Všechna práva © Interkom 1984 - 2002

„Tak co máme dnes na programu?“ zeptal se unaveně Osud a pohlédl na list papíru, který ležel před ním.

       „Prezident, Rada ČS fandomu a organizátoři Parconu vyhlašují 20. ročník literární soutěže O cenu Karla Čapka.“ přečetl nahlas a na chvíli se zamyslel.

       „To tady už někdy bylo,“ řekl potom.

       „Každý rok,“ řekla potichu Paměť.

       „Podtitul zní: práce v žánru sci-fi, fantasy a hororu s fantastickými prvky,“ řekla smutně Vášeň, „to nebude nic pro mě.“

       „Ale pro mě třeba jó,“ zašeptal lascívně Sex a položil jí pod stolem ruku na koleno.

       Otevřely se dveře a dovnitř vstoupily ruku v ruce Pravda, Láska, Lež a Nenávist.

       „Zase pozdě, jako vždycky,“ řekl Osud. „Tak kdo má nějaký nápad?“

       „Já bych měl,“ ozval se Rozum, „Jana Rečková dopisuje román.“

       „Tak ji trochu popožeň, ať stihne uzávěrku,“ nařídil Osud. „Co dál?“

       „Co kdyby to letos vyhrál Ondřej Neff?“ navrhl Teror.

       „Ty jsi tu novej, co?“ zeptal se Rozum. „Co by tak z toho měl? Ten už má svýho psa.“

       „A co ta druhá ženská, ta s tou růží?“ řekl Příběh.

       „Myslíš Vilma Kadlečková? Ta má jiné starosti.“ řekla Fantastika. „Kojí.“

       „Co kdybych jí vnuknul nějakej nápad? Třeba něco jako space opera?“ zkusil to Teror.

       „To by ti její fanynky pěkně poděkovaly,“ odbyla ho Fantastika.

       „Na nápady jsem tu já,“ řekl Nápad. „Měl bych něco pro jednu Fanynku.“

       „Tak si ten nápad nech' na jinou příležitost,“ řekla Pravda. „Právě jí vyšla kniha.“

       „To tam máme samý ženský?“ zděsil se Rozum. „Nemoh' by to vyhrát nějakej chlap?“

       „Nějací tu jsou,“ odpověděla Paměť a začal číst z obrazovky před sebou jména. „Martin Koutný, Michal Bronec, Stanislav Švachouček, Jaroslav Mostecký, Petr Kaufner… ježíši, už zase!“

       „Co se stalo?“ zeptal se Osud.

       „Spadla síť,“ zněla odpověď. „Přišel nám zavirovanej mail a teď to pořád padá.“

       „Šílená technika,“ povzdechl si Osud. „Oč to bylo lepší, když se psalo husím brkem.“

       „A já jsem si musela všechno pamatoval,“ zašeptala Paměť.

       „A nemoh' by letos vyhrát úplnej nováček?“ zeptal se Teror. „Kdybychom mu trochu pomohli…“

       „Mlč a uč se,“ zpražil ho Osud.

       „Už je to zase v pořádku,“ informovala Paměť.

       „Tak konec pauzy a vy všichni poslouchejte, co budete dělat,“ ozval se řádně Osud a porada s rozdílením úkolů konečně začala.

       Letos bude mít porota pěkně složitou práci.

       31. 1. 2002