Interkom: Futurologický kongres

Ač nikým nevarováni, rozhodli jsme se s Michaelou 27. dubna zajít do Planetária na Futurologický kongres až na jeho odpolední část, byť jsem se tím připravil o možnost osobně poznat našeho občasného přispěvatele J. Kopečka, který dopoledne přednášel o kovech s pamětí. Ještě před Planetáriem jsme narazili na Gudrun a Keplíka, kteří, jak mi později došlo, šli shánět nějaké občerstvení. Zacvakli jsme každý 100 Kč vstupného a našli kinosál, ve kterém Futurologický kongres (nebo klub), ale jak jsme se brzy přesvědčili, lépe by bylo říkat Futurologické galeje, probíhal od rána. Ďábelský Fořtík seděl vedle přednášejícího, občerstoval se diskem, které nikdy nejíš sám (on ano), a bez nejmenší stopy pro přestávce (měl jsem sebou tašku věcí, které jsem chtěl rozdat nebo projednat) štval a poháněl přednášející i posluchače od deseti dopoledne do pozdní noci. V sále bylo dle odhadu tak k padesáti lidem, z nichž jsem některé neznal. Vedle Ondřeje a Michaely Neffových seděl Karel Pacner a za nimi Pavel „BVer“ Šuchman, který se ale ztratil dřív, než jsem ho stihnul stáhnout o předplatné. O kus dál vždy připraveni k dotazům a polemice Robert Rameš s přítelkyní a Vojtou Čepelákem. Před námi pak Petr Brodský z Klubu Julese Vernea. Vše fotil a dokumentoval Pagi, zjevně trochu přešlý, jako by mu na ramena dosedla celá tíha fandomu spolu i s obecnou životabídou. Takhle ne, Pagi, děláme to přece pro radost, z blbů je třeba si utahovat a ne si zadělávat na žaludeční vředy.

Vyslechli jsme si Pavla Vachtla o superpočítačích, Ondřeje Neffa a Pavla Nachmana o cenzuře na Internetu, Jitu Splítkovou o její chystané knize Mýty v zrcadle vědy a fantazie a konečně i to, proč jsem přišel, genetika Jaroslava Máchu (přednášel o přelidnění a možnostech planety v uživení rostoucího lidstva) a evolučního biologa Jaroslava Flégra. Zjistil jsem, že ho znám z jakéhosi autorského semináře z počátku osmdesátých let, ale nejen proto mi jeho přednáška připadla nejlepší. V perfektně sehraném monologu nejprve prohlásil, že vše podstatné již řekl Darwin, pak postupně vyvrátil jeho tvrzení, aby se k nim později znovu vrátil, asi jako když Einstein překonal Newtona. Nový pro mě byl model vzniku nových druhů v malých izolovaných společenstvech následkem zploštění genetické variability. Ne zcela jsem pochopil tezi o nemožnosti eugeniky, šlechtění přece existuje, musím si sehnat jeho skripta.