Všechna práva © Interkom 1984 - 2002

Než jsem začal číst tento román, měl jsem debatu na téma jeho českého názvu. Oponent se rozčiloval, že slovo „časupodobný“ v češtině neexistuje, já jsem namítal, že původní anglický název určitě neexistuje ani v angličtině, ale že to bude mít v textu opodstatnění. Měl jsem pravdu. Když Stephen Baxter psal romány Vor a Proud, popisoval v nich neznámé a podivuhodné vesmíry, kterým musel vymýšlet i nové názvosloví. V tomto třetím románu, uzavírajícím jakousi nezávislou trilogii, spojenou kromě autora a vnější podoby také existencí lidských společenství a vesmírným prostředím, sice neopouští Sluneční soustavu, ale vymýšlí elegantně jednoduchou konstrukcí stroj času a poté rozehrává příběh plný akce a zároveň hlubokých úvah o smyslu života, vesmíru a existence Stvořitele.

       Naprosto geniální a přitom „triviální“ je stroj času (triviální v tom smyslu, že propriety zde použité známe z jiných scifi). Jeho vynálezci k tomu použili dva vstupy do červí díry, stabilizované „exotickou hmotou“, které fungují na velmi podobném principu jako portály Star Gate. Zde jsou ale velké natolik, aby pojaly celé vesmírné lodě. Poté byl jeden ze vstupů připoután k vesmírné lodi, která opustila Sluneční soustavu relativistickou rychlostí. Při cestě nikam a zase zpět posádce uplynulo jedno století, zatímco lidstvo je starší o 1500 let. Konstruktéři a dopravci druhého vstupu se těšili na pokroky, kterých dosáhli jejich potomci, putování časem je možné samozřejmě obousměrně. Jenže nikdo netušil, že lidstvo v budoucnosti je okupované mimozemskou rasou Qaxů, které se zřejmě nebude líbit, když se v jejich době objeví nezávislí a nepokoření lidé, nebo dokonce možnost návratu strojem času zpět a varování před jejich okupací. S fungující branou do minulosti se může stát cokoliv.

       Tento princip cestování časem má však svoje logické nedostatky (jako každé putování časem). První portál, ten stacionární, byl při okupaci Qaxy zničen dvě století po odletu druhého portálu, takže naštěstí existuje pouze jeden portál v minulosti a jeden o 15 století později. Není však uspokojivě vysvětlen fakt, proč by se cestovatelé z budoucnosti nemohli vynořit na druhé straně o století dřív, kdy už byly oba portály hotové. Jistě, oba zpevňují pouze dva konce jediné červí díry, ale pořád to nestačí jako stoprocentní vysvětlení, zvlášť když si přečteme závěrečné pasáže. Prostě to musíme přijmout.

       Svět lidstva nezávislého i okupovaného oplývá mnoha zvláštnostmi. Lidé minulosti se dožívají více století, protože mohou podstoupit ZS – zastavení stárnutí – a mohou si tak zvolit biologický věk, se kterým budou dál žít. V budoucnosti pod nadvládou Qaxů lidstvo technologie ZS již nemá, ale zato vás budou fascinovat sami Qaxové a jejich vesmírné lodě, zvané Drážky, které jsou živoucí rasou, specializovanou na poskytování vesmírné dopravy jiným rasám. Existence zvláštních mimozemšťanů je Baxterovou specialitou, kterou nám ve velké míře předvedl v předchozích románech Vor a Proud, což je další spojení, vytvářející z těchto tří samostatných románů jakýsi celek. Hlavním jmenovatelem je však aplikace fyzikálních zvláštností – tento román je o smyslu časoprostoru, Vor byl o vesmíru se silnou gravitační interakcí a Proud o mikrokosmu uvnitř neutronové hvězdy.

       Překladatel Jan Pavlík měl tentokrát obdobně obtížný úkol jako Petr Kotrle v Karanténě. Oproti těžšímu textu Grega Egana ale Baxter používá terminologii současné fyziky (Hawkingovo vypařování černé díry ap.) a také děj je v podstatě lineární i přes existující časové skoky. Ale i zde zabrousíme do kvantové fyziky a jejích záhad. Obálka je tentokrát k věci a prvky v ní použité byste s trochou představivosti nalezli v textu, osobně si ale Drážku takto nepředstavuji.

       Celkový smysl románu vyznívá poněkud jinak než v jeho románech Proud a Vor. Je mnohem víc mesiášský, plný úvah o smyslu existence a osudy jednotlivců nejsou to nejdůležitější, vesmír a lidská civilizace má jednoznačně přednost. Skoro to vypadá, že autor nám předložil svůj světonázor – a s takovým vysvětlením všehomíra bych se možná ztotožnil i já.

       Hodnocení: 8/10

        

Poznámka redakce: Poctivou kosmičárnu, jakou je Baxterův opus, je samozřejmě třeba hýčkat a chránit. To ale zejména platí pro překladatele a redakci, některé odstavce mají jen krok ke Koniášovi, a mám za to, že by jejich obhajoba neuspěla, ani kdyby se prokázalo, že to tak napsal sám autor; i český (česky čtoucí) čtenář má svá práva a ta jsou brutálně porušována například na straně 207 dole:

       „A jediný způsob, jak zabránit takovému běhu událostí je, pokud vím,“ naléhal dále Michael, „nutnost ponechat portál otevřený; tak sami poskytneme Qaxům šance změnit historii – v jejich prospěch...“

       Nepátrejte po kontextu, ve kterém by taková věta dávala smysl, neexistuje. Jen tušíme, co chtěl autor naznačit, a při rychlém čtení stylu „jak jen to dopadne“ podobné odstavce přelétneme. Ale nenazýval bych to správným překladem.