Všechna práva © Interkom 1984 - 2003

V květnu 1543 v severopruském Frauenburgu (dnes Frombork v Polsku) umírá Polák Mikuláš Koperník (narozen roku 1473), „muž, jenž zastavil Slunce a pohnul Zemí“. Profesí lékař (prý velmi schopný a svědomitý), z nutnosti úspěšný lokální politik; posláním zakladatel novodobé astronomie a v určitém smyslu i vědy (kopernikánský obrat znamená odklon od antropocentrismu a spoléhání pouze na lidské smysly k k nezaujaté, logické práci s fakty). „Svoji“ heliocentrickou soustavu („proč by se měl nekonečně velký vesmír otáčet kolem nekonečně malé Země?“) odpozoroval a vypočítal v klášteře. Aby se vyhnul nepříjemnostem s církví, zveřejnil své hlavní dílo O obězích nebeských sfér až na samém sklonku života (první výtisk k němu dorazil v den jeho smrti).

        

       „Zcela přesně a s naprostou jistotou je zjištěno, že poměr mezi dobou oběhu kterýchkoli dvou planet je přesně jeden a půl krát větší, než poměr jejich průměrné vzdálenosti od Slunce.“ Takto zněl původně třetí Keplerův zákon oběhu, jehož poslední „prověrku“ provádí autor, po dvanáctiletém pražském pobytu nyní už šestý rok profesor gymnázia v Linci, v květnu 1618.

        

       V květnu 1903, tedy půl roku předtím, než vzlétne první letadlo bratří Wrightů, vychází v petrohradském časopise Vědecký obzor práce, která míří mnohem dál než letadla. Jmenuje se Výzkum světových prostorů reaktivními přístroji a navrhuje použít k letům do vesmíru rakety na kapalné palivo. Obsahuje také základní rovnici pro pohyb rakety (která dnes nese jméno svého tvůrce). Ano, tento vůbec první spis s kosmonautickou tematikou pochází z pera ruského učitele a otce idey kosmonautiky Konstantina Ciolkovského.

        

       První české upozornění na Einsteinovu (speciální) teorii relativity (1905) pochází z roku 1907 a napsal je tehdejší docent české univerzity František Záviška, který ji tam také od roku 1911 přednášel. V květnu 1913 pak fyzik a astronom Arnošt Dittrich o „princiou relativnosti“ poprvé přednáší pro širší českou veřejnost.

        

       V květnu 1963 v Cáchách (kde v letech 1911-29 působil jako profesor na technice a letecký konzultant) umírá Tódor Kármán (narozen roku 1881 v Budapešti, kde také vystudoval). V devětačtyřiceti 1930 přichází do USA, kde se stává jedním z nejvýznamnějších odborníků v raketové technice. Sonda Mariner II, která roku 1962 zblízka vyfotografovala povrch Venuše, byla jeho posledním triumfem.

        

       V květnu 1973 vypouštějí USA svoji jedinou kosmickou stanici Skylab. Šlo o tehdy nejobjemnější a nejkomplexnější pozemské těleso ve vesmíru (délka 36, maximální průměr skoro 7 metrů, hmotnost 75 tun), mělo například kuchyňku s grilem a jídelničkou, ložnici s oddělenými kójemi, WC a sprchu, zkrátka to byla první skutečně obytná družice. Přes počáteční obtíže se Skylab podařilo udržet v chodu tehdy rekordních 270 dní, z toho 171 s posádkou (ta třetí, poslední, zde překonala tehdejší délkový rekord „výkonem“ 84 dny). Poté stanice osiřela, aby čekala na přílet raketoplánu. Nedočkala se. V červenci 1979 klesla do atmosféry a její zbytky dopadly na Austrálii.