem, zůstaly chyby, na které bych si s daným odstupem času a při možnosti nahlédnout do originálu patrně přišel sám (samozřejmě vím, že mě to neomlouvá, v prvé řadě jsem se jich vůbec neměl dopustit).

       Obrazně řečeno, Fairyland byl na mě tehdy přede dvěma lety přece jen až moc velký Goliáš a já, ač křestním jménem David, zacházel s prakem dosud příliš neobratně, abych se s ním dokázal úspěšně popasovat. Nezbývá mi, než se omluvit poškozeným čtenářům i panu McAuleymu a doufat, že se román skutečně někdy dočká druhého vydání, kde bych měl příležitost své prohřešky napravit.

       Na závěr bych rád vyjádřil svou pevnou víru, že s mými dalšími překlady už bude pan Vaněk – a nejen on, ale i ostatní, a především já sám – spokojen a že se v podobné záležitosti vidíme na stránkách Interkomu naposledy.