Všechna práva © Interkom 1984 - 2002

O Sandmanovi už toho lidé napsali spoustu. Napsali recenze, napsali povídky, napsali mnoho dalších věcí, ale to není to podstatné, důležité je to, co si o něm lidé vysní. To je pravá podstata Sandmana, to je důvod, proč je tak blízký každému, kdo o něj třeba jen zavadí. Třeba jen ve snu. A Neil Gaiman je člověk, který nás nechá snít. Dnes dobře známý a úspěšný autor i u nás, po mnoha letech od jejího vzniku, otvírá první Sandmanovu knihu… Tak poslouchej. Sni!

       Už samotné vydání knihy je sen. Každému našemu fanouškovi comicsu se už léta zdají lehké, fantastické sny o tom, jak v rukou drží české vydání Sandmana, z jehož úst plyne čeština, když prochází i jejich spánkem. To se už zdálo být takřka nesplnitelné. Vždy se našla nějaká komplikace, kvůli níž se vydání Sandmana odložilo nebo přesunulo. Český překlad přitom existuje už tři roky. Celou tu dobu na něj sedal písek a kolem jeho místa odpočinku se spřádala lehká materie snů. Ale i překlad se nakonec, stejně jako Pán snů, musel znovu vynořit. Písek byl odfouknut, Viktor Janiš znovu vstoupil do Gaimanovy říše a vy můžete ve vlastních rukou díky němu a nakladatelství Crew držet legendu světového comicsu. Tak poslouchej. Sni!

       Gaiman nám předkládá první sandmanovskou sérii, dělenou do povídek, nechává nás nahlédnout do počátků svého příběhu. Sandman – Morfeus – Pán snů. Jeden z nesmrtelných, jeden z vládců nad lidmi. Tajemná postava, někdy kladná, ale ne zcela, někdy záporná, též nikdy absolutně. Bytost z jiného světa, stvoření, které má vládu nad tvořením. Jeho moc je na první pohled malá – ovládá „pouhé“ sny. Ale nejsou to právě sny, které popohání člověka? Následujte tedy v příbězích krále nad říší fantazie, vládce nad vaším spánkem…

       Každá povídka je podle Gaimana samého něčím jiným. Jedna je horrorem, jedna reminiscencí na klasický comics, další temnou fantasy, ale všechny dohromady důmyslně tvoří pevnou konstrukci, každá z nich má své pevné místo přesně v tom pořadí, v jakém jsou nám podávány.

       V povídce první se setkáváme s utrpením. Autor rozehrává hru s vysokými sázkami a můžete si být jisti, že nikdo nedostane to, v co doufal. Celou povídku protkal motiv trpících postav. Každá zakouší utrpení po svém, ale pro každou je stejně mučivé. Sám Sandman je uvězněn, neschopen se osvobodit, oddělen od své moci, od své říše a od svých vlastních snů.

       A jelikož je od nich odloučen on, stane se totéž i ostatním aktérům. Mocný mág trpí odloučením od toho, co očekával. Hodlal získat nesmrtelnost, ale místo toho je mučen představou, že i když drží jednoho z nesmrtelných, není mu to k užitku. Jeho syn se užírá představou toho, co bude, až se vězeň osvobodí, člověk, jenž ukradl Sandmanovy odznaky moci, prožívá muka ve strachu o vlastní život. A všechny tyto osudy doplňuje utrpení lidí celého světa, kteří jsou buď jen vzhůru, nebo spí. Sny mohou být utrpením. Tak poslouchej, sni…

       Dalším z Gaimanových snů je beznaděj, opět dokonale zinscenovaná a zhuštěná do plochy jedné z povídek. Prapůvodcem je pochopitelně Sandman, jenž ji přidá k předchozímu utrpení víc než vrchovatě, leč nejen jiným. Beznaděj rozdává jako dar za své uvěznění. Procitnutí má dávat naději, ale Sandman je vládce snů a může s nimi zacházet po svém. Přesto se v nejbeznadějnější situaci ocitne sám Pán snů. Dobře známý motiv tří noren, věštkyň: matky, panny a baby, chcete-li, použije autor i v Nocturnech. Hlavní hrdina získá tři proroctví, která nic neřeší.

       Zničené království a beznaděj z vlastní slabosti. To jsou atributy Sandmana v této epizodě. K dokreslení celkového obrazu čtenáři poslouží beznadějné snění Ábela o tom, že má hodného bratra. Tak poslouchej a sni.

       Pán snů však rozdává také sny, které dokážou být i kladné. Jedním z takových snů je soucit. Při hledání svého majetku jej Sandman musí projevit úplně stejně, jako jej projevují lidé, kteří o něm sní. Ale stejně jako u nich chvíli trvá, než se v něm probudí. A stejně jako u většiny lidí to není on sám, kdo ho k soucitu pohne. K tomuto účelu posloužil Gaimanovi Constantine, vládce své vlastní comicsové série, důstojný Morfeův partner. Poslouchej, sni!

       Dalším a nejdůležitějším snem je naděje. S nadějí sestupuje Morfeus do podsvětí, do samotných pekel, aby získal další část svého majetku. Kontrapunktem k naději Sandmanově je pochopitelně naděje pánů pekel ve zkrocení a podrobení Pána snů. Díky naději Sandman vyhraje démonický souboj a díky naději může opustit samo peklo. Podivným motivem zůstává v povídce postava Nady. Můžeme jen spekulovat, zda tím, když Sandman řekl, že ji miluje, ale že jí ještě neodpustil, její naděje zhatil, nebo jí je právě tímto výrokem dodal. Tak dobře poslouchej! A sni…

       Bolest je prostředek, jímž můžeme dosáhnout vykoupení. Bolest je prostředek, kterým můžeme ubližovat. Oba tyto případy jsou u Gaimana zastoupeny až vrchovatě. V nejvypjatější části knihy rozpracovává do detailu tento prvek lidství. Bolest vězňů v Arkhamu, bolest Sandmana při kontaktu s odcizenou silou, bolest lidí celého světa z toho, že jsou nuceni stát se zvěří, následovníky falešného mesiáše, zrůdy, která se bolestí živí. Bolest by se dala považovat za důstojný závěr preludií. Desítky sugestivních obrazů probíhající apokalypsy nás pohltí, hrají si s naší nervovou soustavou a nechávají nás o vší té bolesti snít. Sandman není mírný a laskavý pán. Ale i jeho se bolest vykoupí a získá víc, než měl před tím, stejně jako lidé, kteří přežili. To je závěr, ale spíše začátek toho, co nás čeká. Gaiman představil Sandmana v nejsyrovější podobě. Vidíme ho zde tak, jak už se později projevovat nebude. Ale je dobré pamatovat si, že v této postavě se snoubí všechny sny, o kterých jste zde četli. To je nejspíše autorův záměr: Dát lidem na pamětnou, že jakoby vzdálený Morfeus je vždy blíž, než by si mohli myslet. Poslouchej… Sni…

       Epilog předehry. Předzvěst věcí budoucích. Sandman získává zpět ztracený odstup, dostává se do role, jež mu byla autorem předurčena. Stává se oním „téměř“ nezúčastněným pozorovatelem, který jen sleduje počínání svých sourozenců a občas utrousí svůj vlastní komentář. A sen o smrti může být přeci tak krásný… Tak ho poslouchej a sni…

       Zdá se mi, že jsem o něco bohatší. Sandman není jenom comics. Je určitě i něco víc než jen kniha. Nechává vás nahlédnout tam, kam byste se sami jen těžko odvážili. Nemyslím tím cizí světy, ale vaši duši. Celá kniha působí na první pohled velice ponuře, ale po dočtení budete mít zvláštní pocit. Chvilkové mrazení bude přecházet do rozostřenému pohledu do podzimního večera… Alespoň tak působil na mě. Máme v rukou knihu pro snílky a pro nesnílky, kteří by chtěli předchozím porozumět. Ale hlavně máme knihu o sobě a co na tom, že je občas docela děsivá? Nemáme jen bezstarostné sny.

       

       Občas sice můžeme zahlédnout malou nevyváženost v myšlenkách autora, někdy je i poznat, že jeho snahy o dodržení formy, již si zadal, jsou poněkud křečovité, ale určitě mu odpustíte s přihlédnutím k tomu, jak vyznívá celá kniha a jak zapůsobí na vaše pocity. Pocitovost je právě pro Sandmana typická. Hraje na vás jako na loutnu, občas se usměje, občas vám foukne trochu písku do očí. Myslím, že to je to, po čem člověk touží. Snít. Poslouchat příběhy a snít…