Interkom: Stín Fazolka

Hegemonův stín, přímé pokračování Enderova stínu, se od prvního dílu podstatně liší. Předně, není to sci-fi. Odmyslíme-li si Fazolkou genetickou zvláštnost, která ostatně nemusí navždy zůstat pouhou SF rekvizitou, zbývá nám popis mocenských ambicí asijských velmocí. Mimořádné schopnosti Fazolkových spolubojovníků z Bitevní školy jsou v nich využívány jen střídmě; jsme již na Zemi, termiťané byli poraženi a vesla se chopili profesionální dospělí politici a vojáci. Hrdinové kosmické války mají být odsunuti na pomníky, případně pod ně.

Další významnou změnou je to, že se již nejedná o Enderovu hru, přesněji řečeno Enderův job. Hlavní hrdina celého předchozího cyklu – a do značné míry i Enderova stínu – je nyní pouhou občasnou nostalgickou vzpomínkou, což nestačí. Fazolek, Achilles, Peter Wiggin a Petra Arkanianová román (překvapivě) neutáhnou. Některé postavy (Nikolaj) zbytečně mizí z děje, jiné (Virlomi) zbytečně přicházejí. Místo dřívější akce je zde spousta monologů a dialogů, autor vše důkladně vysvětluje odkazy na předchozí události. Vzhledem k tomu, že se téměř s jistotou obrací na poučeného čtenáře, je to zbytečné.

Některé scény, jako třeba Petřin zápas (a následné „smiřování“) s Achillem jsou krkolomné a těžko uvěřitelné. To je další rozdíl oproti předchozím dílům, kdy právě autentičnost reakcí dětských hrdinů – odpozorovaná ze skutečného života (Cardových dětí?) – brala čtenáře za srdce (a pod krkem).

Autorův zájem se soustřeďuje na intriky bojujících velmocí a úlohu jednotlivců v těchto válkách. Odhaluje „plány v plánech jiných plánů“, dvojitou zradu, zbabělost i hrdinství, ale všechno je to jakési bezkrevné, papírové – jako desková hra typu „monopoly“. Otázkou zůstává i samotný vývoj politické situace, který do značné míry extrapoluje současný stav. Nijak přitom nezohledňuje to, že Čína byla citelně zasažena první termiťanskou invazí.

Přes uvedené výhrady se nejedná o nudnou nebo špatnou knihu; Card by takovou ani nenapsal. Nevím ani, zda mohla být napsána lépe. Zároveň ovšem nevím, zda musela být napsána. Je to už jen stín toho, co tady kdysi zazářilo.