Všechna práva © Interkom 1984 - 2003
DOGMA
Krátce po povodních v sedmadevadesátém na Moravě jsem obešel kolegy a kolegyně ve svém tehdejším zaměstnání, vybrali jsme mezi sebou nějakou tu korunu a poslali celou částku na konto Červeného kříže, u kterého jsme se domnívali, že bude jistá záruka toho, že se peníze dostanou potřebným. O necelý rok později jsem byl upozorněn na pořad televize Nova, ve kterém se ukázalo, že zmíněná organizace sice za vybrané peníze postavila domky pro lidi, kteří přišli o střechu nad hlavou, ale za nijak zvlášť velký obytný prostor požaduje kolem čtyř tisíc korun měsíčně – s výmluvou, že za takto získané peníze postaví další domy. Tehdy jsem pochopil, jaký rozdíl je v dobré vůli a kruté realitě tržních dobročinných organizací, a rozhodl se už nikdy nic přes žádného prostředníka nedarovat. Zásadu jsem porušil až letos – a i když vše nasvědčuje tomu, že výsledek nebude pro obdarované tak tristní, rozjásán jsem z celé akce opravdu nebyl.
Tak tak, zúčastnil jsem se dobročinné premiéry Ligy výjimečných. Pouze promítání filmu, ovšem, neboť mi nepřišlo vhodné debužírovat ve prospěch vyplavených, ale nešť. Lístek na slavnostní premiéru stál tři stovky. Já, Bí a s námi další „šetřílci“ ovšem museli vyčkat před vyhrazeným prostorem, neboť červený koberec mohli ošoupat toliko movitější s předplaceným rautem. I vyčkávali jsme v davu čumilů a/nebo turistů, dokud se se zpožděním oproti původnímu harmonogramu nedostavil moderátor večera Martin Tomsa, promiňte, Marek Vašut, a nevyzval přítomné k soutěži o pět párů volných vstupenek na premiéru – VE ŘVANÍ! Umíte si představit, jak to vypadá, když si lidi mohou vyřvat něco zadarmo.
Nakonec jsme byli přeci jen vpuštěni a sklenkou šampaňského a sklenkou džusu vybaveni na další úmorné čekání. Kde byl ohlášený začátek promítání v 19.30, když se Sean Connery do sálu dostavil krátce před čtvrt na devět… Marek jej sice ohlásil, ale s překladem se už nenamáhal, a tak neanglofonní nešťastníci absolvovali dalších dvacet minut čekání, nesrozumitelné hatmatilky a několika úsměvů skotského agenta 007. Seanovi byl tento řečnický úder ovšem záhy vrácen z nečekané strany – samotným exprezidentským párem. Havel neřekl pro jistotu ani slovo a druhá dáma zase nepovažovala za nutné naučit se pět vět poděkování v angličtině. (Vedle mne stojící Petr Macek prohlásil na účet Conneryho: „Je vidět, že je to výborný herec, reaguje na narážky, i když jim nerozumí.“)
Sean sám uvedl své herecké partnery z Ligy, ale nikdo, opravdu vůbec nikdo nedokázal přivést a uvést přítomného Herberta Loma (komisař Dreyfus z Růžového pantera, hlavní padouch Na stříbrném jezeře etc.), který by pro tuzemské publikum znamenal jistě hodně (a bylo by mu nepoměrně lépe rozumět). Nepovšimnut zůstal stranou hlavního dění…
Dalších dvacet minut jsme pak čekali v potemnělém sále na začátek promítání filmu, o němž níže. Dnešní dogma proto nechť varuje všechny zájemce o slavnostní dobročinné premiéry: Nejste-li celebrita, budete toliko čekat a čekat a čekat v dusném a neklimatizovaném prostředí na moderátorsky nezvládnutý a nepřipravený večer s hvězdou v hlavní roli, které ovšem nebudete rozumět ani slovo.
ČERNÝ RYTÍŘ – V podstatě studiová inscenace, proti které je seriál Čáryfuk duchaplnou, výpravnou podívanou. Údajné vtipy jsou zde vtěleny do šklebícího se a ustavičně ječícího hlavního afroamerického hrdiny.
HODINA PRAVDY – Film, který předvádí to, o čem se v řadě jiných kriminálek jenom mluví: rozpadající se soukromý život detektivů. Určitě neurazí, ale možná nenadchne.
HULK – Potvrzuje, že kvalita filmů Anga Leeho je víceméně nepřímo úměrná nákladům na ně. I přes nudu první poloviny ale Hulk dopadá lépe než Daredevil, mimo jiné také proto, že v podstatě neobsahuje kladného hrdinu.
LEGENDA O ZU – Příliš epická a vznosná podívaná pro malé české poměry. Oproti Tygru a drakovi pro ni ovšem hovoří fakt, že u božských bytostí se schopnost létání předpokládá sama sebou.
LIGA VÝJIMEČNÝCH – Vezmeme-li comics Ligy za doktora Jekylla, pak film tvoří jejího mistra Hyda. Je velký, fascinující, udělá na vás dojem, ale poetika se z něj naprosto nenávratně vytratila. Je příliš megalomanský, padouši jsou moc mocní, klaďasové moc nezranitelní a herecké výkony s výjimkou Conneryho moc slabé. S původním příběhem pak nemá ten filmový společného už vůbec nic.
RING – Japonský originál, který nedokáže naplnit očekávání diváků amerického remaku, nadržených všeobecným povědomím, že Japonci jsou úchyláci (v dobrém, hororovém slova smyslu). Solidní atmosféru nedokáže naplnit a americké bafačky tentokrát vítězí.
TERMINÁTOR 3 – Není tak strašný, jak by se od trojky dalo čekat, a i ten humor je v něm snesitelný. Doporučuji vidět v kině, kde zapomenete na tolik proklamovanou honičku v Matrixu dvojce a budete jen sedět a zírat a poslouchat, když sebou obrovský jeřáb flákne o vozovku. Bohužel zde chybí jaderná apokalypsa; snad ve čtyřce.
