Všechna práva © Interkom 1984 - 2002

Jednalo se o jeden z nesporných vrcholů letošního Euroconu, který snesl srovnání i s zeměplošským divadelním představením. Show probíhala v sobotu večer od cca 20:30 (začala kvůli technickým přípravám se zpožděním, ale o to víc se diváci těšili a mačkali u vchodů) a končila po dvou hodinách prakticky nepřetržité hudební produkce. Ano, hudební – jednalo se regulérní filkový koncert (osvětlení tohoto termínu můžete v loňském Interkomu a najdete ho krátce i níže v textu). Hlavním showmanem byl Aleš „Holodoktor“ Kadeřábek, za podpory několika hostů a skupiny Minerální rozvrat.

       Na tomto místě je vhodné uvést, že nejsem trekkie (aspoň nikoli dle definice, jež zazněla na přednášce J. Vaňka, jr. „Temná strana fandomu“), i když seriál sleduji v tuzemských televizích, koneckonců Raumschiff Enterprise patřila k mému mládí (tak se ten seriál jmenoval na rakouské televizi). Díky mým kontaktům jsem ale věděl, že by bylo velkou chybou si tento pořad nechat ujít (měl úspěšnou premiéru loni na Prvním samostatném Star Trek Conu), zvláště když jsem neměl zájem o VIP Párty.

       Show začala komorně, „Holodoktor“ zpíval folkové písně, při kterých se doprovázel na akustickou kytaru. Pár písní zpíval sám, většinu pak jako duet s Zuzanou Trinkwitzovou, v závěru došlo na doprovod smíšeným dívčím sborem (smíšený ve smyslu lidé-emzáci). Celkem jedenáct písní zaznělo v první třetině, publikum mnohé znalo a zpívalo sborem, či tleskalo do rytmu. Názvy písní jako „Když mě brali do flotily“ nebo „Blízko Deltakvadrantu“ jasně napovídají, že se nejednalo o běžné folkové písně, ale o jejich filkové parafráze. Zpěv i kytara neměly chybu a průvodní slovo mezi písněmi bylo stručné a vtipné. Snad jen někteří fanoušci seriálů by se na podobném koncertě měli řídit fotbalovým „fandi, ale zůstaň člověkem/emzákem“.

       Druhá třetina byla ve znamení střídání žánrů – od opery až po repertoár skupiny ABBA. Hudba byla tentokrát z playbacku, což umožnilo Holodoktorovi předvést své pohybové nadání a jeho operní či popové manýry byly dokonalé. V tomto bloku zaznělo celkem šest písní, dvě opět jako duet, a vyvrcholením byla populární „Sheridan“, inspirovaná seriálem Babylon 5. Závěrečná třetina patřila skupině Minerální rozvrat, která se uvedla jako bluesová, ale hrála poctivý big-beat (nástrojové obsazení: bicí, basová kytara a dvě elektrické kytary). Až na úvodní blues a instrumentálku byly písně opět opatřeny texty inspirovanými životem trekkies, tentokrát se však nejednalo o parafráze známých hitů. Zpěv obstaral opět „Holodoktor“, který odložil uniformu a převlékl do vhodnějšího rockerského úboru. Pár písní trvalo, než se podařilo vyladit aparaturu a než zpěvák přizpůsobil hlasitost žánru a diváci si tak mohli víc užíti textů. Při tom se ukázalo, že někteří trekkies, i když nejsou králíci (těm decibely škodí), na hlasitější hudební produkci nejsou vůbec zvyklí. Dokonce se dožadovali ztlumení, či ke své škodě opustili sál. Přitom aparatura nebyla nijak předimenzovaná a hlasitost odpovídala žánru (na každé diskotéce je mnohem hlučnější). Po osmi perfektně šlapajících kouscích se přiblížil závěr. Rozjařené publikum si bouřlivým potleskem vynutilo aspoň jeden přídavek na half-playback a za pobrukování známých melodií se všichni spořádaně vyhrnuli do chotěbořských ulic.

       K výborné zábavě přitom stačila posluchačům jen základní znalost žánrových seriálů (hlavně Star Treku) a pochopitelně smysl pro humor. Celé vystoupení bylo na velmi vysoké úrovni a nezbývá než smeknout před všemi jeho aktéry a poděkovat pořadatelům za poskytnutý prostor a zázemí. Nevýhodou „multipackového“ systému paralelních specializovaných conů (jako byl v tomto případě Star Trek Con) je, že podobné perly poněkud zaniknou v proudu specializovaného programu a na show tak byla jen menšina fanů, kteří nejsou přímo fanoušky seriálů (ne, že by se do sálu ještě vešli). Je také fakt, že samotný kinosál byl pro show ideální, ta by si snad jen, vzhledem k náročnosti přípravy i realizace, zasloužila podrobnější anotaci v programu a podobně. Dle mých informací byl na conu k dostání i omezený počet CD s uvedenými písněmi (The best of Star Trek kabaret), ovšem živé představení bylo neopakovatelným zážitkem. Závěrem ještě děkuji Milesovi za zapůjčení poznámek s faktografickými údaji a Ireně za protekční místo v sále.