Všechna práva © Interkom 1984 - 2002

Bratři Strugačtí napsali řadu románů. V podstatě se stylově dají rozdělit na dvě skupiny: první je akční, průzkumnický a opěvuje zářnou (komunistickou) budoucnost, druhý je symbolický, rozvláčný a velmi kritický. Všechny romány mají v sobě v určité míře oba tyto styly tvorby, ale někdy ta či ona převládá a výsledek poněkud pokulhává. Román Stalker – dříve Piknik u cesty – je podle mne nejlepším dílem Strugackých právě z toho důvodu, že obsahuje vyváženou směsici obou stylů – je velmi akční a drsný a najdeme v něm velkou porci úvah o smyslu života, světa, přátelství, rodiny a bůhvíčeho ještě. Trochu odbočím, když se otřu o Tarkovského filmovou adaptaci, kde byla naprosto vyloučena akční a dobrodružná stránka předlohy, čímž vznikl vysoce umělecký a naprosto nestravitelný snímek, u kterého jsem jako u jediného usnul v kině. Na druhou stranu se děsím chvíle, kdy se tématu chopí Hollywood a udělá z něj akční scifi béčko bez špetky inteligence. Ostatně výsledek amerického zpracování Lemovy Solaris nám může dost napovědět. Velkou výhodou literárního Stalkera je také fakt, že není románem, nýbrž novelou – jak rozsahem (lze jej přečíst v klidu za večer), tak i jednoduchou dějovou linií, kladoucí důraz na osobu hlavního hrdiny, stalkera Rodericka Shoehardta. Sledujeme tři úseky jeho života (plus jeden pohled jiné osoby) a vývoj jeho osobnosti, jakož i vývoj městečka Harmondu, na jehož území došlo k jedné z pěti mimozemských Návštěv, po které tu zůstaly artefakty neznámých vlastností. Možná zázračných, možná zničujících. Rod, zvaný Zrzek, se z bezstarostného mladíka mění v cynického dobrodruha bez slitování, je jako zlatokop, jehož povahu ovládá zlatá horečka. Přesto si zachovává zdravý rozum i srdce – stará se o rodinu a jeho vnitřní úvahy kolísají mezi sobectvím a altruismem. Je z rodu sympatických darebáků, kterým bychom odpustili snad i zabití. Mikrosvět Harmondu je směsicí vědeckých institucí a pašeráckých stalkerských mafií a velmi často jedno prorůstá druhé – vždyť i stalker Roderick začínal jako laborant v Mezinárodním ústavu mimozemských civilizací.

       Příběh se také zabývá vztahem mezi vědeckotechnickým vývojem a přírodou, zde jsou jen normální lidské objevy nahrazeny mimozemskými artefakty a devastace přírodního prostředí symbolizují oživlé mrtvoly a zmutované děti. Roderickova dcera mohla dopadnout obdobně, kdyby se narodila v dlouhodobě zamořené průmyslové oblasti. Autoři dobře odhadli obchodní strukturu kolem artefaktů. Ať se jedná o zlaté valouny, diamanty, egyptské vykopávky nebo drogy, každé vzácné nebo drahé zboží kolem sebe vytváří síť překupníků, kteří na cestě ke konečnému zákazníkovi vydělají mnohonásobně víc než ti, kteří v potu tváře a za velkého rizika kopou zlato, vykrádají hrobky nebo kličkují smrtícími pastmi Pásma.

       Je samozřejmě chvályhodné – taky určitě levnější – ponechávat původní překlad. Tenkrát toho vycházelo méně a tak bylo dost času na překlad i na korektury. Jazyk knihy je čistý a srozumitelný, chyby zde nenajdete a můžete se bavit českými verzemi slangových pojmenování artefaktů. Někdy jsou charakteristické – mlýnek na maso, bzučák, baterka, lampa smrti – jindy musíme hledat význam až podle účinků – komáří mýtina, ježibabí rosol. Ty artefakty, které lze odnést z Pásma a jsou relativně neškodné, mají většinou obyčejnější nebo jednoslovné názvy, ty významnější, nebezpečné nebo takové, co se projevují jen jako úkazy v Pásmu – např. Veselá strašidla – jsou dvouslovné a zní malebněji.

       Každopádně je zřejmé, že Strugačtí mohli realitu Severní Ameriky, kde se nachází naše Pásmo, pouze odhadovat. Žádné modré přilby OSN by nechránily hranice Pásma, to by se stalo tak utajeným, jako legendární Zóna 51. Typickým příkladem neznalosti detailů je Roderickovo tvrdošíjné lpění na názvu baru „Borsht“, ovšem i za studené války existovaly v Americe typické ruské národní restaurace a slovo „boršč“ znali všichni skoro tak, jako „hamburger“. Výskyt Rusů v Ústavu a kolem Pásma však naznačuje, že i tento nedokonalý svět novely Stalker, který se velmi podobá realitě, je další idealistickou vizí Strugackých, kde je celá Země jediným mnohonárodním státem včetně Sovětského svazu. Přesto je Stalker nejpravděpodobnější verzí toho, co by se opravdu stalo, kdyby přišla Návštěva a zanechala zde Pásma. Příběh realistický a humanistický a navíc science fiction. Co víc si můžeme přát.

       Stalker, Arkadij a Boris Strugačtí, scifi, Triton a Laser, orig. Piknik na obočině, překlad Marie Uhlířová, obálka Martin Zhouf, 167 stran, brož., 149 Kč, ISBN 80-7254-259-1

       Hodnocení: 10/10

to není webová adresa se zapomenutou tečkou.

       Po českých a (slovenských) Conanech se možná objevuje další nadnárodní fenomén. Nečekám, že nám některý náš kmenový recenzent nabídne zhodnocení, a tak si knihu Petra Macka, kterou právě vydal Laser, budete muset přečíst sami.

       Ale třeba nám recenzi nabídně nějaký fanoušek Star Treku, o jehož gramotnosti není pochyb (E. Kocourek např.), jde přece jen o dílo českého autora, a tak bychom jej neměli přehlédnout.

       Z které dnes zmíněné knihy pocházejí věty:

       Maluvel klopýtl o mé nohy a skácel se mi napříč přes břicho. Zkroutil jsem se, popadl ho za hlavu a a šmátral palci po jeho očích, až jsem je našel a dloubl do nich. Maluvel zaječel jako žena a já vtiskl palce hlouběji, vyrýpl bulvy a vytrhl je z důlků...

       Přistoupil senešal... „Ukonči to,“ zavrčel. „Bojoval dobře, nechceš přece, aby se zmítal na šibenici.“