Interkom: Minority Report

Může se zdát, že zvláště žánr SF prožívá dlouhodobý úpadek spojený s dětinskostí, přičemž za to druhé může významně úspěch Hvězdných válek, i když jejich tvůrce George Lucas debutoval právě zcela vážným a uměleckým SF filmem THX 1138. Série komerčních neúspěchů, mezi něž je třeba započítat i dnes legendárního Blade Runnera, donutila mnohé opustit nákladné SF výpovědi, anebo je nahradit stravitelnější SF zábavou. Na druhé straně se prvky SF staly běžnou součástí popkultury a digitální triky dovolují více nereálna a relativně levněji. Steven Spielberg má za sebou mnoho filmů s prvky fantastična včetně SF a navíc má vybudováno mimořádné postavení, srovnatelné právě s jeho přítelem Lucasem. Už má za sebou období, kdy si musel dokazovat, že je seriozní režisér, či kalkulovat s komerčním úspěchem. Dnes může točit filmy, které ho zajímají, a protože je to zralý muž, lze od něj očekávat chytřejší a méně konfekční snímky, než přináší většina hollywoodské produkce. Už první třetina jeho minulé SF: A.I. – Umělá inteligence ukazovala, že když má inteligentní scénář, dokáže natočit vážný a působivý film (ovšem tento film měl i svou druhou a hlavně třetí třetinu, kde by spálení většiny scénáře věci jen prospělo). Teď měl k dispozici scénář podle povídky Philipa K. Dicka, což bylo přinejmenším zárukou zcela originální zápletky, kterou většinou nepohřbí ani obvyklý nános klišé a průměrné filmařiny (Total Recall a Impostor). A po boku měl Toma Cruise, který nepochybně přispěl ke kvalitě filmu (také tím, že kvůli odkladu natáčení měl scénárista čas navíc na vycizelování). Cruise totiž není jen fešák, i když mu tohle k obživě většinou stačí, je i dobrý herec (nemohu nevzpomenout jeho roli v pozoruhodném opusu Magnolia).

Temná detektivka, chcete-li nálepku, použijte tu s nápisem „noir“ (ovšem bude na konci lehce upatlaná od cukrkandlu). A promyšlená, lehce depresivní vize budoucího světa jako věrohodná kulisa, ale i součást příběhu. Hlavní postavy, pochopitelně dobře obsazené a dobře zahrané, mají své světlé i temné stránky, jednají podle toho a díky tomu vnášejí do děje nečekané a přitom logické zvraty. Propracovaná zápletka, s minimem logických chyb (a i ty by šly snadno vysvětlit, jen k tomu nebyl poskytnut prostor) a s několika originálními nápady – např. totožnost svědka za oknem. Jen minimum vtipů prosvětlí temnotu, o to lépe jsou pak divákem přijaté. A když mluvíme o temnotě, film je kreslen v temnějších odstínech modré a šedé, s potlačenou červenou. Kamera je velmi sugestivní, pohyblivá, aniž by prováděla nějaké ďábelské jízdy. Triky jsou organickou součástí záběrů, minimálně exhibují a přitom si zachovávají působivost i punc věrohodnosti. Hudba zní, jen když má, a odvádí dobrou, i když nijak originální práci. Díky hlavní zápletce dojde i na otázky víry a předurčenosti osudu, přičemž tyto pasáže zachovávají proporce a nepouští se na tenký led hlubokomyslných rozprav a polopatistických poselství. A i zmíněný šťastný konec je takovým jen pro pár vyvolených, pro zbytek společnosti nastávají temnější časy.

Film přináší v souladu s názvem skutečně menšinovou zprávu o stavu SF filmu. Zvláště letošní série pokračování, či jinak odvozených příběhů, nedávala díky své komerční síle moc velkou naději hlasu menšiny. Naštěstí existuje poptávka po inteligentní zábavě, znásobená právě absencí obojího, a naštěstí existují i tvůrci, kteří dobře ovládají své řemeslo (tento měsíc měla premiéru i Znamení). Nelze asi očekávat žádnou vlnu takovýchto filmů, lze se však dočkat dvou, tří do roka (Vánoce jsou také jen jednou ročně). Nevidět v kině Minority Report by byl hřích proti fanovství i dobrému filmovému vkusu.