Interkom: Znamení nejsou, čím se zdají být

Šestý smysl, Vyvolený, Znamení. Tři skvělé filmy podle scénáře a pod režií M.Night Shyamalana. Kdo viděl první dva ze jmenovaných, může potvrdit, že kdybych prozradil pointu příběhu, úplně bych zničil první dojem diváka. Nejinak je tomu i u filmu Znamení. Není to žádný přehršel triků, bombastických efektů a krvavých či sliznatých mrtvol (to podle druhu), přesto je poněkud odlišný od předchozích. Děje se v něm cosi dalekosáhlého, co ovlivňuje celý svět a co by vás mělo pořádně děsit, ale hlavní podstata filmu je spíš o vnitřním boji člověka, který je mnohem děsivější, než to, co se děje okolo. Mel Gibson jako reverend Graham Hess, který ztratil ženu, se snad ani jednou neusměje a celý film bojuje sám se sebou, protože kdyby prohrál, ohrozil by svoje dvě děti a svého mladšího bratra. Lidi v tomhle filmu dělají osudové chyby, ale pořád jsou jeden k druhému laskaví, možná hlavně kvůli neznámému nebezpečí, které je kolem nich. Stupňování napětí a pozvolné odkrývání tajemství je stejně fascinující, jako u Šestého smyslu nebo u Vyvoleného. Stejně pozorně je třeba sledovat každý rozhovor a každé slovo, které kdokoliv ve filmu vyřkne, protože nakonec se vám pospojují do znepokojivého odhalení tajemství, které jste měli celou dobu před nosem a které jste prostě nechtěli vidět – podobně jako v Šestém smyslu.

Neméně výborné jsou zde herecké výkony, na kterých celý příběh stojí. Celá rodina reverenda Hesse – Mel Gibson, Joaquin Phoenix, malá Abigail Breslin a další z rodu Culkinů Rory – je velmi přesvědčivá. Zahrál si zde také sám autor a režisér – velmi důležitou roli veterináře Raye Reddyho, který tentokrát pouze nestatuje, ale posunuje děj kupředu. Dobře volené jsou zde některé vtípky, v pravou chvíli odlehčující situaci, jako ochrana před čtením myšlenek nebo zpověď v lékárně, ale patří sem stejně, jako do normálního života, jakkoliv tragického. Mám trochu výhrady k rozuzlení vnější zápletky, která se mi zdá nedokončená a celkově malinko slabší, ale v tomhle příběhu to není podstatné. Jen jedno autorovi nezapomenu – co nedokázaly Kukuřičné děti, zvládl on. Už nikdy nebudu moct projít kolem pole vzrostlé kukuřice za soumraku bez záchvěvu strachu.