Všechna práva © Interkom 1984 - 2002

„Před osmi dny jsem zjistil, že síra při hoření naprosto neztrácí na váze, ale naopak, přibývá... Toto zvýšení nastává zásluhou velkého množství vzduchu, který se slučuje a přidává k parám.

       Tento objev stanovený cestou pokusů, které považuji za průkazné, přivedl mě k domněnce, že to, co pozorujeme při hoření síry a fosforu, bude shodné u všech látek. Přesvědčil jsem se také, že zvětšení váhy kovů při přeměně v kovové hlíny (kysličníky) nastává z téže příčiny... Obnovil jsem olovo z olověného klejtu (přírodního kysličníku olovnatého) v uzavřené nádobě a pozoroval jsem, že v okamžiku přeměny hlíny v kov uniká značné množství vzduchu a že tento vzduch nabývá objemu tisíckrát většího, než pro pokus použitého klejtu. Vzhledem k tomu, že se mi tento objev zdá nejzajímavějším ... považoval jsem za nevyhnutelné zajistit své právo vlastnické cestou doručení tohoto dopisu tajemníku Akademie s přáním, aby byl uchován v tajnosti do okamžiku, kdy uveřejním své pokusy.“

       Téhož listopadu 1772, kdy Antoine Laurent Lavoisier posílá do pařížské Akademie věd tento dopis, objevuje ve své lékárně v Uppsale Carl Wilhelm Scheele „hořlavý (nebo také ohňový) plyn“ – kyslík (tento čin označí později významný chemik Robert Bunsen za zrod moderní chemie). Náš samouk („...měl štěstí, že jeho duch byl ušetřen školních strázní...“) a nadšenec („...jakou rozkoš připravuje zbádání pravdy...“) však toho má na vědeckém triku mnohem víc – např. objevil „deflogistonovanou kyselinu solnou“ (chlor), dále z rostlin izoloval a typicky pojmenoval řadu organických kyselin (jablečnou, vinnou, citronovou). Svými experimenty se sálavým teplem pak podnítil objev infračerveného a s černáním stříbrných solí i ultrafialového záření a fotografie. Švédský král se teprve v cizině dozvídá o „svém nejslavnějším poddaném“ a uděluje mu cenu, kterou ovšem úřední šiml předá jinému Carlu Scheelemu...

       Zatímco Scheele alespoň skončí přirozenou smrtí (lze-li tak nazvat prudkou infekci chycenou v den vlastní svatby), Lavoisiera francouzské revoluční hordy nespravedlivě gilotinují pod heslem: „Francie nepotřebuje vědu, ale spravedlnost.“

        

       To v listopadu 1917 zuří v Evropě válka. Múzy, alespoň ty vědecké, však přesto nemlčí. Ernest Rutherford, toho času profesor univerzity v Manchesteru, začíná studovat podstatu radioaktivity tak, že ozařuje vzduch částicemi alfa (což jsou létící jádra helia). A ke svému úžasu shledává, že vzduch je pak radioaktivní! Potrvá mu ještě půldruha roku, než získá jistotu: bombardováním atmosférického dusíku heliony získal – kyslík! První umělá jaderná přeměna (neboli transmutace) je na světě.

       O pětatřicet let později, v listopadu 1952, poprvé uměle dochází k jiné jaderné reakci: izotopy vodíku deuterium a tritium se slučují na helium a tak trochu napodobují procesy na Slunci. Co se děje v naší hvězdě, objasnili krátce před druhou světovou válkou němečtí fyzikové Hans Bethe (působící v USA) a Carl von Weizsäcker: energie se uvolňuje při syntéze jader vodíku, který tvoří většinu sluneční hmoty (každou vteřinu se ve Slunci sloučí 650 milionů tun vodíku na helium). Aby k této energeticky velmi bohaté jaderné reakci vůbec došlo, musí se ovšem vodík zahřát na desítky milionů stupňů. A to v pozemských podmínkách nikdo nedokázal. Ke konci války ale maďarsko-americký fyzik Edward Teller přišel na dostupný způsob: umístit vodíkové palivo do štěpné jaderné (uranové či plutoniové) bomby. Tak vznikla idea bomby termojaderné (vodíkové), která na rozdíl od bomby štěpné může mít nesrovnatelně vyšší tonáž.

       V listopadu 1952 tedy byla na tichomořském atolu Eniwetok první taková nálož odpálena. Měla brizanci ekvivalntní deseti milionům tun trinitrotoluenu (zhruba sedmi set hirošimských bomb). Z atolu zbyl jen obrovský kráter. Zatím zde šlo jen o nepřenosnou konstrukci – jakousi obrovskou tlakovou mraznici s pětašedesáti tunami zkapalněných izotopů vodíku, ale vojensky použitelnější varianta s tuhým deuteridem lithným na sebe nenechá dlouho čekat. Příznačně i přízračně ji první (1953) vyvinuli Sověti coby reakci...