Všechna práva © Interkom 1984 - 2002

       Nepochybuje o tom ani mimořádně nadaný chlapec Hassan, když mu biřicové před očima ukamenují matku za cizoložnictví. V ten den se však jeho život zbožného muslimského školáka, který se připravuje na dráhu ulema, dočista změní.

       V pražských katakombách se setkává s Rytíři noci, tajnou křesťanskou organizací. Ačkoli se vydává nebezpečí smrti (každé neislámské smýšlení je jí trestáno) je Rytíři mocně přitahován. Dozvídá se, že svět nebyl vždy takový, jak ho znal. Před třemi sty lety zahájil Usáma I. útokem na newyorské mrakodrapy džihád proti nevěřícím. Jeho následníci pak srazili západní civilizaci a zavedli na celém světě islámský řád. Ten je však nyní ohrožen. Ze základen v americké poušti se vydali smrtelně odhodlaní křižáci, aby zasáhli islám, stejně jako zasáhl před lety Usáma západ.

       Hassanovo srdce je rozpůleno (sic). Zapůsobilo na něj křesťanství, které měl dosud za impotentní mrtvou nauku. Zapůsobili na něj Rytíři noci, kteří oživili artušovskou legendu. Dřív než se může rozhodnout, dostává se do hry sil, které přesahují jeho individuální osud. Ale možná má v neodvratné válce mnohem větší úlohu, než jakou si dosud dokázal přestavit...

        

Představme si, že na doporučení EU (francouzští muslimové mají velký volební potenciál) byla Komárkova kniha vyřazena z knihoven a diskrétně spálena a jen Ivanu Adamovičovi se podařilo zachránit alespoň obálku, z níž citujeme výše, když musel svůj výtisk odevzdat Občanské hlídce pro Politickou korektnost a Rasovou snášenlivost.

       Dostáváme se tak do situace, kdy si můžeme povídat o knihách, které jsme nečetli a o nichž se dochovalo jen pár komentářů (Aristotelova poetika, například). Mou primární otázkou je, zda jsem o něco přišel, když jsem Komárka nečetl. Jeho minulé dílo Smrťáci (pro svůj antiamerikanismus hojně vzpomínané, kvůli zálibě jeho hrdinů v alkoholu však rovněž diskrétně stažené) mě rozhodně nenadchlo a když uvážím, jaká uběhla doba od 11. září do vydání knihy, nezdá se, že by šlo o autorovo životní dílo. Nicméně jak praví klasik, největší díla vznikají jakoby na okraji hlavní práce géniovy.

       Co nám dochovaný úlomek prozrazuje o textu samém? Zdá se, že jde o prosté prohození rolí. My věříme v individualitu a zodpovědnost za svůj osud a vnucujeme toto pojetí ostatním civilizacím.

       V Rytířích kříže za 300 let budou všichni normální lidi starající se o své běžné věci přesvědčeni, že právo šaríja dal lidem přímo Bůh, a zbytečně nad tím nemudrují. Vnucení islámu celému světu (přijetí islámu celým světem) je už zažité a islámská civilizace zažívá období míru a prosperity podezřele podobné období mezi koncem druhé světové války (nebo až rozpadu SSSR?) a jedenáctým září. Rytíři noci by si mohli užívat islámských vymožeností stejně jako na západních univerzitách dnes studující teroristé dekadentních radovánek západu, ale místo toho obětují životy za staletí odepsanou, historickým vývojem překonanou, myšlenkovou veteš.

       Hrdina, jehož matka byla pro (údajné či faktické, ale hádal bych, že údajné, tak dobrý spisovatel Komárek zase není) cizoložství ukamenována, začne kvůli svému individuálnímu osudu zcela neislámsky mudrovat a zpochyňovat pilíře víry, dostane se do špatné společnosti křesťanských teroristů bouchajících pravděpodobně do mešit JumboJety.

       Nemohu si pomoci, ale naznačené paralely mi připadají falešné.

       Svět, jak se jeví mně, se skládá z oblastí hospodářsky úspěšných, prudce se měnících a na vše nové reagujících, a z oblastí stagnace, hladu a beznaděje.

       Dále zde nacházím místa, kde má člověk cenu jako individualita a má – řečeno s americkou ústavou – právo usilovat o štěstí. Vedle toho nacházíme oblasti libující si v neměnnosti, kde tradice a zvyky mají větší cenu než jednotlivec (a jeho práva, pokud mu jsou vůbec přiznávána).

       Jak vysvětlit, že se dvě výše naznačená dělení tak nápadně překrývají?

       Bylo by to možné, (1.) pokud by si lidé nebyli rovni už na biologické úrovni, současná věda to ale nepotvrzuje, a tak (2.) si asi nejsou rovny všechny civilizace a náboženství, na nichž jsou založeny. Přinejmenším v tom, že v některých se daří tvůrčímu myšlení lépe a umožňují svým nositelům důstojnější život. Pro pořádek uvedu ještě do nedávna oblíbené třetí řešení výše nastíněné dichotomie, totiž že (3.) za vše může západní imperialismus.

       Když pomineme onu třetí univerzální komunistickou odpověď na cokoli, vidíme, že to, co považujeme na naší civilizaci za pozitivní, je výsledkem několika set let vývoje ke svobodnější formě vlády a společnosti, kde jedině mohla vzniknout západní věda. O stabilitě tohoto trendu svědčí i to, že se dokázal vypořádat s komunismem a degenerovanou snahou o obranu proti němu, fašismem.

       Může být kniha založená na takto lživě postavené symetrii dynamické a otevřené západní civilizace a konzervativního světa islámu dobrá? Možná ano, pokud jí jde jen o modelování názorového vývoje jednotlivce, ale jen stěží může za něco stát jako SF, kdy se chceme něco dovědět o celé společnosti, nejlépe pak o osudu celého lidstva.

       Doufám, že si brzy přečteme recenzi od někoho, kdo nezůstal jen u záložky, já si knihu nekoupím i proto, že bych tím podpořil vydavatele, který snad nejvíce poškozuje vydavatelskou kulturu v oblasti do češtiny překládaných knih a činí tak o trochu možnější příchod Komárkova světa.