| 5-6/2003 |
Úvahy, eseje
(další)
|
(203)
|
|
|
|
Všechna práva © Interkom 1984 - 2003
Vertikála s E. H.
Nevím, jak to kdo zaznamenal. Já náhodou koukla na kus Vertikály, nedělní reprízu 27.4. Pominu, že mi vyšla pára i z uší, než promluvila paní Hauserová. Uff, rodinná pohoda byla zachráněna, občasné zavrčení už všichni přežili. Debatilo se totiž o potratech a kterak by národu prospělo vymezení tématu v trestním zákoníku. Kristova noho! Jak se něco šoupne úředničině do spárů, vylezou z toho obludnosti, o jakých dneska ani netušíme, že by Homo sapiens vymyslel. Ba ani my od fantazírování ne!
S Evou Hauserovou diskutovala předsedkyně etické komise MZ a viceprezidentka Hnutí za život. Jak E. H. odhalila, stavěly obě převážně na faktech z dob minulých. Ono se totiž hezky zalamuje rukama a křičí vznešená hesla, jenže život je krapítek jinde a naší oponentce se skvěle dařilo s úsměvem a líčením zkušeností svých přátel debatu směřovat k normálnímu životu. Opravdu jsem měla chuť sem tam zatleskat. Ano, jsou tu veliké problémy, ale cpát je do zákona s pozadím, které mi chutná až bigotně, to je to poslední. Jde o téma populistické, líbivé (kdo by se vzepřel potírání nemravností a zhýralého hazardu se zdravím a životem, že), ale hlavně nebezpečné. Marná sláva, chlap v boji za zákaz potratů (navrhující poslanec) mi je podezřelý podobně jako pražský politik s plnou hubou současných sudetských problémů. Taky znám pořekadlo: Ví toho asi jako Pražák o Sudetech a kecá ještě hůř! Paní Hauserová má opět můj obdiv. Žádné upatlané zákony, co se dají obrátit a zneužít, ale pokračovat v důkladné osvětě, svobodných možnostech, hledat dál nové ochrany, vidět konkrétní lidi a jejich problémy. Já dodávám ještě výchovu k partnerství se vzájemnou úctou a respektem.
Jeden příběh za všechny: Sledovala jsem mladou ženu se dvěma školáky, odulou a skoro plešatou. Po žloutence nesměla zobat tablety, jinou antikoncepci nesnesla a choť hluboce opovrhoval omezením kondomu. V té době už ale pět roků tajně baštila hormony, obstarávané kamarádkou, protože další děcko do baráku prostě nesmělo, potratu se bála a „chlap TO pořád chce“. Ve třiceti úspěšně dosáhla vzhledu lehce zchátralé čtyřicítky. Poté sex postupně vyšuměl, takže játra namáhala „sotva“ deset roků. Už vypadá líp a taky se nebude vyhýbat doktorovi, kdyby chtěl udělat jaterní testy. Je hrdá, jak zachránila rodinu a manželství. A jedna z těch, co šíří dál vlajku ženského údělu, vlajku osobní oběti a překousnutí lecčeho ve jménu… Dosaďte sami.
Což provokuje otázku, koho a proč by taková realita lákala. Když se strčí hlava do písku, dá se, samozřejmě, dělat jakoby nic. Jenže problém se vrátí, jinak a hůř. Jednoduché řešení neexistuje. Pouze ta nejtěžší, zdlouhavá a nepříjemná práce se sebou samým. Aby si páníček jenom neužíval a bouchnutím do stolu neodkázal partnerku, ať se zařídí. Aby partnerka neúctu k sobě nepodporovala a neprovokovala. Ovšem, my jsme banda lidí inteligentních, my to zvládáme na úrovni, viďte. To jen ti ostatní ne. Zkrátka, ráda bych zažila takových a lepších pořadů mnohem víc, včetně takto znělého hlasu rozumu.Třeba se něčím pohne…A hned jsme doma, ve vodách sci-fi.
Anna Šochová