Interkom: Fanziny v redakci

Nadvakrát rozdělený „poctivý ruční (bohužel zřejmě ne přesný, sic např. věta „jednou u mně viděl vstupenku z koupaliště a chtěl jí na mě“) přepis z fanzinu Villoidus číslo 6 ročník 1986“ Paměti Plzeňského (sic) klubu vědecké fantastiky ANDROMEDA, Díl I. Jak jsme se vznikli aneb od Inzerátu k Vetřelci, Dle dobových historických dokumentů a vlastních vzpomínek a výmyslů sepsal Zdeněk Páv, polo-povídka, v níž autorův styl dosahuje ještě větší lakoničnosti, než pamatujeme z čisté beletrie. V č. 46 ji doplňuje několik kvalitně reprodukovaných fotografií a Čtení na pokračování: 25. pokračováni (sic) knihy Dějiny p...enského (sic) scifiklubu v mezích platných nařízení. Dolní Hrustenice, 1992, nákl. vlastním rovněž od Páva, snad rovněž z Villoida.

Reportáž z althingu CS na LastMinuteConu (domnívající se, že „s malou pomocí jeho epigonů“ se anglicky řekne „With Little Help Your Epigons“ – mylně), výsledky soutěže Ve stopách Conana 2002, opakování upozornění na zvýšení předplatného (250 Kč / 300 Sk vč. soutěž. sborníku), seznam nových členů (5 čestných, 9 obyčejných, z toho 6 s přezdívkou, z toho 3 trekkistickou), závěr článku J. Šebka, prodlužující, ne však prohlubující to, co už vyšlo minule, spravedlivě rozhořčené odhalení, že C. neporazitelný R. Jordana, jejž nakl. Deus vydává za „1. vydání“, již vyšel v Mustangu jako C. nepřemožitelný, obsah ročníku 2002.

Listárna mj. s názory na nové české Conany odpovídajícími recenzím níže v čísle („Courtier“ Dvořákův C. a tajemství mořských ďáblů věrný pravzoru, Ríšův C. a Tygří amulet slabý) a od března v redakci založeným přípisem L. Medka, který analogií s kronikou z r. 1573 vysvětluje, proč C. nebyl nikdy oběšen. Článek C. mírový aktivista, bohatě doložený citáty, zpráva o LMC převzatá (bez jména autora) z Pevnosti 1/03, báseň Althing, zprávy o chystaných publikacích a obsahu NN.

V obou číslech pokračuje soupis conanovských comicsů ve speciálu a čtení na pokračování W. G. Gray: C. mocný, jež se postupně ukazuje být čistou sci-fi (v č. 12/02 ilustrováno celostránkovým Rotreklovým obrázkem, jehož původ není uveden a autorství jen v seznamu členů ve vlastním fanzinu). Literární přílohu tvoří v č. 12/02 C. a tajná svatyně J. Šebka, která se čte spíše jako synopse než povídka (ani slovo dialogu), 1/03 začátek pov. Rypák v temnotách, podle zápisků REH dokončené de Campem a Linem Carterem, předčítané na LMC a poskytnuté J. Kantůrkem.

Při pohledu na toto číslo si nelze nevšimnout – aspoň pokud člověk je mnou – že mi ho Silver vnutil ke korekturám, totiž to, co jsem narychlo stačil, a bez toho, co bych nebyl ochoten číst ani po vydání (upozorňuji další vydavatele, že toto není univerzální řešení). Zbývá tedy, aby na svém příštím semináři o výrobě fanzinů vyřešil, jak ve Wordu zapnout dělení slov (zvlášť potřebné v úvodech článků se sloupci zúženými obrázkem).

Úvodník a stručná chronologie klubu, pozvánka na OPATCON 7.-9. března. 12 stránek reportáží z akcí od Euroconu po Minicon, většinou kratších a vyšlých na Sardenu nebo i v IK; 11 recenzí, kromě jediné výjimky převzatých od Pagiho nebo R. Klíčníka. Povídku Milana Petráka známe z loňské CKČ, Martina Koutného rovněž a navíc ze Sardenu.

Kdyby Dvojitý oheň Richarda Šusty byl (sub)standardně zapomenutelnou anime o agentce ze světa za „prostorovým tunelem“ a její pozemské kámošce, překomplikovaná zkratkovitost a pseudověda („běžný člověk má vrozenou hypnotickou blokádu“) by se dala svést na žánrové konvence a všeobecnou národní divnost, dialogy á la „ve tmě ses mi zdála chlapem“ zas na amatérské podtitulky. A hlavně bychom byli ušetřeni autorovy usilovné snahy za každou cenu si vypěstovat osobitý styl, i kdyby měl výhonky ze země popotahovat, s tragickými následky jako „Karosérie zasténala pod karabáčem větví a kameny rozehrály na podvozek divoký šturm ke zteči“: šturm znamená rusky totéž, co zteč, a není to zvuk, nýbrž fyzická akce. Když už přehustil text neologismy, měl si alespoň dávat pozor, není-li již termín obsazen (padouch v rámci svého „než vás zabiji, pane Bonde...“ monologu vysvětlí, že s přidělenou roditelkou neplnil svou povinnost ploditele, „totiž nepšoukal“).

Irelevantní svět ročník 6, 2002: Zpravodaj CZ Kontinuum, STAR TREK Fan klubu. www.kontinuum.cz, Martin Böhm, Bělehradská 48, 120 00 Praha 2, SamuelThorn@volny.cz. Název STAR TREK či jeho spojení (...) jsou registrované značky, (...) známé postavy či plavidla jsou obchodní značky (...). Pouze pro vnitřní potřebu klubu a propagační účely – neprodejné. (c) 1996 (sic!). A5.

Fanzin došel do redakce IK v neobvyklém souborném vydání: 5 čísel po 20 (samostatně číslovaných) stranách prošitých a slepených do brožované knížečky se dvěma tužšími frontispicy a barevnou obálkou (z počítačové tiskárny s hrubým rastrem) a vloženou fotografií (rozmnoženou touž technikou a s nepříjemě větším formátem, takže vyčnívající část se snadno ohne) trekového herce na Karlově mostě, na rubu s jeho poselstvím klubu („I look foreward [sic!] to returning“). Samostatné 1. číslo jsme anotovali v IK 4/02, níže se tedy budeme zabývat jen zbytkem ročníku bez dalšího rozlišování jednotlivých čísel.

Tradičnější část fanzinu tvoří materiály jako reportáže z pražských návštěv herců ST („Trekkies si tedy mohli odnést krásné velké oficiální fotografie Garreta Wanga s autogramem a věnováním za 200 Kč anebo autogram na čemkoli za 100 Kč. Ceny naprosto úžasné, když si člověk představí, jak jsou autogramy normálně drahé.“), ta podepsaná „Praotec trekkie Honza Pavlík“ známá též ze Sardenu; povídky, a to jak vážné (na pokračování), tak zamýšlená komicky (krátká); články o hercích; informace o nových knihách; přehled epizod seriálu Enterprise a článek o nové digitálně upravené verzi prvního ST filmu (obojí „přeloženo z německé mutace časopisu Communicator“) a nepravidelný (v č. 3 je „díl 4. – dokončení“, zatímco v č. 5 se objevuje pátý; třetí musel vyjít dříve než v č. 4/01) seriál úryvků Já jsem Spock, zjevně ze stejnojmenné knihy L. Nimoye.

Druhá polovina obsahu se týká klubového dění: předsedkyně podává rezignaci („naši fanoušci neměli o nic z toho zájem [...] nic z toho neumělo naše fanoušky potěšit, na všem hledali jen to špatné“) a pro nedostatek kandidátů nakonec vybírá své nástupce sama; ti souběžně pracují na obohacení fanzinu o domácí tvorbu a zavádějí nové rubriky Hvězdná pouť aneb Moje cesta ke Star Treku („Přemýšlela jsem, proč mě tyto seriály tak upoutaly, a přišla jsem na to. Všechny čtyři série jsou klidné, napínavé, slušné, nejsou tam žádní opilci, nekouří se tam a nemluví sprostě“ – trekkie, jejíž manžel počátkem 90. let přinesl domů satelitní přijímač a ona narazila na Raumschiff Enterprise; „neuměla jsem navazovat vztahy, řešit problémy a přizpůsobovat se a řešila jsem to s Voyagerem. Zejména s Kathryn Janewayovou, svým největším vzorem.“ – trekkie s emailem kathryn.janeway@..., které na 1. stupni základní školy nechala sestra puštěnou ČT1 s Novou generací; ex-předsedkyně pracovala současně na poště, kam chodil majitel Bonus pressu rozesílat a personálu rozdávat své knihy vč. Enterprise v ohrožení, a v Divadle na Vinohradech, takže vytrvala u Khanova hněvu, jelikož Spocka daboval její oblíbený herec) a Flotilní zpívánky (filk i se zápisem akordů: Blízko Delta kvadrantu a Borgská kocábka [=Stará archa]); členské příspěvky na r. 2003 při odběru fanzinu v tištěné podobě zůstávají 280 Kč (klub@kontinuum.cz). Na pomezí obou skupin leží subjektivní zhodnocení všech dílů 1. série TNG a článek o skládání hudby k seriálům.