Všechna práva © Interkom 1984 - 2002

       „...bude-li tomu přát počasí...“, zdůrazňuje se v oznámení, které v té době viselo porůznu po Praze. Po úspěšném neveřejném pokusu s modelem mechanik pražské techniky Josef Božek předvádí 1. červan 1817 svůj parní člun. Je dlouhý asi 13 m, široký asi 3 m a na vltavském rameni poblíž císařského mlýna si vede docela obstojně (stejně jako parovůz opodál na hrázi). Navudory mimořádnému zájmu veřejnosti však produkce neskončí dobře... Počasí nepřeje. Při náhlém lijáku je konstruktér okraden o vybrané vstupné, kterým chtěl uhradit náklady. V záchvatu roztrpčení stroj rozbije a k parnímu pohonu v dopravě už se nevrátí.

       Dotyčné rameno Vltavy už existuje jen zčásti (jako slepé), císařský mlýn leží v ruinách. Co božkové mezi námi?

        

       Charles Babbage předvádí 14. června 1822 Královské astronomické společnosti v Londýně model Differential Engine. Tento počítací stroj sestává z 96 koleček na 24 osách a pomocíjakéhosi hodinového stroje dokáže pomocí mosazné destičky s číslicemi tisknout vypočtené tabulky čísel. Ano, „Mr. Babbage má velký talent“, jak píše Humphrey Davy ve zprávě pro parlament. Královská společnost však uvolní částku sice značnou, přesto však nedostatečnou; Babbage se na realizaci projektu zruinuje zdravotně i finančně a nedokončí ho. Až do smrti r. 1871 se pak bude (z finančních i technologických důvodů neúspěšně) zabývat konstrukcí Analytical Engine - univerzálního počítacího stroje nesoucího (v mechanickém provedení) všechny základní znaky dnešních počítačů. (Jak se ukáže r. 1960 při „rekonstrukci“, přístroj by skutečně fungoval!)

       

       Na shromáždění Německé fyzikální společnosti v Berlíně 14. června 1912 přednáší Max Laue.

       „... Když se ukázal obraz č. 5, první typický Laueho diagram, který reprodukoval průchod paprsků krystalem pravidelného sirníku zinečnatého, ... s pravidelně i čistě uspořádanými interferenčními body v různých odstupech od středu, tu proběhlo shromážděním všeobecné, jen slabě potlačované éach!`...“ vzpomíná Max Planck. Zaslouženě. Laue tu geniálně spojil užitečné s příjemným: vycházeje ze známých jevů ohybu světla na optických mřížkách, dokázal (se spolupracovníky) vyfotografovat stopy ohybu rentgenového záření po průchodu krystalem. Tím konečně dokázal vlnovou povahu rentgenového záření, konečně dokázal i existenci krystalové mřížky (s atomy ve středech pravidelných geometrických těles), a k tomu de facto založil obor rentgenstrukturní analýzy. Dostal za to Nobelovu cenu.

        

       Vedle běžných slunečních hodin už věže některých královských měst zdobí první orloje. Jejich hodiny jsou řízeny tzv. lihýřem (dvouramenným vahadlem se závažíčky na koncích). Nepřesnost této jinak velmi ceněné časomíry dosahuje i hodinu denně. Až 16. června 1657 dostává - po měsících matematických úvah o kyvadle - nizozemský fyzik Christiaan Huygens patent na kyvadlové hodiny. První přístroje podle tohoto patentu budou zanedlouho postaveny na radničních věžích v Utrechtu a Scheveningu. Dodnes se prý zpožďují či předbíhají maximálně o desetinu vteřiny.