Interkom: Equilibrium podruhé

V osvícené společnosti začátku našeho 21. století jsou umělecké artefakty a všechny předměty z minulosti, které mohou vzbuzovat emoce, zakázány. Byly to právě emoce, které vedly k rozpoutání 3. světové války a přeživší lidstvo je proto odvrhlo a komanda nejlepších bojovníků – kleriků, duchovně vedená moudrým Otcem, jsou zde pro to, aby ničila zbytky umění a bojovala s rozvratným podzemním hnutím. Rebelové sabotují pravidelné braní drogy Prozia eliminujícího city.

Equilibrium je snímek líčící totalitní svět budoucnosti, společnost, kde neexistují city. Jako takový se snaží v divákovi emoce vzbudit, a to prostřednictvím hlavního hrdiny, klerika-odpadlíka, a jeho proměny. Zde překvapivě není příliš úspěšný, negativní emoce vůči režimu jsou poněkud tlumeny jeho estetizováním – chladné, leč elegantní zařízení interiérů, působivé panoráma města, nemluvě o ultraefektním znázornění násilí a jeho chladně dokonalých, obdiv vzbuzujících nositelů – kleriků. Film se snaží s menším rozpočtem vytvořit něco z atmosféry Matrixu nebo Minority report. S pozitivními emocemi vůči hlavnímu hrdinovi je také potíž, jeho proměna je poněkud klopotná a upovídaná, nemluvě o tom, že je do očí bijící, což vzhledem k podezíravému okolí diváka dosti dráždí, stejně jako občasné porušování onoho bezcitného společenského stavu, což je daň konfliktu mezi snahou věrohodně zobrazit společnost a usilováním o její atraktivní zobrazení.

Na druhou stranu nelze filmu upřít, že některé rozpory budou mnohými vnímány kladně – vizuální přitažlivost mas, monumentálnosti architektury a stylových detailů v designu, to vše tvoří harmonický a atraktivní celek, byť je zde jeho prostřednictvím zobrazována nepřirozená a nehumánní společnost. Jednotlivé souboje jsou neuvěřitelným, leč okouzlujícím baletem mísícím použití automatických pistolí a bojového umění, navíc jsou vzrušujícím vytrhnutím z šedi. Několik kladů je dokonce nesporných – úvodní souboj ve tmě ukazuje maximum efektu při minimu prostředků, také ke konci se místo několika automaticky očekávaných vyústění občas dostaví neočekávané. Z pohledu dnešního diváka vyzní poněkud dvojznačně zmínky o terorismu či fakt, že se mnohé budovy použité ve filmu nacházejí v současném Berlíně.

Verdikt: Vážně míněný, leč dosti odvozený, pokus o dystopii, s efektní stylizací a problematicky zobrazeným přerodem hlavního hrdiny. Použití dojemného psíka by mělo být zakázano ve filmech všeobecně, zde je to navíc jeden z mnoha prvků, které jsou efektní ve své závěrečné scéně, ale neobstojí v případě snahy o logické zdůvodnění, jak se v ní ocitly.