Interkom: David a Daniel Dvorkinovi, Star Trek – Nová generace: Čest kapitánů

Kapitán Picard se s Enterprise a její posádkou objevují u planety Tenara, výspy Federace v blízkosti M'docké říše. M'dočtí Taneřany terorizují – vlastně likvidují, jsou pro ně vhodnou potravní zásobárnou. Spolu s Enterprise má Tenaru chránit také Centurion, federální loď původem z planety Magna Roma, pod velením kapitána Lucia Sejana.

Pokud minimálním počtem motivů, zajišťujících nosný konflikt v příběhu, jsou tři, autoři nám nabízejí hned čtveřici. Kočkoidní M'docové jsou nepřáteli přímo archetypálními, Tenařané odmítají pomoc Federace vedoucí k tomu, že by museli zabíjet své šéfkuchaře (vražda tyrana je pro ně zločinem), Sejanus chce vytvořit z jejich planety kolonii Velkořímské říše – a kapitán Picard v tom všem musí nějak udělat pořádek.

Nakonec ve středu pozornosti zůstávají dva hlavní protivníci, samozřejmě Jean-Luc a proti němu Lucius. Tenařané i M'docové postupně ustupují ze světel ramp a jejich úkolem je komplikovat průběh střetnutí obou kapitánů, o jejichž cti je i titul tohoto románu. Jean-Luc vstupuje jako reprezentant ideálů Federace, kdežto Lucius si své ideály a cíle nese v sobě a je pro ně připraven obětovat kromě své osoby a své lodi cokoliv.

Při čtení tohoto příběhu jsem si uvědomil, jak důležité je mít pod kůží imperativy Federace. Jean-Luc Picard se totiž non-trekkie čtenáři jeví jako malé dítě, kterému rodiče řeknou dospělým se nesmí odporovat. Vůbec není dějotvorným činitelem a požadavkům Lucia Sejana vychází vstříc natolik, že jsem skoro měl pochybnosti o jeho duševním zdraví. Nechá si na loď v rámci kulturní a technické výměny nasadit velkořímské techniky a připustí, aby se bez dozoru hrabali ve strojovně Enterprise, zatímco sám odmítne podobnou partu poslat na Centuriona. Logické by bylo provést to naopak – ale to by potom celý příběh probíhal poněkud jinak, i když by konec byl zřejmě identický, nebo alespoň hodně podobný.

Vykreslení společnosti Velkořímanů je velmi propracované (Magna Roma se objevila již v epizodě TOS: Chléb a hry). Popis jejich dějin, do určitého momentu paralelních s dějinami našeho antického Říma, dává čtenářům k dispozici výborně vykreslené zázemí, z něhož vyrůstají pohnutky Lucia Sejana. Tenařané se chovají jako betrizovaní lidé v Lemově Návratu z hvězd, a je to právě Sejanus a ne Picard, kdo v nich začne probouzet obranné instinkty. Závěrečné odstavce mi připadly poněkud uspěchané, ale to hlavní poselství příběhu již bylo vyřčené předtím. Ukončení knihy je tak ze všeho nejvíc rekapitulací událostí, které následovaly, délkou i slohem spíše připomíná opáčko z dějepisu než pointu příběhu.

Tenhle román samozřejmě nesmí chybět v knihovničce žádného trekkie (= trekkie, který zbožňuje TNG). Čtenáři, kteří se ve vesmíru ST pohybují jen občas, se pobaví také, ale při čtení si musí být vědomi skutečnosti, že Dvorkinovi stavějí na řadě premis seriálu, v knize nevyslovených.