Všechna práva © Interkom 1984 - 2002

„Zubaté slnko“ je úhledná, nepříliš tlustá knížka sympatického formátu, jejímž obsahem je třináct původních slovenských povídek – některé fantasy, jiné blížící se sci-fi, další na hranici mezi žánry. Jejich autor, Jozef Girovský, je držitelem dvou cen Gustáva Reussa (vítězná povídka Začiatočníci v roce 1997, Rissa v roce 1998) a s jeho povídkami jsme se měli možnost setkávat od roku 1991 (sborník Krutohlav). Jeho příběhy jsou obratně vyprávěné, pečlivě vystavěné, někdy pracující novým neotřelým způsobem se známými tématy, idejemi či pohádkami, aby pak čtenáře dovedly k nečekaným koncům.

       První povídka Rissa je variantou na dávný pohádkový příběh. Vypráví o věčném vyhnanství, cizosti, nepochopení a nepřátelství jakékoliv společnosti vůči jedinci, který se odlišuje. Nevím, zda by bylo troufalé nazvat to legendou…

       Prisposobujem sa je vtipná, krátká hříčka na staré téma o dracích a princeznách.

       Rým na meno Xerodik – příběh vystavěný na myšlence, že víra je pokrmem a silou bohů a zapomnění je jejich smrt – vypráví o tom, co může padnout za oběť bohům a co za oběť lidem.

       Čtvrtá povídka Začiatočníci ukazuje na nejrůznějších rovinách střetnutí dvou světů – chlapeckého a dívčího, vesnice a velkoměsta, dětí a vrahů, znamého a cizího, tradice náboženství a technologie, skutečnosti a virtuální reality.

       Další je Quentinov hrad, která smutně dotvrzuje obecně známou poučku pro záporné hrdiny: „Pokud jsi už jednou opravdu propadl zlu a tmě, nikdy se nepolepšuj, protože jediná cesta zpět vede přes rakev.“ Za jistou hranicí temnoty a krutosti už není návrat umožněn ani přijat okolím a krvežíznivost magického meče přetrvá věky i lidskou snahu.

       Ako sa mám? je povídka krátká, postkatastrofická a jde z ní mráz po zádech.

       Anjel strážný je příběhem milenců, kteří se políbili nad bludným kořenem. Tím se Adam a Žofie rázem ocitli pod vlivem kletby, tak daleko od sebe jako jsou první písmena jejich jmen v abecedě, s výjimkou okamžiků, kdy je Adam ve smrtelném nebezpečí. Všechna snaha zbavit se prokletí je marná, protikouzla selhávají…

       Následuje Tarzana a na ni navazující Sezóna v Apide. Autor působivě vykresluje svět (snad v budoucnosti?), kde lidé žijí bez konfliktů vedle inteligentních koček – a nejen koček, ale i psů, potkanů a jistě ještě mnohých dalších. Nicméně v každém uspořádání se najdou rebelové, a tak provázíme na jejich útěku člověka Tybbiho – který není obyčejný člověk – a kocoura Ramtoma – který je tak trochu kyber-kocour.

       Desátá je Ako přežiť jar, o které se mi opravdu nechce cokoliv prozrazovat, protože je třeba si ji vychutnat s mozkovými závity zapnutými.

       O štyroch divokých koňoch je zvláštní směs pohádky, fantasy a shakepsearovské tragédie o zavražděném králi a princezně-vražedkyni. Hlavní hrdina Filip patří k těm nešťastným postavám SF a F, které jsou postiženy silnou schopností empatie a cítí tak emoce druhých lidí. Na rozdíl od Rissy, zde na konci nezůstává ani jiskřička naděje, zbývá jen zvláštní pocit hořkosti.

       Předposlední příběh dal název celé sbírce – Zubaté slnko. Co se člověku vybaví, když se řekne „zubaté slunce“? Slabé, nešťastné, zmírající, stárnoucí, nehřející zimní světlo nad tajemnou zmrzlou krajinou. A zároveň hrozba čišící ze slova „zubaté“ – cosi plíživého s vyceněnými tesáky a s přídechem smrti. Znovu se setkáváme s Filipem, který se marně snaží uniknout před vlastními schopnostmi a zbavit se neproniknutelného, nečitelného Orlanda. Jejich další cestu zkříží čaroděj Meredith, který je právě jako zubaté slunce.

       Posledné pytačky – poslední povídka, která nahlíží na zubaté slunce v době léta. Mág Meredith je ještě mladý, prostoupený silou, ideály a láskou. Jak má ale přichystat tři jen zdánlivě splnitelné úkoly, aby mu jeho milovanou Bianku neodvedl dotěrný nápadník? Jak zvítězit nad protivníkem, který se zdá nad Meredithovy síly?

       Ilustrace na obálce od Petra Lajčáka zaujme a dovedně kombinuje prvky z jednotlivých povídek do originálního celku – spáry zlatého draka, černý meč, kniha kouzel, křišťálová sféra a malý homunkulus střežící zubaté slunce.

       Redakční práce je dobře odvedená, povídky jsou příjemně seřazené, v knize nejsou žádné překlepy ani nic jiného, oč by čtenářovy oči zakopávaly a co by rušilo četbu.

       Nezbývá než doporučit.

        

Jozef Girovský: Zubaté slnko, Vydavatelstvo Spolku slovenských spisovatlov, Bratislava, 2001