Interkom: Maškarní párty v Krakatitu

V podvečer 10. května jsem s čarodějnicí Michaelou (říkejte mi Esme) dorazil do Krakatitu skoro o hodinu dříve, než pořadatelé očekávali (všechny podniky, kde jsme se hodlali zdržovat, zavíraly už v šest), díky laskavosti Vlasty Talaše jsme ale nemuseli čekat na chodníku. Spolu s námi dorazila i Jana Šouflová, nejen autorka podle programu křtěné dračice, ale i jako bod programu břišní tance. Uvnitř již Helena Šebestová v krásných maturitních šatech své babičky připravovala jednohubky, a rovněž početná obsluha baru si zkoušela kostýmy. Za chvíli přišel Netopejr v kostýmu Smrtě, který vyrobila paní Klíčníková pro pratchettovské dívadlo.

Když pak dal přesně v 19.00 Netopejr povel k otevření dveří, venku již postával početný hlouček pomalovaných trekkies. Karel obzvláště ocenil zelené kozičky a vypadal, že vážně uvažuje o vegetariánství. Pak přibyli ještě Pagi jako Lara Croft, ale všichni si mysleli, že jde maskován za Šimona, Martička jako Yennefer, Richard Klíčník jako krásný princ, přišel zrovna ze středověkých tanců, takže ušetřil jedno převlékání, Honza „špičaté Spock uši“ Pavlík s Jarkou a oběma dětmi, Jenny Nowak a Katherin jako úžasná zombie (při pohledu na ni jsme si s Jenny zavzpomínali na NDR filmy podle E. T. A. Hoffmanna, Ďáblův elixír například, které formovaly naše mládí). Objevila se i Jiřina s Gilhadem, a toho, ač přišel ve svém běžném, takřka civilním oblečení (kroužková košile a meč na zádech), nikdo nevyháněl, na rozdíl od Jirky Pavlovského, o kterém mnozí říkají, ža žádnou masku nepotřebuje. Ještě později dorazili Gudrun a Keplík, Petr měl kutnu standardního fantasy mnicha, Gudrun ale ohromila kostýmem (krásné) modré mimozemšťanky, která, jak jsem se dověděl v sobotu, po zásluze vyhrála v soutěži o nej masku. (Pravda, někteří trekies na sobě měli více barvy, Gudrun ale měla osobitost, šarm a opravdové charizma bytosti odjinud.) Pak následovalo slavné křtění dračice, sympatický Aleš Brichta (zpěvák jakýsi) jí dal kosmopolitně znějící, pro mě však nezapamatovatelné jméno, navrhl jej prý Vlado Ríša (někdo tvrdil, že má protekci, protože snad stál dračici modelem, ale já tomu nevěřím, dračice je hezčí), a po něm křtil Netopejr s Petrem Litošem nový komiks o Conanovi. Když dorazila irská kapela, nastala tancovačka, Gudrun křepčila, až se jí rozhoupaly obě lahve s dýchací směsí (pochopitelně rovněž modrou).

Odcházeli jsme před desátou, když začali trekkies zpívat a další násilnosti se zdály na dosah, na schodech jsem potkal ještě zpozdilou Dámu v rudém, o níž jsem se později od Richarda Klíčníka dověděl, že to byla Tereza Nekovářová, a od Terezy, že to byla Maska Rudé smrti. Musím dodat, že dost dekadentní, v tom smyslu, že takovou smrt by si dal leckdo líbit. Co se ale snažím přiblížit nezachytitelné, podívejte se na Pagiho stránky (snad tam již bude fotodokumentace).