Interkom: Matt Ridley: Genom

Životopis lidského druhu v třiadvaceti kapitolách, tak zní podtitul mající postihovat fakt, že kniha se týká obsahu lidského genomu, nikoliv projektu jeho mapování. Životopiscem je sám Matt Ridley, takže si myslím, že ani nebudu příliš přehánět, když řeknu, že pro milovníky kvalitní vědecko-populární literatury nastal malý svátek. Aneb elegantní a vysoce čtivý styl autora Původu ctnosti a Červené královny v češtině potřetí.

Jak již bylo naznačeno podtitulem, je genom a s ním i člověk, lidstvo a život vůbec rozděleno do třiadvaceti kapitol. Každá kapitola odpovídá jednomu páru chromozomů v každé buňce (tedy kromě vajíček a spermií, které mají jen jeden chromozóm, a červených krvinek, které nemají žádný). Z každého chromozómu si Ridley vybral jeden gen a o jeho účincích, následcích a historii jeho objevu pak napsal. Kapitoly jsou velmi proměnlivé, někdy jsou věnovány jednomu genu, jindy více genům nebo jsou geny použity jen jako oslí můstek k obecnějšímu tématu. Zpravidla podle toho, jak daleko je naše poznání a autorova invence. Takže, držte si klobouky, život začíná!

1) První kapitola je prostě startovní, a tak jde pořádně ke kořenům. Řeč bude o Darwinovi, jeho pradědovi Erasmovi, objevitelích struktury DNA i o deset let tomu předcházející události – důkazu, že jest chemickým nosičem dědičnosti (Oswald Avery 1943). Zajímavé v této souvislosti je přečíst si, co dělali aktéři tohoto pro genetiku kruciálního objevu, deset let „před“. Ale abychom pro historii nezazdili onen kapitolní gen! Navzdory tomu, že chromozóm je největší, leitmotivní gen je nejmenší a navíc se ani nekopíruje do bílkoviny.

Na dlouhém raménku prvního chromozómu, blízko centromery, najdeme, budeme-li číst pečlivě, sekvenci 120 písmen, která se stále znovu opakuje. Tento „odstavec“ představuje jeden malý gen, pravděpodobně ten nejaktivnější samostatný gen v lidském těle. Jeho 120 písmen se neustále kopíruje do krátkého vlákna RNA. Kopie je známa jako 5S RNA. Zabydluje se společně s hrstkou bílkovin a dalších RNA, pečlivě svinutá, v ribozomu, ve stroji, jehož úkolem je translatovat předpisy DNA na bílkoviny. To je onen kořen života, jeden z prvních genů, které umožnily život na bázi DNA... Jeden a tentýž druh živých vláken byl příčinou veškerého organického života, psal již zmiňovaný Erasmus Darwin v roce 1794.

2), to je „živočišný druh“ a naše vymezení oproti jiným druhům. Jen ve dvou procentech našeho genetického materiálu se lišíme od šimpanzů, ve 3 procentech od goril. Šimpanzi se ovšem od goril liší také ve 3 procentech. No není to nechutné? Tak hezky už se to jednou rozdělilo, Vatikán nás oddělil „ontologickou diskontinuitou“ a najednou je šimpanz více člověk než gorila. Alespoň že mají 24 chromozómů, opoce jedny. Ale nebojte se, pomstíme se jim, sníme je, jako robustní australopithecíny rodu Paranthropus před miliónem let.

3) „Historie“ alkaptonurie, respektive genu, který jí svou vadnou formou způsobuje, je jedním z těch, které slouží jako vrátka do historie, již na druhé stránce kapitoly se Ridley dostane do Brna a u Mendela nějakou dobu vydrží. Od jeho odpůrců se dostane k jeho znovuobjevitelům a přes ně ke struktuře DNA a skrze ni ke genu kódujícím enzym pro štěpení fenylalaninu, který, je-li na 690. nebo 901. místě alternativně obsazen, produkuje nefunkční bílkovinu, alias lidi nemocné alkaptonurií. Zároveň je tato kapitola pravým panoptikem vědeckých figur.

Zacitujme něco o objeviteli umělých mutací Hermannu Joe Mullerovi: V roce 1932 jej jeho zarytý socialismus a stejně zarytá víra v selektivní rozmnožování lidí, v eugeniku (chtěl, aby se pod pečlivým dohledem rodily děti s osobností Marxe a Lenina), zavedly přes Atlantik do Evropy. Zde mezitím milci týchž názorů, avšak jiných vzorů učinili další krůček ke tisícileté říši a Mullerovi nezbylo než prchnout do Sovětského svazu. Do Leningradu dorazil těsně předtím, než antimendelista Trofim Lysenko došel sluchu u Stalina a začal pronásledovat mendelovské genetiky a šířit své vlastní scestné teorie o tom, že pšenici, stejně jako ruské duše, lze k novým odrůdám spíše vycvičit než vyšlechtit a že ti, kteří tomu nevěří, by se neměli přesvědčovat, ale střílet. A tak se vylepšovač světa přes válečné Španělsko opět vrátil do USA, jen ve své knize už požadoval, aby se děti rodily s osobností Lincolna a Descarta.

4) Ridley úporně bojuje proti zažití asociace gen = nemoc. Fráze, gen vyvolávající Wolfův – Hirschhornův syndrom, neznamená, že postižení mají gen navíc, ale naopak, že gen nevypadá tak, jak je u zdravých lidí zvykem. Kromě toho zjistíte, jak genový gramofon přeskakuje, tj. jak kodon CAG dokáže zacyklit čtecí část ribozómu. Toto vše souvisí s Huntingtonovou choreou, nemocí, která znamená smrt. Kapitola se jmenuje „osud“.

5) Následující se jmenuje „prostředí“. Na příkladu „genu pro astma“ vyvrací představu genetické predestinace, jakou by mohla vyvolat předchozí kapitola. Ostatně podobným tématem se zabývá i 6) „inteligence“. Zvláště pak historické noticky v této stati jsou k neuvěření a smíchu, i když by vlastně měly být k pláči.

7) Instinkt, to je něco málo slov o genech a chování. A také o determinismu. Zatímco determinismus genetický je od konce 2. světové války tabu, determinismus environmentální stále vzkvétal (a nadále pod různými nálepkami vzkvétá), navzdory tomu, že: Freudovská teorie padla v okamžiku, kdy lithium poprvé vyléčilo depresivní mánii, u které nepomohlo 20 let psychoanalýzy. Marxismus padl, když byla postavena berlínská zeď; i když někteří lidé si uvědomili, že poslušnost všemocnému státu nemůže být nikdy příjemná, ať jej provází sebevíc propagandy, až tehdy, když byla zeď zbořena. Kulturní determinismus padl, když Derek Freeman zjistil, že závěry M. Meadové (o tom, že adolescentní chování je nekonečně tvárné kulturou) se opírají o kombinaci zbožného přání, špatného sběru dat a adolescentních legrácek jejích informátorek. A po tak dlouhém citátu už se ani nebudu zmiňovat o Chomském, syntaktických strukturách a specifickém jazykovém postižení.

Osmá kapitola je nečekaně označena X a Y, z čehož plyne, že chromozóm X je osmý největší, protože je všeobecně známo, že chromozóm Y je hnida. V kapitole „konflikt“ se dovíme proč. Geny na chromozómu X mají tendenci vybíjet geny z Y. Například gen na chromozómu X může produkovat jed, který zabíjí spermie nesoucí chromozóm Y. Přitažené za vlasy? Vůbec ne. Přesně toto se stalo u motýla Acrea encedon. Výsledný poměr pohlaví je devadesát sedm procent samiček. Tento proces, zvaný ofenzíva pohlavních chromozómů, je tím silnější, čím je druh společenštější a komunikativnější. A nejen to, aspiruje také na vysvětlení homosexuálního chování v souvislosti s oblastí Xq28 na konci dlouhého raménka chromozómu X. Že by se, teorie memů musela přece jen uskromnit?

Při zmínce o memech nelze nezmínit Dawkinse – 8) sobectví. Nepůjde nám ale o to, že imperialista sní 3 banány a revolucionář nedostane žádný. Ponoříme se ještě hloub na úroveň řetězce DNA a prohlédneme si pseudogeny, retropseudogeny, satelity, minisatelity, mikrosatelity, transpozony, retrotranspozony, alias zvěřinec junk DNA. Ostatně co byste chtěli od knihy, která se píše sama. Vpisování do genomu umožňuje reverzní transkriptáza, díky ní obsahuje lidský genom několik tisíc téměř úplných virových genomů. (Téměř úplný zde znamená, že vás nezabijí hned, ale spokojí se s tím, že se přenesou na vaše děti. Tvoří 1,3 procenta genomu. Podotýkám, že my sami tvoříme 3 procenta svého vlastního genomu. V mnoha případech reverzní transkriptáza vir odloží, respektive si jeho část ponechá na okrasu a kopíruje se sama. Takovýto genetický parazit se jmenuje retrotranspozon a tvoří 14,6 procenta genomu. Jinými vypečenci jsou krátké sekvence Alu. Jsou líné obsahovat reverzní transkriptázu a zneužívají viry a jim podobné díky tomu, že obsahují sekvenci nabádající k přečtení. Patrně se jedná o zaběhlé a poškozené verze genu pro část ribozómu, až na to, že tvoří asi 10 procent genomu. Podobných pseudogenů, které se přestaly užívat, je více, některé vraky lidského genomu jsou stále aktivní u opic. Ještě menší kousky DNA, která se dovede vpašovat do genomu, jsou minisatelity. Lidstvo je dokáže obratně využít jakožto genetické otisky prstů. Sobecká DNA tak přispívá k redukci počtu vrahů školaček – cesty evoluce jsou věru nevyzpytatelné.

9) Nemoc se zabývá krevními skupinami. O vztahu srpkovité anémie a odolnosti proti malárii se všeobecně ví. A protože na člověka nečíhá jen ona, jsou tu i krevní skupiny: Bylo by nezodpovědné říkat, že lidé s krví typu AB mohou bezpečně pít z kalkatského kanálu – mohli by dostat jinou chorobu – ale je pravdou, že i kdyby tito lidé získali bakterii Vibrio, která způsobuje choleru, a ta se jim usadila ve střevě, nedostali by průjem.

Kapitola 10) začne nevinně u cholesterolu, přes gen CYP17 se dostaneme k enzymu, který z cholesterolu nadělá kortizol. Kortizol potom chodí po těle, spouští jiné geny a ty zase oslabují imunitu. A nakonec je z toho úvaha o stresu. Plus znepokojující zjištění, že čím více testosteronu v těle máte, tím hůře vám bude fungovat imunitní systém. To prý, aby samice viděly, že na to máte.

Vím, že už je to moc dlouhé, ale nemohu. To si prostě zaslouží citovat: V rozsáhlém dlouhodobém výzkumu 17000 státních úředníků se objevil téměř neuvěřitelný závěr: postavení člověka v zaměstnání předpovídalo pravděpodobnost infarktu mnohem lépe než obezita, kouření nebo vysoký krevní tlak. Někdo s nízkým postavením, jako například vrátný, měl téměř 4x větší pravděpodobnost infarktu než tajemník s trvalou pozicí na vrcholu hromady. Kde jste, kazatelé chudoby a pohrdání postavením? Ležíte s infarktem nebo už máte rozdánu vodu a popíjíte víno v jednookém království?

Než se vyvinete v osobnost, je třeba, abyste se vyvinuli vůbec. Čímž chci naznačit, že ve 12) kapitole bude řeč o genech zajišťujících správnou diferenciaci vajíčka v tělo. S rozčleněným tělem je načase roztřídit i národy, za tímto účelem sestoupíme do prehistorie, 13), a porovnáme výsledky lingvistů s genetiky. Zmíněni budou i Češi, jakožto geneticky vylepšení jedlíci mléka. Kdo jí hodně mléka, ten je strašně zdravý, skoro nesmrtelný – 14).

V další kapitole se opět podíváme do biologických laboratoří. Z pokusů o vytvoření potomka s jedním rodičem tam vyplynula teorie imprintingu, což je jiná forma boje mezi pohlavími 15). Otcovské geny nevěří mateřským a postaví si placentu samy, ty jim to oplatí a nepustí je do stavby předního mozku. Jsme-li jako myši, pak můžeme chodit po světě s myšlením své matky a s náladami svého otce.

Podobný, spíše esejistický styl jako předchozí, mají i následující kapitoly 19) prevence (Alzheimerova choroba), 20) politika (BSE), 21) eugenika a 22) svobodná vůle. O každé by se toho ještě dalo napsat několik odstavců, dokonce jsem si některé obzvlášť vypečené vypsal, ale už nemám sílu je všechny opsat. Snad jen jeden, tradiční psí, aby nepřišla má práce vniveč: Na BSE už zemřelo přes 70 koček plus 3 gepardi, jedna puma, jeden ocelot a dokonce jeden tygr. Dosud se však neobjevil žádný případ psí BSE.