Interkom: Cesta do fantazie

Slovy nepopsatelné. To není dobré východisko pro recenzi, ale je to nejvýstižnější a nejupřímnější začátek. Povznesený Evropan jde do kina na japonský kreslený film a odchází neschopen slovy zachytit to, co viděl. Žádný běžný kreslený film vás nepřipraví na to, co se také může skrývat pod tímto pojmem. Co je zvláštního na příběhu desetileté holčičky Čihiro, která s rodiči zabloudí do divného městečka, jemuž vévodí tajemné lázně? Zvláštní je všechno. Zdánlivě jednoduchý příběh, kdy musí hrdinka vysvobodit své rodiče, proměněné ve vepře, neboť porušili pravidla lázní bohů, skrývá hloubku a fantazii. Lázně mají stovky obyvatel a urážlivým slovem člověk lze z nich označit nemnohé, hosty jsou pak výhradně nespočetní a nejroztodivnější bozi. Celá budova je ohromná, od industriální kotelny, až po výpravné pokoje čarodějky Jubaby, vládkyně této instituce. Instituce, která má svá vlastní přísná pravidla, neznámá Čihiro ani divákům.

Fantaskní svět, kde se kdykoli může stát cokoli a kde se to i děje. Ohňostroj nápadů, jak v rovině zápletky, tak v snivých obrazech. Oči přecházejí z mnoha detailně a dechberoucím způsobem vykreslených interiérů i exteriérů. Jen velké plátno je schopno alespoň částečně pojmout všechny detaily. Poklidné tempo, precizní animace a mírná, dosti evropská, hudba (často využívající jen klavír), to vše navodí pocit snu z dob dětství a slunných dnů, kdy ležíte na louce a pozorujete fantastické tvary oblaků. Přitom zde nejde o žádné infantilní vyprávění, příběh je většinou velmi vážný a svět se k hlavní hrdince chová často dosti necitelně, ta pak musí v rozhodujících chvílích ukázat svou sílu a vnímavost.

Oproti předchozímu Miyazakiho filmu, epičtější historické fantasy Princezna Mononoke, je zde vyprávění více surreálné a poetické. Divák, stejně jako hrdinka, je přenesen ze současného pragmatického světa do svébytného universa, kde jen po krůčcích poznává jeho obyvatele a jeho zákonitosti. Žádný charakter není jednoduchý, jasně zařaditelný do škatulek dobro a zlo. Celý film má více jak dvouhodinovou délku a je v našich kinech uváděn v původním znění s titulky. To, že ve své vlasti pokořil v tržbách americké hrané trháky, není překvapením, stejně jako ocenění Zlatým medvědem na MFF v Berlíně. Co se týče Oscara, v relativně nové kategorii animovaný film, ostatní nominovaní byli předem odsouzeni do role statistů (ani celkem zdařilá Doba ledová nebyla vážnějším konkurentem, nemluvě o skutečně průměrných disneyovkách). Toto je dílo zralého mistra, kmenového autora Studia Ghibli, což je jméno, se kterým se možná budeme setkávat častěji než se zaprášenou značkou Disney.