Interkom: Jarní porada v Šumperku – ospalým pohledem presidenta

Pátek nezačal nejlépe, vyvinul jsem jisté organizační úsilí, abych na poradu dovezl alespoň několik Interkomů 2-3/2003, leč sotva jsem rozbalil balíky se stránkami, zjistil jsem, že tyto jsou nějaké velké (a to i oproti minulému číslu). Dost mě to vyděsilo, naštěstí se ukázalo, že jen nejsou oříznuté. Takže i klubově organizovaní čtenáři dostanou IK až za týden.

Ani cesta nebyla bez komplikací, Pagimu hrozila nějaká odpolední porada a tak když nebral telefon, usoudila Jitka, že může ještě zajít na oběd. No ale slabou půlhodinku po termínu jsme všichni, tedy krom jmenovaných ještě Jiřina Vorlová s cenami Altaru pro DrD na Cassconu, Silver a nějaké balíky CKČ, svištěli směrem k Šumperku.

Tam se o nás vzorně postaral uvítací výbor a bar U třech opilců. Škorpíkovi a Ifanovi jsem dovezl víno od Richarda Klíčníka, který dal před Poradou přednost dalšímu pobytu ve svém vzdělávacím ústavu (a nakonec tu syntax udělal, hurá), Mirkovi Dvořákovi certifikáty Akademie SF, Haně Pěchulové peníze za letošní dávku Mloků a pak jsem se mohl začlenit do radostí života ve fandomu. Od Skrblíka jsem dostal poslední Knihovničky a od Egona druhý díl Nočního klubu, který mu z tiskárny dovezl Mirek Dvořák. Marvin s Pavlem Mikuláštíkem mi ukázal brněnskou ročenku Krach 2002 a texty filkových písní, doufám, že je brzy uvidíte v našem poetickém koutku.

napadlo mě druhdy, zda se nám někde cestou od naší těžké, leč slavné minulosti k dnešní radostné současnosti nevytratil hlavní smysl porad ČS fandomu. Vždyť i já, když se mě zástupci nově vzniklých klubů zeptají, proč by se měli trmácet pro mnohé takovou dálku, při stále rostoucím jízdném a stále menší míře volného času, a dokonce dvakrát do roka, začnu rozprávět o možnosti spolurozhodovat o místě konání Parconu, o udílení nejvyšších fandomových ocenění a dalších bodech oficiálního programu.

Ne že bych všechny tyto věci nepovažoval za důležité, ostatně proč bych si na ně jinak vzpomněl jako na první, ale určitě nevyčerpávají vlastní smysl konání našich porad. O něm bych se chtěl zmínit teď, protože jeho zachycení je o dost obtížnější než vyjmenování bodů programu.

K bodu jedna (propagace SF) bych chtěl říci, že to bylo jedním z hlavních cílů pořádání conů. Ač se již po jednom či dvou letech ukázala kapacita zařízení, které bylo opatrné pardubické načálstvo ochotné pořadatelům prvních Parconů poskytnout, jako nedostatečná, vždy se část míst věnovala veřejnosti či lépe řečeno neorganizovaným fanouškům. Dnešní organizátoři conů chytající lidi na ulici za rukáv a lákající je do svého podniku neuvěří, že to původně byly vlastně výběrové akce :-).

Bod dvě (podpora původní domácí tvorby) je dodnes nesen hlavně pořádáním soutěží. Dokonce i velký (a skoro jediný) výdobytek fandomu po roce '90, časopis Ikarie, se vrátil k tomuto instrumentu místo klasické redakční práce s autorskou stájí.

Hlavní soutěž, nad níž má ČS fandom přímo patronát, tedy Cena Karla Čapka, v posledních letech díky obětavosti jejích koordinátorů a díky vydavatelskému sponzoringu Mirka Dvořáka získala dostatečný respekt a jejím hlavním problémem je učinit ji ještě atraktivnější i pro slovenské a slovensky píšící autory. Jedním z bodů dnešní porady bude i možnost získat značně motivující finanční podpory pro kategorii román.

Bod tři (sociální komunikace fanoušků) je ten nejvíce se vzpouzející nějakému popisu a definici, vždyť pro mnohé z nás, hlavně ve fandomu žijící, je to celý život, nebo jeho nejpodstatnější část. A právě to by mělo být na poradách nejen probíráno, ale hlavně aktivně žito.

Fandom se v posledních deseti letech nejen úžasně rozrostl, ale i zájmově rozrůznil. Obojí nejlépe vidíme na conech. Do objektů, kde se pořádaly na konci tohoto století, by se již dnes mnohé nevešly. Na druhé straně ale nikdo při hodnocení conů nelká, že v objektech chybí velká místnost, kde by se sešli všichni. Zdá se, že již neexistují témata ani lidé, zajímající všechny účastníky. Pořadatelé se tomu radostně přizpůsobují a již ani nic takového nehledají. Dá se pak ale ještě hovořit o jednotě fandomu?

Běžného fanouška, který část svého volného času věnuje práci v SF klubu nebo společné návštěvě kina či pohostinství, takové otázky asi netrápí. Člověk fandomový může být efektivním kamarádem jenom určitému množství fanů. Dávno již tomu, co ve fandomu znal každý každého. Vzhledem k výše zmíněnému zájmovému rozrůznění ani nikdo nic takového nepotřebuje.

Nicméně udržet a udržovat jednotu fandomu alespoň v současné podobě nás určitě bude stát méně sil, než ji někdy v budoucnosti pracně obnovovat po jejím rozpadu. Popustím uzdu fantazii a zeptám se: Neláká vás možnost ovlivňovat distribuční a TV společnosti alespoň do té míry, jako dnes ovlivňujeme vydávání SF a fantasy? No, ani v nic i o dost méně ambiciózního nemůžeme doufat, budeme-li fungovat jako izolované či dokonce rozhádané hloučky podivínů či špatně zvladatelné mládeže.

Sjednocující síť udržující jednotu fandomu musí tvořit klubová struktura s delegáty klubů vysílanými na porady. Strázně cesty a finanční nároky zajišťují, že se zde setkávají ti nejobětavější a nejaktivnější, pro které nebude problém pracovat pro fandom i mezi poradami.

Porada sama pak musí být fórem pro předávání nápadů a iniciativ a hlavně pro navazování osobních kontaktů a přátelství mezi skutečnými špičkami fandomu. Takto vzniklá struktura mimo jiné zajistí, že každý fan může navázat kontakt s kterýmkoli jiným fanouškem jen přes dva prostředníky, z nichž jedním je jemu dobře známý šéf klubu či delegát porady.

Toto vše jsem chtěl říci, leč proslov zůstal ležet někde na tiskárně, „naštěstí“ na Poradě absentovala většina klubových nováčků a dinosauři to vše doufám vědí či cítí sami, takže jsem byl o dost stručnější.

Pak se slova a řízení porady ujal Pagi. Dáreček mezitím rozdal návrh jednacího řádu, o kterém se zatím nehlasovalo, ale kterého jsme se pokoušeli ze cvičných důvodů držet, aby se v praxi zjistilo, zda je použitelný. Bylo k němu jen několik připomínek toho druhu „v bodě c) Prezident ČS Fandomu má právo zasahovat do řízení Porady pouze v míře únosné“ pozměňovací návrh žádal vyškrtnout „pouze v míře únosné“

Martin Koutný i idea anonymity soutěže dostali více než většinovou podporu. Hodně k tomu přispěla i diskuse na Sardenu, kde si to V. S. začal vyříkávat s porotci, něčemu takovému je třeba bránit i za cenu tak nepopulárních kroků, jako je vyloučení práce z CKČ.

Pak jsme se dostali k záležitosti mnohem méně duchamorné, ba dá se říci, že až povznášející. Nakladatelství Triton hodlá vyhlásit a finančně podporovat soutěž o nejlepší SF či F román nad 300 stran a Staso Juhaňák nás požádal, zda bychom nezesouladili vyhlašování CKČ a jeho soutěže tak, aby si navzájem neškodily. I to jsme myslím zvládli a spolupráce bude jistě ku prospěchu nejen CKČ a Tritonu, ale hlavně nové původní, české a slovenské science fiction a fantasy.

Pokud jsem to správně pochopil, na zamýšleném Parconu/Avalconu se tím změní jen tolik, že bude méně zahraničních hostí a kdo se nebude chtít zúčastnit celého festivalu, ale přijede jako většina autorů CKČ a dinosaurů jen na víkend, bude ubytován v HavlBrodě. Sebejistota, s jakou VP přesunul všechny (já vím, že ne z jeho viny vzniklé) potíže na účastníky, mi naznačila, že už nemá cenu se pokoušet něco měnit. Chvíli jsem uvažoval, zda Vaškovi nepřipomenout, že neorganizuje Avalcon, ale Parcon, a zda by tomu neměl přizpůsobit i délku akce a změnit priority obvyklé při organizaci jeho Festivalů fantazie, ale pak jsem si řekl, že si Vašek nejspíše myslí, že by se tradiční víkendový con nezaplatil, a nechtělo se mi nutit jej do něčeho, za co nemohu převzít svůj díl odpovědnosti.

Následovalo hlasování o udělení Ludvíka a Mloka. Protože Roman Kresta musel po obědě odjet, porušili jsme zvyk vložit těsně před hlasování polední přestávku a hlasování jsme urychlili.

Mloka získal za svou monumentální Knihovničku Vakukoku (právě vyšlo číslo 107) „Skrblík“ Krajíček a Ludvíka pořadatelé Istroconu 2002, za podle mínění mnohých největší, nejpřátelštější a nejpohodovější con roku.

Při následné diskusi o konání Podzimní porady SFK se přihlásil Vašek Pravda a zastřeným hlasem stáhl svou kandidaturu na pořádání porady v rámci Avalconu speciál. Dále ohlásil vystoupení SFK Avalon z ČS Fandomu na protest proti zneuznání práce klubu, kterého se Fandom dopustil tím, že neocenil Eurocon 2002 cenou Ludvík. Pak dodal cosi v tom smyslu, že bude dál pořádat akce jako doposud, ale podle svého a bez ohledu na Fandom (pouze parafrázuji).To by mi za jiných okolností připadlo docela žertovné, nevzpomínám si, že by se Vašek někoho ptal, když například dopředu a na „věčné časy“ obsadil nejlepší prázdninový termín pro své (chcete-li, avalconské) Festivaly fantazie. Vzpomínku, že v tom čase řadu let probíhal Tatracon a Mio Butora jej Avalonu přenechal, protože se jednalo o věc celého Fandomu, totiž Parcon, již stačil vytěsnit.

Další jednání porady bylo poznamenáno stínem Vaškova odchodu. Obzvláště některé fanynky říkaly, že z toho celého mají divný pocit okolo žaludku a že kdyby věděly, jak moc pro někoho může to ocenění znamenat, že by třeba hlasovaly jinak a vzaly v úvahu nasazení pořadatelů a to, že šlo o první Eurocon u nás. Snažil jsem se jim zlepšit náladu připomenutím, že není nic špatného na tom ocenit con, kde se cítily nejlépe a kde si užily nejvíc legrace. Vždyť hlavně kvůli tomu to celé děláme.

Poslední část porady proběhla jako Pagim moderovaná diskuse o conech a řekl bych, že se přes ukrutnou únavu, která na mnohé z nás již doléhala, docela vyvedla. Už jen kvůli tomu je škoda, že se nemohli dostavit zástupci více nových klubů.

Co dodat skoro na závěr: Líbilo se mi, jak se Gudrun za půl roku vpravila do organizace fandomu a jakou si již zjednala autoritu (samozřejmě, že nejen proto, že je v Radě, to bych zaměňoval příčinu a následek).

Během jednání jsem byl mnohokrát překvapen důmyslnými nápady a formulacemi, které přišly „z pléna“, kupodivu často jako reakce na nehorázné hovadiny, které rovněž občas zazněly, zdá se, že nelze mít jedno bez druhého :-). Nicméně tím nepopírám užitečnost jednacího řádu a jisté procedurálnosti ve vedení porady.

Odpoledne pak zmizela většina provozuschopných fanů na Dárečkův FernetCup a já si čas do odjezdu vlaku velmi příjemně užil s kabrňáky z Brna a Jarkem Mosteckým a jeho paní Alžbětou, seděl jsem s nimi zrovna v ten nejpříhodnější okamžik, kdy propukla akce Vykrm si svého autora a Draha Jarkovi donesla mísu žloutkových věnečků, byly výborné, jak od maminky...

Cesta s Jiřinou Vorlovou, Gudrun, Grorem a Keplíkem byla rovněž příjemně strávená, dohodli jsme několik věcí, kde jim mohu pomoci s Taurconem, že jsem si připadal jak LPN, snad jsem v jejich přítomnosti i trochu omládl :-). Hlavně když jsem se dověděl, jak jim Viktor „Kóši“ Dražný z Krispelu líčil, jak jsme se poznali v roce osmdesát na vojně.

A tradiční pondělní epilogue nastal, když jsem se dověděl, že Šimon nechal v baru U třech opilců (ještě jednou a za všechny děkuji) tašku s cenami Altaru a recenzními výtisky pro Fantázii :-)