Všechna práva © Interkom 1984 - 2002

Předehra k Duně skončila (i když to není jisté, protože text na přebalu knihy slibuje – dosti reálné – pokračování ságy). Tato skutečnost samozřejmě vybízí ke srovnání (původně zamýšlené) trilogie s Dunou. Projekt Briana Herberta a Kevina Andersona má s Dunou (logicky) hodně společného, od vnější i vnitřní grafické úpravy přes prostředí po většinu postav. Jednotlivé kapitoly jsou tradičně uvozeny fiktivními citáty, nechybějí mapy ani slovníček. Děj se odehrává na Arrakisu a jiných světech Impéria, případně mezi nimi.

       Tolik ke společnému, nyní k rozdílnosti. Duna připomíná puzzle, které skládáme bez znalosti výsledného obrazu. Dílek zapadá k dílku a my pomalu začínáme tušit krásu, k níž se postupně dopracováváme. Předehru lze přirovnat ke stavebnici LEGO. Známe její cílový stav a máme k dispozici podrobný návod. Jednotlivé dílky jsou přesně opracované, dobře drží a stavebnice rychle spěje kupředu. Je to zábavné a chvílemi i napínavé, přesto rutinní v porovnání s onou tajemnou skládačkou.

       Asi to nemohlo dopadnout jinak. Dvojice Herbertových následovníků měla na jednu stranu v mnohém usnadněnou úlohu (úchvatný svět včetně významných postav a historických mezníků), na druhé straně to pro ni znamenalo omezení. Nesměla se příliš odchýlit od známých či tušených dějových schémat a musela dospět ke známému cílovému stavu. Prvek tajemna a vzrušení z postupného poznávání cizího světa zde zákonitě chybí.

       Předehra se liší i stylem vyprávění. Je podstatně jednodušší, přímočařejší a akčnější, zcela v souladu s dnešními trendy. Je zde plno intrik, (sou)bojů a vražd, bojuje se všemi prostředky a na všech místech. Přes některé nelogičnosti je vše důsledně (do)vysvětleno. Ale Dunu opakovaně čteme právě proto, že všemu nerozumíme; motivy a souvislosti zůstávají skryté a nechávají nám prostor pro jejich vlastní interpretaci. Patří sem i všechny ty poněkud nejasné či zmatené filosofické výroky a jejich absence (kromě úvodních citátů) je znát.

       Poslední díl Předehry má podtitul Corrinové se stejnou logikou jako předešlé Artreidové a Harkonnenové. Vůbec to neznamená, že by se věnoval především imperátorskému rodu. Docela dobře by mohl nést název Verniové, protože v něm hodně prostoru zabírá bitva o Iks. Děj spěje kupředu rychle a nezadržitelně jako arrakiský červ, některé peripetie jsou však nevěrohodné a samoúčelné (vážně míněný pokus o vylepšení image barona Harkonnena angažováním mistra dvorní etikety).

       Také překlad tu a tam překvapí nečekaným tvarem (zahlíželi). Obálka s jakýmsi karikovaným desperátem se k sérii nehodí.

       Přes uvedené výhrady jsem rád, že předehra zazněla.

       Herbert Brian, Anderson Kevin J.: Předehra k Duně: Corrinové, sci-fi

       orig. Dune: House Corrino, vyd. Baronet a.s., 2002, překl. Veronika Volhejnová, obálka Karel Řepka, odp. red. Josef Frais, ISBN 80-7214-465-0, 568 str., 269,- Kč