Všechna práva © Interkom 1984 - 2003

„Bude dost velký pro celou rodinu, i dost malý, aby s ním mohl jezdit a starat se o něj jeden člověk... Bude tak levný, že si ho bude moci dovolit každý člověk s dobrým příjmem...“ To prohlásil Henry Ford koncem 19. století. V říjnu 1908 takové auto konečně uvádí na trh. Pouze v černé barvě, maximálně jednoduchý a relativně subtilní model T, známý pod přezdívkou Plechová Líza, stojí 825 dolarů (průměrný roční plat učitele). Je o něj takový zájem (během prvního roku přes 10 000 prodaných vozů), že Ford promyslí a zorganizuje jeho výrobu „na běžícím pásu“. Ta pak začíná naplno fungovat přesně po pěti letech, v říjnu 1913, a umožňuje snížit cenu až na 360 dolarů.

Výroba Tin Lizzie inspiruje Chaplina k filmu Moderní doba, potrvá do roku 1927 a vyrobí se jí přes patnáct milionů.

Aby si mladý americký fyzik Chester Carlson mohl dovolit oženit, přibral si jako druhé zaměstnání překreslování výkresů pro jakousi firmu. Byla to ale taková otrava, že začal přemýšlet, jak to „zmechanizovat“. Po mnoha pokusech nakonec v říjnu 1938 získává první obrázek na své elektrické kopírce. S patentem na xerografii, jak techniku nazval (xeros je řecky suchý, graphein psáti) pak dlouho hledal bohatého společníka k výrobě. Nakonec uspěl u firmy Haloid v Rochesteru, která vyráběla fotografické filmy a nepříliš úspěšné „mokré“ fotokopírky. A v říjnu 1948, na den přesně deset let od vzniku první suché kopie, v Detroitu společně představili první xeroxový přístroj. K jeho celosvětovému rozšíření došlo krátce nato, když se do akce zapojila známá filmová produkční společnost RANK, která po nástupu konkurenční televize hledala investiční příležitost. Carlson na xeroxu do své smrti roku 1968 vydělal 150 milionů dolarů, z nichž 100 věnoval na dobročinné účely.

Předposlední říjnový den 1938 režíruje třiadvacetiletý Orson Welles v americkém rozhlase Wellsovu Válku světů jako „přímý přenos“ marťanské invaze na Zemi. Díky řadě místních i dobových reálií (předvečer 2. světové války) se mu podaří u posluchačů vyvolat masové šílenství – lidé v New Yorku a okolí se ušlapávají při panickém úprku před nelítostnými tříprstými příšerkami... Epizoda nejen k pousmání čí mávnutí rukou, ale především k zamyšlení nad hlubinami „já“ kohokoli z nás i nad mocí a účinkem vhodně zabalených dezinformací... Mimochodem, jakže zněl Lorenzův sedmý z osmi největší hříchů? „Rostoucí poddajnost lidstva vůči doktrínám, která člověka okrádá o individualitu.“

V říjnu 1958 Jack S. Kilby z americké firmy Texas Instrument zkonstruoval první integrovaný polovodičový obvod (čip), tím že na germaniové destičce umístil tranzistory, odpory a kondenzátory. Nezávisle a téměř současně dosáhl téhož jeho krajan Robert Noyce, takže čest i sláva by měly patřit oběma.

V říjnu 1958 švédský kardiochirurg Ake Senning z Karolinské kliniky ve Stockholmu voperovává člověku první kardiostimulátor. Šlo o poměrně robustní přístroj, jehož baterie vydržela pracovat asi dvacet minut, proto z pacienta musely trčet dráty k dobíjení. Životnost dnešních miniaturních kardiostimulátorů a od nich odvozených defibrilátorů se počítá na měsíce až roky.