Všechna práva © Interkom 1984 - 2003

3. března 1718 je v Praze otevřena Stavovská inženýrská škola. Jejím trpělivým zakladatelem (od založení k otevření uplynulo 13 let!) a prvním a zpočátku i jediným profesorem byl německý vojenský inženýr Kristian Willenberg. O jeho pedagogických nárocích svědčí fakt, že z devíti prvních studentů dokončili jedenapůlletý kurs tři. Po devadesáti letech fungování této školy jeden z jejích bývalých absolventů, nyní už profesor matematiky na pražské univerzitě František Josef Gerstner, inspirovaný v Paříži nedávno vzniklou Ecole polytechnique, poprvé navrhuje „povýšit“ školu na vysoké polytechnické učiliště. 14. března 1803 pak František I. již detailní návrh schvaluje císařským dekretem, čímž vlastně zakládá první technickou vysokou školu ve své monarchii. Gerstnera pak jmenuje ředitelem ústavu a profesorem mechaniky.

Vlastní vyučování, které povedou čtyři profesoři pro prvních 106 studentů, začalo v listopadu 1806. V roce 1868 se škola rozdělila na českou a německou, z té české pak v roce 1920 vzniklo dnešní České vysoké učení technické (ČVUT). Nyní tedy slaví 200 let svého vzniku.

11. března 1818: Zatímco pražská legenda o Golemovi vznikla už někdy koncem 16. století, dnes vychází mravoučný gotický román (my bychom řekli historický horor) nazvaný Frankenstein neboli moderní Prométheus. Předmluvu napsal slavný anglický romantický básník Percy Bysshe Shelley, autorkou (v knize vůbec neuvedenou) byla Shelleyova dvacetiletá manželka Mary, která román napsala na popud svého muže a jeho přítele a slavnějšího kolegy v básnické branži George Gordona Byrona. Téhož dne, co román vyšel, se Mary s Percym odstěhovali do Itálie „začít nový život“. Román ponechali svému osudu. Ten byl na rozdíl od osudu jeho tvůrkyně docela šťastný: Frankenstein rychle dobyl nejen Ostrovy, ale takřka celý Kontinent a později i svět. Dnes je spolu s Čapkovým dramatem R.U.R. zřejmě nejcitovanějším dílem žánru sci-fi z oblasti „roboti“.

20. března 1878 umírá v německém Heilbronnu Julius Robert Mayer (narozený 1814), jeden ze silné množiny léíkařů, kteří se proslavili skrze a zároveň i mimo medicínu. Cestou na Jávu si jako mladý lodní lékař při pouštění žilou všiml, že krev je mnohem světlejší, než vídal doma, podobná spíše tepenné... Málokterý objev vznikl tak nečekaně: k dosažení srovnatelných účinků (např. k udržení tělesné teploty) musí být spotřeba potravin (tedy i kyslíku na jejich „spálení“ v teplých krajích nižší než v chladnějších – proto je krev jasnější)! Důsledek – zákon o přeměně a zachování energie. Setkal se s tak hlubokým nepochopením, že byl jeho autor dokonce umístěn v blázinci (tehdy instituci horší než krinimál). Rodině se ho odtud podařilo vyrvat až po třech letech. Nu, v tomto případě se objevitel poct a vyznamenání nakonec dožil...

21. března 1913 poprvé odjíždí lékař, teolog a varhaník Albert Schweitzer z rodného Německa do zapadlé osady Lambaréné v rovníkovém Gabonu, aby tam založil nemocnici (a aby tam posléze devadesátiletý i zemřel). Vydělával na ni zejména koncerty a přednáškami. Za svoji bezpříkladnou filantropii získal v roce 1952 Nobelovu cenu míru.