Interkom: Superhračky nevydrží celou knihu

Název originálu: Supertoys last all summer long, přeložil Michal Prokop, vydal Knižní klub, 2001, obálka Miloslav Disman, redakce Michal Bareš, odpovědný redaktor Eva Lapáčková, technický redaktor David Dvořák, 192 str., ISBN 80-242-0710-9

Úvodní povídka, která dala název celé sbírce, se stala předlohou pro nerealizovaný Kubrickův (Stanley, nikoli John, jak se domnívá autor textu na přebalu knihy) film a potažmo Spielbergovo AI. Jedná se o silný příběh psaný v úsporném bradburyovském duchu a nostalgické atmosféře. Další dvě povídky téma lidsky cítícího androida (a strojově cítících lidí) rozvíjejí a posouvají.

Tím žánr povídky končí; další literární útvary mají jiný charakter. Pohybují se někde mezi eseji, úvahami a (pseudo)historickými referáty. Mají mnoho společného; většinou je uvozuje nějaká SF rekvizita (nosná, leč dále bohužel nerozpracovaná), „příběhy“ se odehrávají na pozadí budoucích technologií, jejich „hrdinové“ či vypravěči zaujímají pasivní postoj, ač byli v dávné minulosti mnohdy hlavními hybateli popisovaných událostí. Ústředními tématy jsou samota, opuštění, inventura ztracených příležitostí, vzpomínky a sex – často ne zcela normální a zhusta samoúčelně včleněný do textu.

Snad právě to jsou témata, jimiž se zabývá stařec bilancující vlastní život. Činí tak s jakýmsi odstupem, bez nasazení, spíše informuje, než komunikuje. Píše, protože nemůže jinak, je to pro něj stejně přirozené – a nezbytné – jako dýchání. Stejně jako dech se k stáru krátí a zrychlují i starcovy texty. Někdy jsou proto trochu nesouvislé a přerývané, přesto si nemyslím, že by Aldiss již nebyl schopen napsat klasickou povídku. Spíše to nepokládá za důležité a v čase, který mu ještě zbývá, chce vyslovit něco podstatného (čemu zdaleka ne všichni rozumějí).

Možná chce psát Literaturu a vymanit se z (jemu) těsných hranic SF žánru. Je to škoda. Daleko nejčtivějším textem této sbírky zůstává předmluva, v níž Aldiss popisuje dlouholetou, nelehkou (a neúspěšnou) spolupráci se Stanleym Kubrickem. To je na autora Skleníku a Nonstopu přece jen málo.