Všechna práva © Interkom 1984 - 2003

Když mě před časem redaktor Ikarie (a také edice Ikaros) Jaroslav Jiran oslovil s myšlenkou antologie českých povídek z českého prostředí a/nebo s českými hrdiny (ač Moravák, nebudu zdržovat rozepisováním atributu „český“ jako „český, moravský a slezský“) v období za cca 100 let, považoval jsem to za docela dobrý nápad. Nezanevřel jsem na něho ani poté, co se mnou nabídnutá povídka do výboru nedostala, a tak jsem si s chutí všech 14 povídek vesměs známých domácích autorů přečetl.

       Výbor zahajuje „Bazilišek“ Jaroslava Petra, kmenového autora Ikarie. Bazilišek je neurovirus, program schopný narušit funkci mozku. Konkrétně se jedná o fraktální asymetrický neurovirus, což je pro povídku velmi důležité. Petr má v Ikarii na starosti vědeckou rubriku, sám jako vědec pracuje, a tak jsou vědecko-výzkumné pasáže vcelku autentické. Trochu už to kulhá v akci; likvidace detektivů pomocí éteru působí v kombinaci se sofistikovanými technologiemi poněkud násilně a těžkopádně.

       Vladimír Šlechta v povídce „Katedrála“ využil znalostí jihočeských reálií a možná i znalostí profesních. Příběh zasadil do svého oblíbeného postkatastrofického světa, zaplněného migranty, sektami a osamělými i organizovanými bojovníky. Povídka je rozehrána perfektně; s napětím sledujeme osud uprchlice z Katedrály (někdejšího Temelína), pak ale najednou přijde střih a z dosud hlavní postavy se stává sotva epizodní. Je to škoda.

       „Ilumináti“ Evy Hauserové jsou příjemným odlehčením po dvou vážných tématech. Hlavním hrdinou povídky je K. (nejmenovaný doživotní Zlatý slavík), který se probouzí z hibernace ve velmi roztodivné společnosti. Přesto se dokáže záhy zorientovat a jako jediný z mužů přežije. Feministka ovšem takový happyend připustit nemůže…

       Také následující povídka je o zombiích. „Entrée“ Filipa Gotfrida má příznačný název; jedná se o první autorův publikovaný počin. Povídka je drsně vojácká, hodně se tu střílí a pálí, logika však uniká. Vzájemné interakce vojáků, Romů, zombií a „sasanek“ nejsou dostatečně vysvětleny.

       „Moře pláče pro královnu“ Ondřeje Nečase patří k vrcholům sbírky. Je to klasická detektivka v neklasických kulisách mořem (nikoli Svitavou) zatopeného Brna. Má atmosféru i akční děj.

       „Pěšáci“ Ivana Mlse čerpají z odkazu písní chrabrých českých vojáků, Švejkem počínaje a Černými barony konče. Na ně je krátký i americký generál Schakalischvilli.

       „Poznej sám sebe“, tak se jmenuje povídka Karoliny Francové. Více než o poznávání sebe sama jde však o vciťování se do druhých – a to nejen do lidí – prostřednictvím speciální drogy Empatie. Není to ovšem žádná sranda…

       Hlavním hrdinou povídky Milana Petráka „Zamrzlý zločin“ je špičkový neurochirurg, který je donucen provést unikátní mozkovou operaci. Její popis poněkud připomíná opravu propíchnuté duše.

       Jana Rečková se prezentuje tradičně komplikovanou povídkou s komplikovaným názvem „Prokletý, prokletější, nejprokletější“. Najdeme v ní rozmnožování na způsob Vetřelců i krásnou pekelnici.

       V odlehčené povídce Stanislava Švachoučka „Nukleární romance“ pátrá novopečený zaměstnanec potravinářské firmy, proč byla poslední dodávka ovoce z Vysočiny radioaktivní. Jeho mise je úspěšná, navíc získá ještě sladkou odměnu v naturáliích.

       Také Vlado Ríša nechává svého hrdinu řešit detektivní „Případ Terrasomharpin“. Pod složitým názvem se skrývá polotovar pro výrobu univerzálního léku na rakovinu (vzhledem k českým úspěchům na tomto poli to může být docela reálná vize). Tento meziprodukt však má na svědomí sedm mrtvých. Jedinou chybou povídky je to, že čtenář zjistí pointu podstatně dříve než detektiv vydatně podpořený výběhovým typem policejního robota.

       Povídka Miroslava Žambocha se odehrává „V pásmu asteroidů“, kde stateční prospektoři těží vzácné kovy a méně stateční piráti jim jejich výtěžky kradou. Povídka má tradiční drajv a zajímavý motiv „rasové čistoty“ kyborgů. Trochu neústrojně působí odkazy na české reálie, které jsou ovšem nezbytné vzhledem k definičním podmínkám antologie. Těžko však uvěřit, že by hlavní hrdina v nouzi nejvyšší míchal strojový kód s českým voláním o pomoc.

       „Kamas“ Davida Šenka je zvláštní planeta, kde se prolínají paralelní světy. Aby se v nich průzkumník neztratil, musí absolvovat speciální výcvik. Zajímavý, leč samoúčelný je motiv vnořené překládané sci-fi povídky.

       Antologii uzavírá povídka Stanislava Ertla ml. „S Eliškou na hoře“. Je to skutečný vrchol sbírky, tématicky i literárně, natolik silná povídka, že unese i patos. V alternativním světě nachází německý národ nový Lebensraum na Marsu. Ale i zde platí nordické zákony…

       Tak jaké bude Česko za sto let? Antologie na tuto otázku neodpovídá, protože ji řešili prakticky jen dva autoři (Šlechta a Nečas). Ostatní mohli své hrdiny klidně zasadit do jiného prostředí. Cílem výběru však nebyla prognostická studie, nýbrž prezentace aktuálního potenciálu českých autorů. Tento cíl byl naplněn a lze jen doufat, že edice Ikaros dotáhne i další slibované projekty: antologie české fantasy a hororu.

        

       2101: Česká odysea, antologie českých povídek, sci-fi.

       Vybral a sestavil Jaroslav Jiran, vyd. Mladá fronta, a.s., edice Ikaros, odp. red. Jaroslav Jiran, obálka Martin Zhouf, 420 stran, ISBN 80-204-0974-2, 210 Kč