Všechna práva © Interkom 1984 - 2003

Přeživší lidstvo po 3. světové válce pochopilo, že další globální válku by už nepřežil nikdo. A tak, aniž by se zřeklo pokroku, přišlo na jednoduchý způsob, jak se uchránit od další války a dalšího násilí. Za vším jsou emoce, city – a ty pokud zmizí, ztratí se důvod, proč konflikty vznikají. Prostředek zvaný Prozium si každý muž, žena či dítě vstřikují třikrát denně a svět je v bezpečí. Až na pár „narušitelů“ – odpadlíků, kteří odmítají brát lék a stále cítí. Proto byli vycvičeni tzv. „klerikové“, jejichž úkolem je očistit svět od zbytku emocí. Jedním z nejlepších kleriků je John Preston. Žije sám s malým synem a dcerkou od doby, kdy byla jeho manželka popravena za zločin „cítění“. Shodou okolností jednoho dne John rozbije svou ranní dávku Prozia a nestihne si vyzvednout náhradní v ústavu zvaném Equilibrium. A jak to může dopadnout, když nejlepší zabiják bez emocí začne najednou cítit?

       451 stupňů Fahrenheita, Matrix, Gattaca, Brazil, Demolition Man a Sexmise. Všechny tyto filmy mi Equilibrium připomínalo, ze všech by se v něm dalo najít něco podobného. Lék proti emocím má hodně společného s replikou „Spolkni prášek“, idylický vyrovnaný svět San Angeles po katastrofě je stejně elitářský a bezcitný jako dokonalé město Librium. Odosobněná architektura Libria jakoby vypadla z filmu Brazil, stejně tak jako jeho úřednická konformita a neúprosná mašinérie zákonů proti lidem. Gattacu připomínají vycepované děti, bezchybné oblečení kleriků a asketický styl interiérů všeobecně, z Matrixu si klerikové půjčili nadnesené bojové výkony a choreografii soubojů vůbec – a bohužel také přílišnou neschopnost protivníků, ale to už v podobných snímcích bývá zvykem. Úvodní scéna s ohněm je téměř přesnou kopií jednání Bradburyho „požárníků“, stejně tak nelegální schovávání knih u lidí, od kterých by se to nečekalo – či vlastně čekalo? Přes to všechno Equilibrium nevyznělo jako plagiát, film podle mne zůstává před hranicí napodobování a stále je pouze inspirován svými vzory.

       Jeho hlavní devízou je jednoduchý příběh s jasným směřováním k cíli, bez zbytečného sentimentu (ale samozřejmě tam nějaký je, když je to příběh o znovuobjevených emocích), pestré a poutavé bojové scény a vhodně vybraný hlavní představitel – Christian Bale. Jeho vychrtlá kamenná tvář s hustým nízkým obočím a ledovým pohledem kobry je na počátku ztělesněním vyrovnanosti a výkonnosti, takhle nějak si představuji pátera Koniáše. Každá změna jeho výrazu později je pak okamžitě vidět, jednoduché náznaky (pohyby očí, chvění rtu, pozvednutí obočí, sevření čelistí) odhalují vnitřní pochody lépe, než by mohlo tisíc slov. Umocněno je to častými detailními pohledy kamery do obličeje nebo do zrcadla, protože John Preston se na sebe často dívá. Jeho syn je typem malého bezcitného parchanta, před kterým se musí mít na pozoru i jeho otec. Známé tváře – Sean Bean si zahrál jeho prvního kolegu Patridge, Angus MacFadyen (známý jako Robert Bruce z Gibsonova Statečného srdce) střihnul výborného hlavního záporáka, Prestonova nadřízeného Duponta, William Fichtner (skvělý slepý astronom v Kontaktu či astronaut v Armaggedonu) podivně nevyrovnaně předvedl vůdce undergroundu Jurgena.

       Film se při své jednoduchosti nevyhnul logickým chybám. Základní předpoklad – přeživší lidstvo po 3. světové válce – mi v této podobě připadá velmi pochybný, zvlášť pokud měla být tato válka vedená nukleárními zbraněmi. Společnost města Libria je stále ovlivňována projevy svého vůdce – Otce – o nebezpečnosti emocí, ale jeho projevy jsou tak emotivní, že naprosto nekorespondují se svým obsahem. Ovšem je fakt, že jedinou povolenou emocí je obětování se pro společnost, což výrazné vlastenecké projevy omlouvá. A skryté putování štěněte příběhem je natolik bizarní, že jeho poslední výstup musíme chápat jako symbol, protože reálně se na tom místě prostě nemohlo vyskytovat.

       Equilibrium je anglicky vyrovnanost či rovnováha, librium je uklidňující prášek. Film přináší jasné poselství – pokud chcete projít životem bez zaváhání a zbytečných problémů, chraňte se podléhat emocím a vybudujte si kolem sebe hradbu, aby se k vám nikdo nemohl přiblížit. Ale na konci života pak můžete zjistit, že ten váš stál za starou bačkoru.