Všechna práva © Interkom 1984 - 2003

30. srpna nastala ta správná konstelace pro VorvaňCon. Brněnská zoo slavila 50 let, což bylo spojeno se setkáním adoptivních rodičů a tedy vstupem zdarma. Protože jsme se hodlali v zahradě zdržet celkem dlouho kvůli noční prohlídce, byl sraz až o půl páté. Většina účastníků vzala reprezentaci vážně a přišla v klubovém triku, visačku conu pak nafasovali úplně všichni. Před pokladnou stál stolek označený „adoptivní rodiče a sponzoři“. Když nás jeho obsluha spatřila, dala se na útěk, kupodivu se zanedlouho vrátila. Pak se nás pokoušel najít v seznamu, tak jsme mu doporučili, že Pochmurnou neděli ani Futuristy nového začátku asi nemá cenu hledat mezi jednotlivci a že bude vhodnější nahlédnout do kolektivů. Dokonce nás na té listině i vedli (možná to byla černá listina). Mohli jsme tedy konečně ozdobit své visačky stužkami pro sponzory a vyrazit do útrob zoo. Jako vždy v den setkání sponzorů se skoro všechna zvířata procházela v bližší části expozic (zatímco normálně jsou v nejzazších koutech nebo zalezlá), holt přirozený výběr – kdo se neukáže sponzorům, zemře hlady. Po krátkém bloudění jsme nalezli i novou expozici bobrů, doplněnou indiánským srubem, z kterého v budoucnu bude možno pozorovat vlky (jen co dobudují i jejich výběh). U medvědů jsme potkali Klikina, který si chtěl zoo víc užít, takže šel napřed. Poté se náš kolektiv poněkud rozptýlil, neformální sraz byl daný: raut začínal o půl sedmé. Mezitím ještě nezbytná návštěva u našich piraní (menších je čím dál tím víc a větší jsou čím dál tím větší). Pak zapěla kapela Bobři a všichni se rozprchli – vypukl totiž raut. Po nezbytné menší tlačenici se ukázalo, že se na každého dostane (jen pivo a kofola zmizly hned). Všichni svorně jsme se nacpali k prasknutí, zmrzlinu si dali jen nejvytrvalejší. Nakonec jsme se usadili s vínem do altánku a čekali na začátek noční prohlídky. Ta naštěstí vypukla dříve než v plánovanou půl jedenáctou. Přidali jsme se ke skupině s průvodkyní, která nás při vstupu vítala s tím, že chce lépe poznat adoptivní rodiče (teď toho možná už trochu litovala). Když vyzvala k otázkám, dočkala se od nás dotazu na tasmánského ďábla, což pohotově převedla na povídání o Beringově úžině. Na návrh ohledně oživení brněnské pověsti o drakovi vypuštěním dalšího krokodýla do řeky také reagovala poněkud vyhýbavě. Ani Závišova obhajoba syrských medvědů, že se jich není nutno zbavovat, když jsou to prakticky samoživitelé (bohužel k tomu používají návštěvníky a ošetřovatele) nebyla přijata, a tak medvědi letos poputují do zoo v Kazachstánu (bez zpátečního lístku). Zato si průvodkyně pochvalovala, že na počasí je spoleh – pokaždé když pořádají noční prohlídku, tak zaručeně prší (tentokrát to byly jen přeháňky). Noční prohlídka se od běžné denní lišila vytyčenou (kratší) trasou, osvětlenou převážně pochodněmi a tím, že zvířata zalezlá ve vzdálených koutech nebylo potmě vidět. Jinak většina zvěře na nějaké noční aktivity kašlala, jen takin (turovitý sudokopytník) aspoň interesantně troubil. Cestou se nás také pokusilo přejet několik výprav na tiše se plížících elektromobilech (naštěstí většinou svítili). Když jsme nakonec bočním vchodem jako jedni z posledních opouštěli zoo, myslím, že se pořadatelům ulevilo. Na nějaké shrnutí conu v hospodě neměl prakticky nikdo energii, noc už pokročila a síly docházely.