Všechna práva © Interkom 1984 - 2003

       Kvůli vlaku jsem přišla trochu pozdě na místo. Naštěstí ne moc. U prezence jsem dostala visačku a placku Taurconu, zaplatila vstup a i se svojí dinosauří maminkou vyrazila na Grorovu přednášku, Životopis J.R.R.Tolkiena (zač. ve 14.00). Většinu Gror četl rovnou z knihy, a tak mu někdy chvilku trvalo, než to nalistoval. Přesto jsme ale získali pár nových cenných informací a v následné diskusi si navzájem vyměnili své názory. Pak také sehnali rozšířené DVD Pána Prstenů, konkrétně tu část o životě J.R.R.T., a zjistili ještě další informace od tvůrců filmu a Tolkienovi blízkých lidí. … dobrá, venku svítilo slunce, tak toho na plátně moc vidět nebylo, snad jen titulky, ale slyšeli jsme hlasy a to bylo důležité.

       Po přednášce jsme si šly s dinosauřicí uhasit žízeň… a taky trochu pokecat… do Melkorovy čajovny. Díky skvělému vybavení, které měl Melkor s sebou, málem nebylo poznat, že ta zvláštní pěkná místnost byla před conem (a po conu) ošklivá školní třída.

       Příjemně osvěženy jsme si šly poslechnout Jana Šimůnka a jeho Conanovu potravní pyramidu. Ani tu jsme nestihly od začátku, ale poměrně rychle jsme získaly přehled, o čem je řeč. Je neuvěřitelné, jak mikrobiolog dokáže uplatnit své nutricionistické znalosti na barbara Conana! Tak jsme se dozvěděly, jaké nemoci z potravy Conan mohl mít, jaké nemohl mít, kde a jak získával vitamíny, co vyběhal, co nevyběhal… bylo to velmi zajímavé, ale bylo toho hodně, tak si to ani všechno nepamatuju :-).

       Pak jsem šla na chvíli na vzduch. A tam se stalo, že jsem tak trochu propadla vášni, která pro mě do té doby byla jen snem. Na paloučku před budovou pár lidí z conu pod Lucasovým dohledem šermovalo. Tak jsem se přidala. Naučili mě úplné základy – jak mám stát, jak útočit a jak se krýt. Od té chvíle se mě, chudáci, nemohli zbavit.

       Nadšená ze šermování jsem opět přišla pozdě na přednášku (Paralelní historie). Snad mi Egon Čierny odpustí :-). Bylo to zajímavé, i když jsem se dlouho nemohla zorientovat, o čem je řeč.

       Rovnou jsme s mamčou zůstaly v sále, protože tam za chvíli měli přednášet Lubomír Tanzmann a Jakub Podzimek o Knihovně Neviditelné univerzity. … co víc říct – bylo to perfektní! Pokladník SFK Olifant, J. Podzimek, výborně poreferoval o knihovně jako takové, vysvětlil její rozměry (pomocí výborné pomůcky – zanedbání;-)), o knihách v ní uložených a také sestavil dva grafy, týkajících se Pratchettových knih o Zeměploše (závislost pořadového čísla knihy na počtu stránek a vyvození závěru, že dvacátý sedmý díl bude mít přibližně čtyři sta něco – zapomněla jsem kolik – stránek). L. Tanzmann se pak ujal knihovníka. Ook. K přednášce měli chlapci připravené plánky, zdroje, ve kterých sesbírali informace, i některé konkrétní články. Velmi povedené, jen tak dál, Olifanti!!!

       Bohužel, nachýlila se osmá hodina. Musely jsme na chvíli opustit toto skvělé místo, abychom se navečeřely v baru u nádraží (a málem nestihly vlak :-/) a jely se vyspat do Byšiček. (Většina dinosaurů a všichni ertologové by měli vědět, o co se jedná – místo konání Readerconů a později prvních Erconů.)

       

       Na desátou hodinu ranní jsem se dostavila do videosálu na animovaného Pána Prstenů. Co se týče děje, byl začátek podobný Jacksonovu filmovému zpracování. Pak už se film začal od nám známého PP značně lišit… no jak to říct… všichni jsme se upřímně bavili (až na pár jedinců, kteří v polovině ztratili nervy a odešli). Film jako je tento prostě nemůžeme brát vážně, to bychom se z toho zbláznili. Řekněme, že je to parodie na sebe sama. Jen si vzpomeňte na ty kouzelné kulhající nazgűly, Stromovouse, vypadajícího jako mrkev, nebo samotný závěr filmu, který končí po bitvě v Helmově žlebu bez vysvětlení, co se stalo s Prstenem a ostatním… Zkrátka jsme hned po ránu dostali trochu nápor na bránici, ale stálo to za to. Mnoho léčitelů přeci tvrdí, že smích je zdravý ;-).

       Ve skvělé náladě jsem šla na Pagiho přednášku – Míle, kilometry, kliky a iraly. Hned na začátku si nás Pagi prověřil malým testíkem, jsme-li opravdu správně máklí scifisti. Ke každé otázce byly tři možnosti odpovědí: za nula bodů si dřepnete a hystericky se rozpláčete, za jeden bod odpovíte jako obyčejný člověk a za dva body odpovíte jako správně máklý scifista :-). Pochopitelně nás měla většina maximum bodů. Pak jsme tedy přešli k přednášce jako takové. Řešil se problém měrových jednotek ve fantasy a sci-fi a jejich překladů. Používat tedy metrické jednotky nebo historické – britsko-americké jednotky. K jasnému závěru jsme nedošli, ale dobře jsme si podiskutovali a celé to bylo fajn.

       Po čtyřech hodinách smíchu docela vyschne v krku, tak jsem opět navštívila Melkorovu čajovnu.

       Jako obvykle jsem přišla pozdě na další přednášku – Drakobijci a mágové v podání Aquily, sem tam se vložila i Raven. Řeč byla o hrách na hrdiny, postavách, hráčích a PJích.

       Potom jsem šla na školní hřiště (nebo co je ten prostor za budovou zač), kde začala probíhat škola šermu. Nejdříve byla přednáška o jednotlivých mečích a zbroji a také nás učili základy (které už jsem znala od čtvrtka) a několik ukázek. Kus od nás byla také možnost lukostřelby, tak jsem si vyzkoušela i tu. Na písčitém placu vedle se také začal hrát Capture the Flag a Zombík nám začal odbíhat na zápasy, zatímco Lucas se zašil někam do kouta a nás se ujal jakýsi študovaný šermíř. Jak se zdá, scénický šerm a „zabijácký“ šerm mají různé učební metody, takže když si Honza Zombík všiml, že se učíme body a braní meče, dost vysupěl. Nastala chvilka napětí, když dva rozdílní mistři šermu stáli proti sobě a vyměňovali si své názory. Chvilku to dokonce vypadalo, že vezmou meče a začnou se řezat. Naštěstí se ale spor obešel bez mrtvolek. Znovu se nás ujali naši „staří dobří mistři“ a šermování pokračovalo v míru. Čas naneštěstí zase uplynul jako voda a já musela na vlak.

       V sobotu jsem šla už na devátou (tradičně pozdě). Belcarnenova přednáška – Odvrácená strana filmu Pán Prstenů, však byla dost zajímavá. Když jsem přišla, řešil se zrovna LotR v souvislosti s válkou v Iráku. Američtí vojáci prý obdrželi několik kopií Dvou věží, aby se dívali na bitvu v Helmově žlebu a hledali tam inspiraci či co… Vedla se diskuse o filmu i knize Pán Prstenů a politické situaci. Tím došlo na o něco starší článek, který snad měl být vydán za komunizmu v nějakém časopise. Autor v něm Pána Prstenů strašlivě kritizoval, vadil mu ten „odporně kapitalistický“ pohled na věc. Byl pobouřen tím, jak skřeti – dělnická třída Mordoru (:-D) – jsou považováni za odporné a zlé tvory, zatímco zlý kapitalistický Aragorn je absolutní klaďas. S tímhle článkem pak mírně souvisela reportáž z USA, kde se jakási společnost Skurut-hai rozhodla bojovat za svá práva a protestovat proti Tolkienovu názoru na Skuruty. Měli prý v plánu demonstrovat před kiny během premiéry Návratu krále a dokonce si brát rukojmí z řad publika! Dál jsme ještě probírali komerci a politiku kolem Pána Prstenů a na závěr jsme se pobavili Láďovým příspěvkem – rozhovor Schrödera s Blairem á la rozhovor Gandalfa se Sarumanem v Orthanku.

       Hezky vysmátá jsem šla do čajovny, kde tentokrát bylo docela plno, a dala si čaj.

       Potom jsem zamířila na dvůr, kde jsem očekávala svou lekci šermu. Ale ejhle! Stál tam středověký stan a šermířská skupina Bellatoris se nám chystala předvést své umění. Bylo sice dost chladno a vál studený vítr, ale posadila jsem se a stálo to za to. Jejich mluvčí svou skupinu nejdříve představil a pak začal vyprávět historii válečnictví a udával příklady bitev (poměrně dlouho se zastavil v bitvě u Hastings, která byla, co se týče strategie i zbraní, velmi příkladná). Sem tam svoji přednášku proložil názorným soubojem nebo nechal kolovat zbraň. Tak jsme si alespoň potěžkali obouruční dvoubřitou sekeru, palcát nebo kopí. Po představení se dokonce objevil Zombík, takže přeci jen začal výcvik. Šermovali jsme skoro všichni a navzájem a různými meči, zkoušeli si zbroj a prostě to bylo moc fajn. Také se znovu donesly luky, takže jsme si i trošku zastříleli.

       Abych si trošku odpočinula, šla jsem se podívat na film Mlhy Avalonu. Je to další verze Artušovské legendy, z trochu jiného úhlu pohledu. Rozhodně se nedá říci, že by to byl špatný film. Je dobře udělaný, herci podali více než slušné výkony. Ale dějově se poněkud vymyká naší (nebo alespoň mojí) představě tohoto příběhu. Už jen to, že Morganna je zde kladná postava a že Merlin i Vivienne jsou obyčejní (obyčejní?) smrtelníci, je poněkud zarážející. V Mlhách Avalonu žijí křesťané po boku vyznavačů „staré víry“, Anglie se snaží čelit nájezdům Sasů a celé je to proloženo milostnými románky mezi Morgannou a Artušem a Guinevrou a Lancelotem. Děj je dost složitý, ale přehledný. Přesto je Excalibur podle mého názoru mnohokrát lepší než Mlhy Avalonu.

       Znovu jsem si na chvíli zašla do čajovny, ale brzy měl začít slavnostní večer Taurconu, tak jsme se spřízněnými dušemi pomalu zamířili do velkého sálu. Zde se měla konat poprava, potom také křty knih, tombola a nakonec divadlo. Chvilku poté, co jsme se usadili, Zombík přivlekl odsouzenou, Lucas ji popravil a mohlo se pokračovat. Pokřtila se nová kniha Miroslava Žambocha – Bez slitování, sbírka povídek ze soutěže o nejlepší fantasy a Nádraží Perdido od dosud ne moc známého britského autora. Pak začala tombola (jako obvykle jsem nic nevyhrála:-)). Poté, co se všichni poradovali ze svých cen, nás vyhnali před sál, aby si divadelníci připravili kulisy. Když měli hotovo, pustili nás dovnitř a předvedli nám naživo Pratchettovu povídku Trollí most. Nevím, co si o tom myslí oni sami, ale mně se jejich představení ohromě líbilo i přes pár nehod (nebo spíš plánovaných „nehod“ pro pobavení diváka), kdy Cohenovi vzplanuly vousy nebo hádky herců s vypravěčem:-)).

       Bohužel i ta nejlepší zábava musí někdy skončit, a tak v deset hodin přijeli mí dinosauří rodiče a poté, co si popovídali se svými spoludinosaury, jsme jeli domů.

       Nadešel nejsmutnější – poslední den letošního Taurconu. Cestou z vlaku směrem k COP jsem potkávala některé účastníky, jak s bágly na zádech spěchají na nádraží. Na místo jsem přišla akorát včas… nebo spíš pozdě… abych nestihla projekci Těžkého melodična. Rozhodla jsem se tedy jít uhasit depresi do čajovny. Neúspěšně. Lucas a pár dalších si ještě dávali poslední Sheeshu a Melkor začínal balit hrnečky. Tak jsem si dala poslední čaj letošního Taurconu a šla na přednášku Františky Vrbenské – Medvědí vládce a bronzový vodopád. Již tradičně jsem přišla pozdě. Byla to celkem zajímavá přednáška o korejské a vietnamské mytologii. Potkala jsem pár lidí z JCsoftu, ale po přednášce odjeli a zůstalo tam jen pár nás věrných, kteří jsme vyslechli přednášku Avari – O conu po conu, a šlo se pomalu uklízet. K mé velké radosti se ještě objevil Zombík s meči, tak jsem si ještě malinko zašermovala s několika dalšími lidmi. Bohužel čas letěl, takže se musely sbalit meče a můj učitel odjel. Odnosili jsme tedy poslední židle a i já se pomalu vypravila na nádraží. Jak strašně se mi nechtělo vracet se do té otravné „reality“! Že se v téhle škole kdy konal nějaký con, prozradí studentům snad jen vůně čaje a vodní dýmky v bývalé Melkorově čajovně. Nezbývá než si počkat ten rok do dalšího Taurconu, který sice bude kratší, ale jsem si jistá, že to nesníží jeho kvalitu! Takže, Avari, snažte se a hodně štěstí!

       Ještě bych ráda moc moc poděkovala některým lidem:

       Melkorovi a Raven za provoz skvělé čajovny,

       Zombíkovi, Lucasovi a ostatním za to, že mě tak trpělivě a obětavě učili vznešenému umění šermířskému,

       Všem přednášejícím za předávání nových informací,

       Skupině Bellatoris za fajn vystoupení,

       Divadelníkům za super divadlo

       A samozřejmě všem Avari za organizaci toho úžasného, nádherného, skvělého, prostě dokonalého conu !!!

       (Pokud jsem na někoho zapomněla, moc se omlouvám. Ale vy se tam určitě doplníte sami, myslíte-li že tam patříte;-))

       S pozdravem

P.S. pokud jsem napsala špatně něčí přezdívku, tak pardon, určitě se to už nestane!