Všechna práva © Interkom 1984 - 2003

       Když se koncem 70. let 19. století Skotu Dewarovi podařilo zkapalnit vzduch a poté Švýcaru Pictetovi i vodík (teploty varu minus 192, resp. minus 253 stupňů Celsia), začali vědci studovat různé vlastnosti látek při velmi nízkých teplotách. Okolo roku 1885 pak Francouzi Cailetet s Boutym a nezávisle na nich Polák Wróblewski zjistili, že elektrický odpor vodičů se s klesající teplotou zmenšuje. To je přivedlo k závěru, že velmi blízko absolutní nuly (minus 273,15 stupně Celsia, tj. nula Kelvinů) by látky mohly svůj odpor ztratit zcela a stát se supravodivými. Nemohli se však dostat pod teplotu varu kapalného vodíku, a tak zůstalo jen u předpovědi.

       Zlom přinesl až červenec 1908, kdy se Heike Kamerlingh-Onnesovi v Leidenu podařilo mnohonásobným opakováním cyklu stlačení-ochlazení-expanze zkapalnit poslední do té doby odolávající plyn, helium (teplota varu minus 269 stupňů Celsia). Nebylo to ovšem snadné; jen k získání helia v množství nezbytném pro experimenty potřeboval celou nákladní loď monazitového písku s vysokým obsahem thoria. Z tohoto písku jímal uvolňované helium (vzniká radioaktivním alfa rozpadem thoria, přičemž částice alfa jsou jádra izotopu helia 4).

       Cesta k objevu supravodivosti byla otevřena.

       Počátkem července 1843 v Paříži umírá v požehnaném věku osmaosmdesáti let Samuel Hahnemann. Byl to lékař, který přemýšlel dál než jen k pacientovu lůžku... Všiml si, že malé dávky léků vyvolávají příznaky nemocí, které se jimi léčí. I začal pacientům podávat léky v nepatrných dávkách. Tak vznikla homeopatie. Svého času zachránila řadu nemocných před pouštěním žilou a dalšími metodami robustní středověké terapie. Dnes část pacientů zachraňuje před nadměrnými a zbytečnými dávkami medikamentů, ostatní možná „chrání“ před účinnou (nebo jen účinnější) terapií.

       Zajímavé na homeopatii jsou podle mě dvě věci: jednak neoddělitelná propojenost psýchy a fýzis (aktivní psychoterapie plus pasivní placebový efekt, tedy jenom vyřčená či nevyřčená slova, která dokážou v těle zmobilizovat neuvěřitelné hojivé síly – pokud tam ještě jsou), jednak ještě neuzavřená kauza „paměti vody“, jíž homeopati zdůvodňují účinnost nicotných dávek (po Benvenistově aféře z roku 1988 byla paměť vody údajně potvrzena opět letos v červnu).

       Jednoho červencového dne 1903, pětadvacet minut před polednem, posílá pařížský časopis Temps telegram, který – díky stále se zlepšující organizaci pošt i díky nově položeným podmořským kabelům – za 6,5 hodin oběhne celou zeměkouli a vrátí se do místa svého podání.

       V témže měsíci, leč o šedesát let později, vypouštějí Spojené státy na oběžnou dráhu první komunikační, zatím pouze přibližně geostacionární družici Syncom 2 (jedničku, vypuštěnou před pěti měsíci, zničil po dvaceti vteřinách činnosti výbuch paliva). Jako první si skrze ni zatelefonoval prezident Kennedy. Jeho první slova v této situaci pocházela od Morseho, když roku 1844 otevíral první telegrafní linku: „Jak veliké je dílo Boží!“

       Lékaři odeberou vajíčko těsně před ovulací a přenesou je k dokončení vývoje do tkáňové kultury. Pak přidají spermie, jež nechali v živném roztoku rovněž vyzrát, obohatí kultivační prostředí podnětnými činidly a zajistí těsné setkání a splynutí obou buněčných typů. Za čtyři dny je zárodek složen asi ze sta buněk a připomíná vzhledem miniaturní malinu. To už se připravuje hormonovými injekcemi matčina děloha, do níž se časné embryo přenese...

       Přesně tohle se stalo loni v listopadu 1977. V červenci 1978 v britském Oldhamu přichází na svět první dítě ze zkumavky (správněji z vajíčka oplodněného mimo ženino tělo). Je to úplně normální holčička. Rodiče září štěstím, mravouci si rvou zbytky vlasů.

Istrocon Martini 2003 již 12. – 14. 9. 2003