Všechna práva © Interkom 1984 - 2002

Román Mariňáci, vydaný před více než dvěma lety, byl jako svěží závan výbuchu bahenní sopky ve stojatých vodách domácí SF produkce. Nekladl si menší ani větší cíl než pobavit přímočarou vojenskou akcí a jeho závěr jakoby naznačoval, že se s přeživšími vojáky nepotkáváme naposledy. Tak jako jsou Mariňáci postaveni na motivech filmu Vetřelec 2 (či Vetřelci, chcete-li), je Planeta mezi dvěma slunci inspirovaná filmem Černočerná tma. U obou knih však dochází k jinému vyústění než ve filmech. Fabianova prvotina je milé překvapení, jeho druhý román bohužel naopak. Většinou se v recenzích velmi snažím vyhnout tomu, abych prozrazoval pointy, tady na to zvysoka kašlu, protože tohle žádnou pointu nemá! Je zde nastolena spousta nevyřešených záhad a potenciál různých vyústění příběhu je velký, ale autor nevyužil ani jedno a ani u jediné otázky nedodal uspokojivou odpověď. Pardon, u jedné ano, ale to se dalo čekat, že vám nakonec dojdou lidi, když budou takovým tempem… co vlastně? To je to jediné, u čeho se pobavíte, ale nakonec se vám to zajímavé sousto v hubě v hovno obrátí. U filosofických děl předpokládáte, že na většinu otázek odpovědi v textu nebudou, ale u přímočaré akce, kterou stále tento román je, musíte říct skoro všechno. Samozřejmě vás střílení, útěky, smrt a napjaté vztahy přeživších stále drží u příběhu a stále čekáte, že něco velkého přijde, a ono nic. Je to úplně zbytečných půltisíce stran a zbůhdarma vyhozených 225 korun, za které jste se mohli jít dvakrát pobavit do kina na čemkoliv jiném. Jestli chcete číst Fabiana, sáhněte po Mariňácích a já za sebe autorovi slibuju, že si jeho příští knihu, pokud nějaká bude, napřed od někoho půjčím a teprve po přečtení se rozhodnu, jestli stojí za koupi.

       Obálka Davida Spáčila je pro text uvnitř až moc dobrá, vrakoviště lodí se mu povedlo, jen ty podivné kruhy na obloze a čáry na okrajích obálky hyzdí dobrý dojem.

       Hodnocení: 3/10

       Douglas Rushkoff

       

       Kniha jak pro Ivana Adamoviče, určitě jak na první pohled, tak i na omak.

       Vydal ji Netopejr a William Gibson ji charakterizoval jako „temný, komický příběh ze současnosti: odvážný, velmi vtipný, objevný trip neo-psychedelickým podhoubím prodrátovaného světa“.