Interkom: Děti Duny na Hallmarku – část druhá: Přípravy a intriky

Druhá část trilogie začíná přibližně jako knižní předloha Děti Duny – příjezdem lady Jessiky a končí setkáním dvojčat Leta a Ghanimy s lazánskými tygry. Zásahů do scénáře poněkud přibylo, ale opět musím uznat, že smysl románu a hlavní dějové linie zůstaly zachovány a naopak děj ubíhá rychleji kupředu. Jedním důvodem je fakt, že již od počátku jsou atreidovská dvojčata dospělá a setkání a slovní souboje s babičkou Jessikou se tak odehrávají přirozeněji. Režie Grega Yaitanese se mi líbí čím dál víc, velmi dobře je to poznat v detailu uvítání Jessiky její dcerou Alií, regentkou Impéria, na arrakénském letišti. Všimněte si mimiky obou, když Alia obejme svou matku a s upřímně šťastným úsměvem pronese svou repliku. Její matka ji ovšem vůbec nevnímá a pozorně sleduje dvojčata v pozadí. Když matka na svou dceru nereaguje, Aliiny rysy ztuhnou a když se odtáhne, nasadí svou vladařskou masku a chvíle otevřenosti, kdy matka dceři ještě mohla pomoci a proniknout do jejích problémů, pomíjí. Od té chvíle je to jen boj dvou Ctihodných matek, ať skrytý či otevřený. Takový detail v knize chybí a mnohem lépe ilustruje fakt, že za selhání Alie může především sobectví její matky. Intriky Corrinů a odplata Zavrženců z Jacurutu, které v knize působí paralelně a jen občas využívají existenci těch druhých, se zde víceméně propojují a koordinují svoje úsilí v pomstě na Atreidech. Úvodní scéna s toptérou a třemi červy, která v předloze není, je vizuálně skvěle provedená, ostatně celkově jsou triky lepší než v první TV trilogii Duna. Zrychlení děje se ukazuje i na dalších detailech – Jessika potká Kazatele již při svém příletu na Arrakis, Duncan objevuje nevěru své ženy téměř okamžitě poté, co ji Alia spáchá, Džávidova skrytá role v intrikách proti Atreidům se vyjevuje ještě v tomto díle. Tohle všechno je v pořádku a má svůj smysl.

Ale i tady se objevuje scéna, která nemá s logikou a zákonitostmi Herbertova díla nic společného. Scéna z prvního dílu, kdy Corrinové unesou velkého červa, má svoje opodstatnění v předloze, protože je psáno, že se o to pokoušelo více nepřátelských skupin. Ovšem fakt, že v tomto díle červ na Saluse Secundus v jakémsi pískovém uzavřeném prostoru přežívá, je taková kravina, jaké není rovno. Je přesně dané životním cyklem červa a písečných pstruhů, jak taková písečná planeta vzniká, a sám Herbert prozradil a popsal tento kompletní cyklus až ve čtvrté knize Božský imperátor Duny a v páté Kacíři Duny. Tahle podivná zkratka, která nemá jiný důvod než se vizuálně předvést a pozdvihnout význam Corrinů, potažmo Wensicie – Susan Sarandon, je zbytečná a nešťastná. Zbytek děje, snad kromě příliš elektronických lazánských tygrů, je v pořádku.

Český dabing pokračuje ve své nevyrovnanosti. Hlasy Ghanimy (Lucie Vondráčková) nebo barona Harkonnena (Jan Přeučil) jsou přesné a odpovídají typu postav. Hlas Jessiky je poněkud starší než vypadá její představitelka Alice Krige, ale docela zapadá do děje, kdy Jessika už ve svém dobrovolném vyhnanství na Caladanu stárne ve své vdovské póze. Wensicii dabuje někdo, komu namluvili, že hlavní záporná postava musí chraptět a slova drtit mezi zuby, místo aby mluvila vznešeně a jedovatě. Čeští herci jsou stále dabováni jinými, což zvlášť v případě Tyekannika (Marek Vašut) zní směšně. Jediná čestná výjimka je naíb Jacurutu. Stále se objevují chyby či změny ve výslovnosti. Pokračují „sardukaři“, nově se objevují vedle benegesseriťanek také „benegesseritky“ a „gesseriťanky“ a to docela náhodně a nezávisle. Mohli použít jednotného pejorativního výrazu „čarodějnice“ a bylo by to lepší. Jednou se dokonce dočkáte „Šaj Halúda“. Ve vypjaté scéně s Jessikou a Alií v komnatě můžeme v originále odečíst Alii ze rtů „I hate you.“, což bylo přeloženo jako „Nesnáším tě“. Trochu slabý český výraz na ohromenou reakci Jessiky.

Zahraniční i náš casting s oblibou používá osvědčené typy z první trilogie do menších rolí. Jak se minule objevila Klára Issová v roli Lichny oproti bezejmenné služebné v původní trilogii, tak si zde zahrál Pavel Kříž fedaykina Al-Fáliho, když minule byl pašerákem Tuekem. Podobně herec, který v první Duně hrál zajatého sardaukara assasina, se zde mihne v roličce jacurutského spiklence Palimbaši.

Herečtí představitelé hlavních rolí nezklamali. Daniela Amavia – Alia je čím dál lepší, což je dáno hlavně citlivým a přesným režijním vedením, mladý James McAvoy – Leto je typově podobný svému otci Paulovi, ale je výraznější, což je jen dobře. Trochu zaostává Jessica Brooks – Ghanima, ale ta ani v knize není hybatelem děje, tak to nevadí. Ian McNeice – baron Harkonnen jako zlý duch Alie je sice démonický, ale příliš jednostranně a působí jaksi pateticky, pokud se to tak dá popsat v případě záporáka. Alice Krige – Jessika odvádí standardní výkon, stejně tak Edward Atterton – Duncan Idaho nebo P. H. Moriarty – Gurney Halleck. Příjemným překvapením se jeví změna herce v případě Stilgara, Steven Berkoff je mnohem důstojnější a vhodnější než původní smíšek Uwe Ochsenknecht. Susan Sarandon – Wencisie moc hrát nemůže, pouze pronáší sliby pomsty a snaží se vládnout okolí, její postava je příliš zaslepená, než aby byla životná. Velmi dobrá je Julie Cox – Irulán, jejíž tělesná křehkost kontrastuje s vnitřní silou, kterou posiluje mateřský cit k oběma dvojčatům.