Všechna práva © Interkom 1984 - 2002

Pátého května tradičně-netradičně začal NeoCONíček. Rybka a jeho spolubojovníci z SFK Neofan uspořádali již třetí ročník tohoto malého a zároveň milého conu. Zatímco vloni jsme na NeoCONíček cestovali lanovkou – odehrával se na petřínské hvězdárně, letos pro něj Rybka našel prostory přímo v centru města, ve Farním klubu ve Františkánské zahradě.

       Pátečně večerní program začínal již tradičně ukázkou historického šermu a pak jsme se přenesli do hlubin země poezie. Nejprve anglicky a poté česky jsme inhalovali verše poémy Havran Edgara Alana Poea. E. A. Poe je autor, kterého si přivlastňuje hned několik žánrů – detektivka, horor, sci-fi (pokud od sebe oddělíme srostlici SFFH) i poezie. Právě Poeově poezii a jeho Havranovi zvláště byl NeoCONíček věnován – jako pocta tomuto autorovi a také jako určité splacení dluhu, který vůči němu máme, když z jeho tvorby vnímáme jen tu jeho prozaickou část – a z ní ještě jen SF&H povídky.

       Program obsahoval velkou elipsu od srovnání českých překladů – bylo zajímavé, jak se jednotliví překladatelé vyrovnávali s převodem zvukomalebného never more! neboli krá krá – přes úvahy, zda se skutečně jednalo o havrana a ne o krkavce, až po rozbor úlohy těchto ptáků v mytologii a pohádkách. A pak se vracel zpátky – přes magickou hudbu, vyprávění o tzv. mystických básnících a exkurzi do oblasti hororu až po inscenaci balady, jejímž šermířským soubojem NeoCONíček symbolicky končil podobně, jako šermováním začal.

       Proti loňskému roku byl program sevřenější a tématicky vyhraněný, ukázalo se ale, že účastníkům conů zřejmě chybějí diskusní pořady. David Pavouk Hartl se totiž stal obětí diváckého spiknutí, jeho povídání o hororu se místy zvrhlo v téměř neřízenou diskusi z pléna (v zájmu objektivity se musím přiznat, že jsem se do ní také zapletl).

       Poděkování zaslouží všichni účinkující – šermíři, muzicírující a recitující Dája a Jirka Koflák, Františka Vrbenská, Jakub D. Kočí, Leonard Medek, Václav Pícha, Filip D. Štěpánek, David Pavouk Hartl, vedle nich samozřejmě diváci (nejmladším byla ratolest rodu Pavlíkovic) a v neposlední řadě také nadšenci, kteří se Rybkovi starali o zázemí baru.

       Sobotní nočvečer byl věnován vyhlašování výsledků soutěží. Tou hlavní byla soutěž O havraní pero a jejímiž vítězi (a majiteli skutečných havraních per) se v jednotlivých kategoriích stali

       v kategorii poezie Lucie Lukačovičová

       v kategorii povídky Jakub D. Kočí

       a v kategorii výtvarné David Pavouk Hartl

       Součástí materiálů NeoCONíčku byl samozřejmě (mimochodem: je to opravdu taková samozřejmost?) sborník Havran, ve kterém se zhruba sedmdesáti účastníkům conu do ruky dostala většina soutěžních příspěvků.