Interkom: Terminátor 3: Vzpoura strojů

Druhé díly zpravidla recyklují všechny funkční prvky svých předchůdců, včetně značné části děje. Druhý díl Terminátora byl dost ukázkovým příkladem tohoto přístupu, přičemž díky rozpočtu byly efekty a výprava umocněny na druhou, takže ohromení diváci neměli proti této zvětšené kopii žádné námitky. Třetí díly musí obvykle přijít s jiným přístupem. Superdrahé efekty se od těch drahých už tak markantně neliší, jako se tyto lišily od levných (jak se mohli letos přesvědčit diváci u pokračování Matrixu), takže se otvírá cesta ke změně atmosféry a dalším experimentům. To byl také důvod, proč byl příchod Terminátora 3 doprovázen obavami. Navíc angažovat na režisérský post někoho po slavném Jamesi Cameronovi znamená krok do neznáma.

Posuv, který zvolili autoři třetího pokračování, byl správným směrem. Konfrontace strojového přístupu osvědčeného modelu T-800 s lidským světem byla i v minulosti zdrojem příležitostného humoru. Tentokrát je snad každá druhá věta pronesená s kamennou tváří hláškou a těch vět je podstatně více než v legendární jedničce. Přesto film nesklouzne do parodie, stále je to hlavně akční film, jen je tentokrát více odlehčován vtípky, přičemž právě postavě jako je T-800 něco takového u diváků projde. Milým a u diváků zabírajícím retrem je přístup k akčním pasážím, žádné zpomalené záběry, žádné popírání gravitace – pěkně staré dobré násilí založené hlavně na poctivých demoličních rvačkách a velkorážních zbraních. Díky robotické podstatě obou soupeřů si divák opravdu přijde na své a zvláště kontrast, kdy je dívčí model T-X rovnocenným soupeřem mohutnému T-800 při souboji tělo na tělo, stojí za to. A nasazení stotunového jeřábu jako hlavního aktéra demoliční automobilové honičky dokáže s tímto koncertem destrukce opravdové divy. Jen je, podle mého, trochu nedostatečně využita nová schopnost T-X ovládat ostatní stroje.

Konec má sice potíže se spádem, zakryje je však vcelku originální vyústění. Příběh jako celek je přiměřeně přímočarý a drží se pravidel svého světa. Oba představitelé robotů odehráli své party se správně nehybným obličeji, přičemž zejména Arnoldovi jeho postava vyloženě sedne, jako kožená bunda dělaná na míru. Postava Johna Connora je zajímavě napsaná a její paranoidní část i dobře zahraná, ovšem břímě kladené na ni a hlavně na jeho partnerku je příliš velké, naštěstí přerodové scény jsou milosrdně krátké. Když divák odloží posunutou optiku, vytvořenou nenaplněním negativních očekávání, stále má před sebou solidní pokračování kultovní série, byť kvalitativní skok se nekoná.