Interkom: František Novotný: Další den Valhaly

Děj tohoto – druhého – dílu příběhů propojujících svět mýtického Asgardu s naším Midgardem je pokračováním románu Dlouhý den Valhaly (Altar 1994). Pokud vás dlouhý den minul, nemusíte se bát, vzpomínky admirála Halseye i další pasáže poskytují dostatek informací o světě, který František Novotný čtenářům představil již téměř před deseti lety a dále na něm pracuje. Samozřejmě se tam moc nedozvíte o ději prvního dílu, snad se podaří dostat na pulty zbytek (několik set exemplářů) prvního dílu, a vedle toho máme naději na reedici u Tritonu v úpravě shodné s druhým a připravovaným třetím dílem, to ale záleží jen na tržním úspěchu nových příběhů.

Děj je rozdělen do dvou paralelních linií. Bratři Vídar a Váli, synové Ódinovi, a Módi a Magni, pro změnu děti boha Tóra, spolu s králem gnómů Dvalinem, se Skuld Budoucností a s Gunnarem putují do Midgardu, té varianty našeho světa, které se zmocnili nacisté s pomocí mýtických sil přivolaných na podzim roku 1942 krvavými jatkami války. Tahle parta se snaží vrátit Valhalu tam, kam patří – do mytologie. A hlavní úlohu v tom mají sehrát Gunnar a Skuld.

O něco podobného se snaží i admirál Halsey, prozíravostí prezidenta Roosevelta těsně před porážkou Spojenců odeslaný do Antarktidy spolu s hloučkem vědců v čele s Norbertem Wienerem, Samuelem Gouldsmithem, Howardem Aikenem a dalšími osobnostmi, které známe i z naší varianty dějin. S flotilou lodí počínaje Enterprise a konče torpédoborci, jednomu z nichž velí John Fitzgerald Kennedy, vytvořil Halsey Malou Ameriku na zelených lukách kontinentu Mu, v nějž se jižní polární oblast proměnila.

K tomu připočítejte Malou Moravu v Patagonii, kam Baťův koncern přesídlil obyvatele protektorátu jako pro nacisty přijatelnou alternativu vyprázdnění srdce Říše. Američané s Čechy (tak tak, Franta i přes svůj brněnský původ nevyužil této možnosti k rozdělení národa na Čechy a Moravany) vytvořili neoficiální alianci, podporovanou Japonci. Němci ovšem tyhle aktivity sledují a jsou si vědomi nebezpečí, které ohrožuje jejich okupovaná území na severu kontinentu.

Ve světě příběhu Valhaly se setkáváme s mnoha osobnostmi, které známe z naší historie, a tito hrdinové mívají podivné sny – třeba jistý mladík George Bush o tom, jak je ředitelem CIA a prezidentem neporažených USA. A tyto osobnosti jsou hrdiny i oběťmi událostí, které dobře známe. J. F. Kennedy se po admirálu Halseyovi stává prezidentem Spojených států – a to, co se u nás stalo v Dallasu, se přihodí i v Mu.

Na mne nejvíc zapůsobila kafkovská konference – mimochodem i ona je parafrází skutečné události. Považuji ji za nejsilnější epizodu knihy a raději tady o ní víc neřeknu, její převyprávění bych považoval za svatokrádež, zbytečné ochuzení její vypovídací síly a působivosti. Ale v celé knize podobně dobře propracovaných pasáží najdete mnohem a mnohem víc. Léta odkladu dodala autorovi praxi, kterou by mu měli závidět všichni naši současní autoři SFFH. Za nejdůležitější součást vkladu do řemeslných dovedností autora považuji psaní scénářů pro televizi. Zajímavý je také způsob, jakým pracuje s vnitřním monologem admirála Halseye, díky kterému poměrně kompaktně uvádí neznalé čtenáře do reálií světa Valhaly. Slabší místa textu jsou natolik obklopena těmi silnými, že se přes ně dostaneme bez újmy na celkovém pocitu.

Při čtení jsem si připomínal Nesvadbovo Peklo Beneš, a to jak díky alternativním dějinám válečné a poválečné historie, tak i pro propracovanost reálií i příběhu. František Novotný tu zužitkoval svoji počítačovou profesi, svoje autorské zkušenosti i svoje záliby – jak germánskou mytologii, tak i svoji lásku k moři, znalosti lodí civilních i válečných, letadel a technologií. Vročení knihy 2002 je zčásti úmyslem, zčásti vzniklo shodou nepříznivých vnějších vlivů. Moje výtky ke knize jsou vůči její technické stránce – u jinak dobré grafické úpravy mi vadila typografie rukopisných textů, použitý řez švihovky (uživatelé MS Wordu tento typ písma znají jako script) patří mezi ty méně čitelné.