Všechna práva © Interkom 1984 - 2002

Vždycky, když píšu report z nějaké akce, řeším otázku, kde začít. Kdybych tentokrát začala už cestou, těžko bych se vyhýbala úmornému popisu přípravy prostředí conu, jednání o tom, co, kde a jak, vyprávěním o nervových záchvatech na poslední chvíli a tak podobně. Takže začnu až příjezdem prvních lidí. Jako obvykle se prvních pár účastníků objevilo před domluvenou čtvrtou a reálnou půl pátou – začátkem prezence. A tak jsme je posílali kousek pod náměstí do skvělé cukrárny, kde jsme se v organizátorském kruhu uklidňovali o pár hodin dříve. Ale prvnímu náporu od Prahy se už nedalo vyhnout...

       Každý dostal u prezence celkem pěkné materiály – visačku a v nestylové igelitce placku se sličným elfem, Neldelas, Opat'ssin, Neofanzin, přihlášku na Eurocon a program. Začali se objevovat i kostýmovaní jedinci, v Mordoru se rozběhla technika a stylové promítání – Braindead, Dagorlad se ještě upravoval pro chystané turnaje v Aréně, piškvorkách a Talismanu, ve Dnu pytle se zatím vařil jen čaj a čekalo se na zásobovací vůz, a s blížící se sedmou z Minas Morgul vyjela neúplná organizátorská Devítka, aby všechny svolala do Imladris na zahájení. Z třetí třídy základní školy se podařilo udělat přednáškovou místnost s kapacitou přes 80 lidí, a když se odhlédlo od pestré velikonoční výzdoby, dalo se tu snadno propadnout iluzi, že jsme na Elrondově radě, kde se setkávají všechny rasy Středozemě. Jen bylo tentokrát pozváno i pár skřetů. Úvodního slova se ujal praotec Beren, všechny z Devítky představil (prý jsem se hrozně červenala) a zopakoval pravidla. Poté už byli všichni odesláni do síní Mandosu, rozuměj do tělocvičny, aby se ubytovali na noc.

       Když se účastníci opět shromáždili v Imladris v takovém počtu, aby mi přednášení nepřišlo jako plýtvání energií, přednesla jsem své o elfech v české fantasy. Líčit Šlechtovy elfy v takto tolkienistickém prostředí bylo vážně celkem nebezpečné a jsem ráda, že jsem nebyla ukamenována. Po menší pauze, způsobené instalací techniky a improvizováním plátna, začala osvědčená Wellova přednáška o filmu Pán Prstenů: Společenstvo Prstenu. Jeho zasvěcenost a informovanost udělala přednášku zajímavou i pro lidi, kteří sledují dění kolem tohoto filmu, a i vyhrazená hodina a půl byla krátká.

       Naštěstí přetáhl, protože právě ve chvíli, kdy se lidé vyhrnuli z přednášky, se bar rozjel naplno a kvůli zapojení několika spotřebičů navíc vyhodil pojistky jak ve Dnu pytle, tak v Imladris. Děvčata přesouvala bar improvizovaně na chodbu, kde zásuvky fungovaly, zatímco kluci dostali za úkol objevit skříň s jističi. Bohužel se jim to nepovedlo, a proto se zbytek večera toastovalo na chodbě a Skogenova přednáška o skřetech byla operativně přesunuta na neděli. V Dagorladu se hrály hry a vyprávěné RPG, v temnotě Mordoru běžel animovaný Pán Prstenů a další skvosty z tematické kinematografie. Ve chvíli největší krize mi pomohla sklenka jablečného džusu od pravého Kelta, díky čemuž jsme vydrželi mít situaci pod kontrolou skoro do tří hodin. V kolik končil Mordor, raději nevědět...

       Sobotní ráno si příliš nepamatuju, jen vím, že jsem mazala a mazala... teda toasty. A vařila čaj. A všichni hezky papali. Jistěže nechyběla správná míra stresu – zamčená přednášková místnost, hromada sněhu za okny atp. Organizátoři LARPu (Live Action Roleplaying, tematické bojovky s úkoly) vyrazili na obhlídku terénu. V devět začalo rozdělovaní postav a vysvětlování pravidel. V deset už nastoupil jeden ze zlatých hřebů programu – Laisi Finwen s dcerami v programu o jazyce, životě a zvyklostech elfů. Výborná podívaná i pro člověka, který nemluví plynně quenijsky jako ony. Laisi povídala, zlatovlasá děvčata hrála výjevy z elfího života a malá hobitečka překládala do obecné řeči. Jednoduše kouzelné. Neodolala jsem a natočila pár nekvalitních videozáznamů, které budou na stránkách elfconu, spolu s další dokumentací. V poledne jsme se vytrhli z pohody života elfů a začali se chystat na boj, já tedy ne, mě čekala dokumentace celé věci. Za školou se houfovaly ozbrojené a navlečené hloučky, elfové, skřeti, trpaslíci...

       A už se šlo na další očekávanou a velkou akci – na LARP, precizně připravený Pavoukem. Nezbytný Mandos, Františka Vrbenská, dorazil přímo na místo. O příběhu mohu říct jen tolik, že probíhal v období Posledního spojenectví lidí a elfů a že příběh nabral opravdu zajímavý spád a zrada a láska měly stejně důležité, ne-li důležitější místo než boj. Vyhrála bílá strana, což bylo překvapení (tradičně vyhrává temná) a zásluha skvělých kapitánů elfů. Místo bylo pastvou pro oči, vysoký smrkový les, zelená tráva, bílé skrvny sněhu, střídavě slunce a sníh a šedesát pestře a krásně kostýmovaných postav pobíhajících po lese se svými osudy, úkoly a posláními. No, zní to krásně, ale třeba Keplíkův tajný úkol Východňana bylo způsobit pěti elfům průjem. Tak si udělejte představu o té směsi napětí, boje, intrik a humoru, která vládla lesem. Vše kazila jen hnusně vlezlá zima, a proto mi mnoho hráčů závidělo, že mohu po dofocení zmizet do tepla školy a rozehřát toastovače.

       Dorazili chvíli po mně, asi to brali z lesa úprkem pro rozehřátí. Byl akorát tak čas nakrmit pár nedočkavců, odehrát trochu piškvorek a už se houfně vyráželo do hospody Rebelu, kde jsme se sešli v neuvěřitelných 65 lidech. Výběr byl ze tří jídel, přesto to v kuchyni trochu vázlo. Čas čekání jsem si ukrátila focením, pobíháním, tlacháním s milými lidmi... Před osmou už všichni odcházeli najedení, většina snad i spokojená. Já rozhodně.

       Po osmé se v Imladris rozběhlo pokračování povídání o filmu Pán Prstenů, tentokrát spíše zaměřené na to, co nás čeká v budoucnu. V Mordoru se skřeti bavili se Shrekem, v Dagorladu a Dnu pytle Gror popoháněl účastníky turnajů a já stále mazala a mazala... však už víte – toasty. .-) Na Pána Prstenů navázala Františka Vrbenská s přednáškou Nebeské bytosti s tesáky a drápy, ve které mluvila o elfoidních a trpaslíkoidních bytostech v jiných dílech a kulturách. Bohužel, povinnosti mě držely jinde, takže jsem si nemohla poslechnout část o mém oblíbeném Spockovi. Poté skončil oficiální program, ale neřízená zábava pokračovala u Talismanu, karet, kytary, filmů, toastů a jablečného džusu dlouho do rána.

       Nedělní ráno začalo probráním se z mdlob na koberci v Minas Morgul, organizátorském doupěti. Přemohla jsem lenost a navlékla se ještě i na zbývající čas do svých dlouhých černých šatů, jejichž rukávy se tak krásně máchají v másle na toastech. Ve Dnu pytle se už pilně otáčela Lucka, která řídila celý bar, toastových zásob pomalu ubývalo. Jinde se pilně dohrávaly piškvorky, Talisman a Aréna a video se snad nezastavilo za celou noc. MOmegova a Keplíkova přednáška na téma Tolkien v sáze Babylonu 5 byla nahrazena pátečními Skogenovými skřety, technika tentokrát šlapala, a tak diváky Skogen provedl různými světy, od Rowlingové přes fantasy klasiku až po holywoodskou tvorbu. Poté se vyhlásily ceny v turnajích, oficiálně vše ukončilo, všichni začali děkovat všem (rozuměj organizátoři účastníkům a účastníci organizátorům, i když leckde to splývá) a pomalu se začala opouštět ZŠ Štáflova, už druhým rokem náš víkendový domov a místo útěku do světa fantazie. My jsem tam makali na úklidu a účetnictví až do čtyř, ale to už je jiný příběh. Nicméně také se šťasným koncem. .-)

       Splnit hlavní účel, poskytnout spokojenost a dobře prožitý víkend, se nám povedlo a slova „Byl to zase ten náš Elfcon“ pro nás byla největší odměnou. Z mnoha věcí jsme se poučili, a těšíme se příští rok na setkání se všemi milými lidmi, elfy, trpaslíky, hobity a skřety zase na viděnou. Nechť jsou nám Valar nakloněni příznivě.