Všechna práva © Interkom 1984 - 2002

Arthur C. Clark je ve světě fantastické literatury pojmem. Jeho díla jsou nejen inspirací pro mladé začínající autory, ale i pro vědce (!) a filmové tvůrce. Proto mne velmi potěšilo, že jedna jeho kniha byla transponována do hudební prózy a to navíc takovým velikánem, jako je Mike Oldfield.

       

       Oldfield si „Zpěv vzdálené Země“ nevybral náhodou. Jak sám říká, je to jeho nejoblíbenější kniha, a dlouho předlouho mu námět kroužil kolem hlavy, jak Sputnik kolem Země, než se odhodlal a vydal stejnojmenný Opus.

       Po vzoru jiných filmových tvůrců zbylo z originálu nemnoho, nicméně i tak zachovává atmosféru a myšlenku daleké cesty bez návratu, expanze lidstva do vesmíru i za cenu ztráty domova – ale v tomto případě nebylo vyhnutí. Na rozdíl od Waynovy Války světů mi nejvíce připomnělo knížku skladba „Hibernaculum.“ Celá kompozice se pak nápadně podabá jeho předchozím albům, nejvíce bych řekl albu „Ommadawn.“

       Oldfieldovi se však podařil – dle mého – významný kousek tím, že dokázal zhudebnit literární předlohu bez jakékoliv filmové adaptace. Jindy tomu bývá naopak. Na námět předlohy, nebo podle románu se natočí film, a až pak se k ději zkomponuje hudba. Oldfield udělal opak. Vytvořil hudbu, velice podmanivou, přesně takovou, jakou umí jen on. A nyní mohou nastoupit producenti s filmovými studii a začít pracovat; budou-li chtít. Budou to mít sice složité, ale o to to měl Oldfield jednoduší.

       Chce-li mít někdo ve své knihovně kompletní tvorbu A.C. Clarka, myslím si, že by mezi jeho tvorbou nemělo chybět i toto hudební ztvárnění.