Interkom: Fantom Paříže

Francouzské filmy – jako ostatně i jiné – jsou dvojího druhu. Buď stojí na silném příběhu nebo na herecké hvězdě. Francouzská národní kinematografie má také své vrcholy a propasti a v současnosti na tom není moc dobře. Pravděpodobně na to má vliv státní politika dotací, která dovoluje vzniknout vysoce uměleckým paskvilům a také amerikanizace, kombinující osvědčené hvězdy s průměrnými scénáři a velkolepými triky. A právě takový je poslední snímek Fantom Paříže (v originále Vidocq) s Gérardem Depardieu v hlavní roli.

Film se vyznačuje velmi výraznou kamerou – bohužel ve dvou opačných významech slova „výrazný“. Polostatické záběry na přemýšlející postavy proti rychle plynoucím mrakům nebo krajině, panoramatické pohledy na Paříž, pestré prostředí paláců, kanceláří, sklepení, nevěstinců a opiových doupat, to vše oplývá nádhernými barvami a stínováním, připomínajícím staré kolorované pohlednice a dodává příběhu tajemnou historickou atmosféru. V další vteřině je takový záběr nahrazen rychle škubající kamerou – postavy sledujeme při jejich trhavých pohybech jakoby těsně nad ramenem, jízdu kočárem zase z žabí perspektivy stupátka a akční bojové scény, obzvlášť úvodní a závěrečná, vyvolávají u slabších jedinců hysterické, v horším případě epileptické záchvaty.

Příběh samotný nápadně připomíná svým pojetím jiný francouzský film s podobnými chybami – nedávno uvedené „Bratrstvo vlků“. V hrubé kostře je to tatáž směsice klasické detektivky s postupným odhalováním tajemství a za hlavu přitažených bojových scén, naprosto se nehodících k místu a k době. Za chvíli nás budou chtít přesvědčit, že kung-fu znali po celém světě – nyní ho kromě Dálného Východu ovládají taky indiáni a Frantíci. Naproti tomu je velmi dobře příběh legendárního galejníka a zakladatele policie Vidocqa vsazen do konkrétního času – revolučních nepokojů v roce 1830. Narůstající napětí odhalovaných záhad jde ruku v ruce se stoupáním nespokojenosti pařížského davu se znovunastolenou královskou monarchií a policie, kterou na začátku případ Alchymisty – Fantoma velmi zajímá, začíná mít starosti s revolucionáři a obavy o svá místa a životy. Politická situace napomáhá amatérskému vyšetřovateli, aby se spolu s diváky dostal k cíli ve stejné době jako policie.

Další kladem je obsazení Gérarda Depardieu do role Vidocqa a vůbec obsazení všech dalších rolí vizuálně výraznými typy – trojice stárnoucích narcistických milionářů, Vidocqův kolega detektiv Nimier, mladý Vidocqův životopisec Boisset, policejní prefekt, jeho detektivové a nezbytná kráska Préah. Velmi komicky působí roličky osobních strážců různých milionářů a politiků, kteří se v případě ohrožení chovají stejně pitomě, jako dnešní ochranky. Velkým mínusem tak zůstává samotná postava Alchymisty. Jsem ochoten akceptovat jeho mystiku i způsob přežívání, ale již zmiňované bojové scény srážejí docela zdařilý snímek na úroveň hongkongského béčka, byť vizuálně velmi zdařilého.

Režisér Pitof se zřejmě snažil moderním zpracováním přiblížit kus francouzské historie a koloritu dnešní mládeži, jinak si tuto podivnou kombinaci efektů a drsné historie nedovedu vysvětlit. Bohužel pro mládež nemá snímek dost akčních scén a pro milovníky detektivek nebo historických příběhů zase naopak mnoho. Ale jedno se tomuto filmu povedlo – do poslední chvíle jsem netušil, kdo je Alchymista.